GEATA

NESPRAVEDLNOST

Nemůžu tomu uvěřit! První kapitolu už si přečetlo jedenáct lidí! Pro mě je to opravdu hodně...
Škoda že se nemůžu podívat kdo si to přečetl. (Ráda bych vás začala sledovat, tak mi to do komentářů napište.)    ;-)

Amy

***

Cesta byla dlouhá a všem ubíhala neskutečně pomalu. Nikomu se nechtělo nic říkat a už vůbec ne si zpívat. Místo rozmlouvání se každý ponořil hluboko do svých myšlenek. Nikdo neměl Kamigho za zlé to, co udělala. Ostatně ani jeden z nich nebyl ten typ který se nechá jen tak okrást. Ona to ale brala jako svou chybu. Šla celou cestu pozadu a vypadala že se každým okamžikem zhroutí.
Jak to asi vypadalo - Kamigho dává pěstí největšímu a nejzavalitějšímu klukovi v Tabře.
Při té představě se musel alespoň pousmát, okamžitě ale znovu nasadil kamenný výraz.
Přemítal o těch nejhorších věcech které se jim mohou přihodit. Vždycky myslel rovnou na to nejhorší a připravoval se tak na neblahé události.
Zavře nás na dobro v jednom pokoji,
Přestane nám dávat najíst,
Bude nás bít a týrat,
Vezme nám všechny naše věci a vyhodí je...
Bylo směšné že si předtím dělal nějaké naděje na pravý domov. Gaustan byl krutý a ještě k tomu je všechny ze srdce nenáviděl,
i když nevěděli za co. A co horšího, Harick byl jeho synovec a mohl si vymyslet cokoli přičemž mu to jeho strýc vždy uvěří ať je to jakkoliv nepravděpodobné.
Nejlepší řešení by bylo se prostě nevrátit. Šest malých dětí, by uteklo samo do lesa, kde je divoká zvěř, zlí lesní černokněžníci, příznaky, démoni, vlkodlaci a kdo ví co všechno ještě. Ne, to by opravdu nešlo. Město nebo vesnice se vylučují, byli by hned objeveni. Tedy pokud by se nestihli dostat nejméně deset mil daleko od Tabry, do večera, než ředitel vyhlásí pátrání.
Ve svém zamyšlení si ani nevšiml že Tabra už je na dohled.
Když kráčeli dál po udusané pěšince do údolí, bylo už pozdní odpoledne. Nebe se lehce sešeřilo a v pokojné vesnici se tlumeně
rozsvěcela světla. Tajemný les Duill údolí obrůstal jakoby ho chtěl ochránit a Faolan ostražitě pozoroval záblesky pohybu v něm.
Nebezpeční lesní tvorové vesnici napadali jen zřídka, což mu přišlo trochu znepokojivé.

Při vstupu do Tabry všichni naprosto znervózněli. U Mey dokonce Faolan zaznamenal ze se vyděšeně třese.
Měli štěstí že Harick se svou skupinou ještě nedorazili a tak mohli alespoň vejít v klidu než je čeká hrozivý trest za......
Za co vlastně?
Pomyslel si.
Blížili se k sirotčinci, pomalu ale jistě. "Já tam nechci!" Vykřikla najednou Mey a propukla v pláč. Andhea se nad ní sklonila ve snaze jí utišit.
"To nikdo z nás." Uklidňovala ji. Faolan si poprvé uvědomil, jak je Mey statečná. Musela s nimi zažívat všechny nepříjemnosti a to jí bylo pouhých osm let.
Chvilku počkali venku než se uklidní. Pak rázně vkročili do dveří. Vypadalo to že svůj výdělek odevzdávají jako jedni z prvních. V předsíni stáli jen Nanír a Ilda. Fao předstoupil před ředitelův vysoký pracovní stůl. Snažil se odevzdat peníze co nejrychleji. Položil kožený váček na dřevěnou desku a otočil se k odchodu, aniž by mu pohlédl do očí.
"Kluku!" Ozvalo se mu za zády. "Teď mi zdvořile řekneš co mi říct máš!"
Faolan se přinutil se otočit. Já...ehm, totiž; tady máte své peníze pane Gaustane.
Gaustan nadzdvihl huňaté obočí a zeptal se, "A kde jsou ti ostatní? "
"Čekají na chodbě, pane. Přikázal jste přeci aby vám peníze nosil jen nejstarší z každého pokoje."
Gaustan nepatrně zrudl. Dopálilo ho že udělali všechno správně.
"Můžete jít do svého pokoje." Zavrčel a propaloval ho pohledem.

Faolan si oddechl a měl se k odchodu. Vyšel dveřmi do prostorné chodby a zavolal na ostatní, aby ho následovali po schodech nahoru.
Byl unavený ale částečně šťastný že to zatím zvládli. V posledním patře zabočil do prava a stisknul kliku jejich pokoje.
Plácnul sebou na nejbližší postel a zasténal. Za ním se dovnitř nahrnuli ostatní. Pokoj byl sice pro šest lidí malý, ale měli ho raději než jakékoli jiné místo v sirotčinci.
Kamigho zabouchla dveře, zatímco Shida otevřela okno aby byl vzduch vevnitř dýchatelný. Latharn se posadil na své lůžko, otevřel svůj ruksak a zabalil si do něj svůj nožík, košili a čutoru. "Ehm... Latho? Někam jdeš?" Zeptala se Andhea.
"Po cestě jsem naplánoval útěk. Sbalím si věci a až bude nejhůř, vezmu je a zdrhnu. Nejspíš už zítra."
"To je šílené!!!" Rozkřikla se na něj.
"Víš, Andhy, pokud ti to za těch jedenáct let nedošlo, já jsem šílený. Je to můj styl života."
Pak ji pohladil po vlasech a rozcuchal jí je, tak jak to neměla ráda a odešel. Andhea zavrčela. Škádlil ji takhle často.

Shida byla s jeho plánem zřejmě už obeznámena, v tichosti si balila věci a nic nenamítala. Šílenost byl ostatně i její styl života.
Faolan obrátil pohled na Kamigho. Celou tu dobu vůbec nepromluvila. Ležela zachumlaná do peřin a hleděla do stropu.
"Co si o tom myslíš Kamigho?" Zeptal se Fao. Jeho otázka ji nejspíš trochu vyvedla z míry, přesto odpověděla.
"Myslím že je to dobrý nápad. Takhle budeme vždy připraveni."

Po jejích slovech si Faolan začal také balit základní věci pro přežití v lese. Neměli nejmenší šanci ze přežijí déle než měsíc, a pak ....
To vyřeší až bude pak.

Po dlouhém přemlouvání přistoupila na Latharnův nápad i Andhea. Všichni si sbalili oblečení, teplé přikrývky, nože a kousky
skla na rozdělání ohně. Mohli přežít, ale museli by pro to vynaložit veškerou energii kterou měli. To je vážně bláznovství! Nepřežijeme ani den!
Ale za pokus to stojí.
Kopl svůj ruksak pod postel aby ho nikdo neviděl a nemohl je tak podezírat.

Žuchnul do peřin a zkoušel myslet na cokoli jiného než na trest který je čeká. Bylo to příšerně znervózňující jen tak hodiny ležet a vědět ze to brzy přijde. Přemýšlel jaké by bylo mít opravdovou rodinu. Mohl by se učit spoustě různých věcí, netrčel by tu v pokoji, mohl by jít ven na čerstvý vzduch. Uměl by se ubránit a nebyl by pro něj problém přežít pár dní v lese.

Najednou ztuhl. Srdce mu začalo bít neskutečnou rychlostí když zaslechl z chodby vrznout dveře. Byl to určitě Harick; všichni ostatní už totiž dorazili. I přes to, že byli o dvě patra výš, ten hlas poznal. Byl tak rozčilený, že i přes to, že Haricka neviděl, poznal, že je zrudlý hněvem.
Všichni se posadili a naslouchali jeho bouřlivému hlasu. Neslyšeli co říká, ale věděli že si stěžuje strýci.

Pak ředitel promluvil tak hlasitě ze to museli slyšet úplně všichni sirotci. "Jak to myslíš? To, to .... tohle ti udělali? Jak se mohli opovážit?"
Jeho hlas překypoval hněvem tak moc, že mu skoro nebylo rozumět, jak ječel.
Nemuseli čekat dlouho aby uslyšeli dupání a funění když šel nahoru po schodech.
Dveře se rozletěly a stál v nich ředitel. Byl červený jako ředkvička a jeho mroží knír se mu klepal, až hrozilo že mu upadne.
"OKAMŽITĚ SE MNOU !!!!VŠICHNI!!!"
Faolan se snažil o nechápavý výraz. Latharn měl dost odvahy aby se zeptal; "Pardon pane, ale... co se stalo?
Ředitel se nadechl a ještě víc zbrunátněl. Zdálo se že ho dosud nic nerozzuřilo tak, jako tato otázka.
Chytil Latharna za rezavé vlasy a vyhodil ho za dveře. Pak zvedl tlustý prst a ukázal tím směrem.
Všichni mlčky vyšli z místnosti. Pak sešli schody a zastavili se v chodbě. Ředitel zabouchl dveře a otočil se k nim.
Za jeho zády stál Harick se svou tlupou a výtězoslavně se šklebil.
"Jak to hodláte vysvětlit?" Nikdo nic neříkal. "Jako například to, že jste zranili mého synovce, okradli jste ho a utekli?"
Na to Faolan nedokázal odpovědět. Už se chystal říci že to neudělali, ale zarazil se. Bylo to zbytečné.
Kamigho ale nejspíš neměla stejný názor.
"Okradli? Pane, to on se snažil okrást nás!"
Pak zmlkla. Uvědomila si jakou právě udělala chybu.
Harick začal okamžitě protestovat, ale Gaustan ho zarazil. Ani nemusel nic namítat, Gaustan věděl že Harick nemluví pravdu, ale měl takto možnost je potrestat.
"Jako velmi mírný trest, vám přikazuji sloužit Harickovi a jeho přátelům dokud vám neodpustí.
Musíte plnit každý jeho rozkaz. Jakoukoli neposlušnost mi budou hlásit.
Pokud uděláte něco co se nám nebude líbit, rozdělíme vás."
Faolan se zděsil. Rozdělit je bylo opravdu to nejhorší co jim mohl udělat. Byl teď tak zničený že by byl radši zemřel v lese svobodný, než jako Harickův otrok.

-

Když se ředitel uklidnil a propustil je, byly už hvězdy vysoko na nebi. Vyčerpaní a rozmrzelí z celého dne téměř okamžitě usnuli.

***

KAPITOLA 3.
Byla dopsána. Opravdu upřímně děkuji všem kterým se to líbí.
Jako vždy se omlouvám za chyby :-) :-) :-)

Amy