Hříčky osudu

Jsem v tom znovu...

Uběhlo pár dní a William mi napsal, že si balí věci a od přítelkyně se stěhuje zpět domů. Bylo mi ho líto, věděla jsem, že ji má opravdu rád a taky jsem věděla, že je to jeho první vztah asi po 5 letech. Když byl už zpátky u rodičů, tak mě poprosil, jestli bych ho nemohla vyzvednout v hospodě, až pojedu z práce. Měla jsem to po cestě, tak sem řekla "proč ne". Padla půl 4 odpoledne a mě přijela do hospody vystřídat kolegyně (ano, dělám v malý hospodě na vesnici). Já sedla do auta a jela pro Williho. Ten už na mě čekal v mírně opilém stavu a měl před sebou ještě celé pivo. Tak jsem si objednala malou Colu a čekala, až dopije, aby jsme mohli jet. Znáte to, člověk, co už má něco upito pije o dost pomaleji a tak jsem stihla ty Coly dvě.  Když už to vypadalo, že konečně pojedem, Willy se rozpovídal. Začal mi vyprávět, co v jejich vztahu bylo špatně, proč se neshodli a co všechno se stalo.. Podle toho všeho, co mi říkal, jsem mu dokázala odpovědět jediné: "Nezlob se, ale ta holka neví, co chce. Přijde mi, že přemýšlí jako moje 16-ti letá segra." Na to mi řekl, že jeho ségra si myslí totéž, ale že přesto ji miluje. Chápu. Měl vztah po dlouhé době a bláznivě se zamiloval, nebude lehký na ni zapomenout.
Naložila jsem ho do auta a vyrazil jsme k domovu. Můj táta bydlí od jeho rodičů 20 ? 30 metrů ?  To je fuk, vysadila jsem ho před domem a jela zaparkovat auto. Druhý den sem čekala podobnou zprávu a, světe div se, opravdu přišla. Takže mě po proběhanén dni v kuchyni a poté na place čekala ještě těžší práce. Odvez a vyložit Williho doma. Tentokrát, když sem pro něj přijela, měl už skoro dopito, tak jsem si jen sedla a čekala, až dopije. Po cestě do auta začal vyzvídat on, proč jsem se s ním rozešla. Nerada sem mluvila a pořád mluvim o svém bývalém vztahu, proto sem ho odbyla tím, že jsme se nedokázali shodnout. O tom, že mě několikrát uhodil a nakonec mě podvedl jsem mu neřekla. Ale dojeli sme domů, já ho vyložila a šla do vany. Další den jsem opět čekala zprávu, jestli ho vyzvednu, ale tentokrát nic. Byla teprve středa, tak jsem čekala do pátka, jestli napise. Ale nic. Pak mi psal kamarád ze vsi, jestli nechci jít s nima pít, že se jim uvolnilo místo v autě, když to William odřekl. Bylo mi hned jasné, co se děje, tak sem se vymluvila na to, že jsem unavená a další den jdu zase do práce. Když odjeli, sedla jsem do auta, ujela těch 30 metrů a volala jsem Williamovi.

M: ahoj, koukej se oblíct a pojď ven
W: mě se dnes nikam nechce, promiň
M: neštvi mě a pojď! Mrznu kvůli tobě v autě a ty si dřepíš doma !
W: tak běž domů, se mnou dneska zábava stejně nebude..
M: nes*r mi a pojď, nebo...
W: dobře, hned tam jsem.

Možná to vypadá, že jsem "vlezdoprdelka", ale toho kluka znám od mala a vím, jak citlivej je. Bylo mi jasný, že se doma utápí v depresích a to jsem prostě nemohla takle nechat..

Přišel s 12-kou v ruce, sedl si do auta a mlčel.. Jeli jsme takovej malej okruh po vesnicích okolo a mě se podařilo ho rozpovidat. Dokonce i párkrat rozesmát :) když jsme se vrátili zpět pred jeho dům, měli jsme si pořad o čem povidat.. Ale musela jsem ho vyhodit, protože byly 2 ráno a já vstávala do práce. Druhý se sme si psali a děkoval mi za večer. Potěšilo mě, že jsem ho dokázala podpořit a nebyl už tak smutnej.

Uběhl týden a u nás v hospodě jsme měli mysliveckej bál. To pro mě znamenalo nekončící práce a velká halda panáků od štamgastů, protože se rozneslo, že vždy, když bude mysliveckej, tak někdy kolem mám narozeniny. I ten den sem si psala s Willim a ptala sem se, zda dorazí, že by jsme aspoň trochu zapili ty moje narozky.
W: nezlob se, ale i kolega dneska slaví, takže se nemám jak dostavit 😕
M: v klidu, chápu to. Tak si to užijte a dej si jednu za mě na mě 😄😄
W: dobře, užij si to a neupracuj se.

Chvilku sme si pak nepsali, dělali jsme přípravy na bál a začli se scházet lidi. Jenže mi v 19:55 přišla zpráva. 5 minut před tím, než prijede autobus nacpanej žíznivýma a hladovýma lidma.

W: Minie ? Můžu být upřímný ?
M: ano
W: kdybych nebyl s Kate tak na pytel, tak bych tě vy**dal
M: máš asi hodně upito, viď ? 😄

-(přišlo mi to vtipné. Williho  sem odjakživa chtěla, ale posledních pár let už jsem ho přestala brát jako "sexuální objekt", ale jako opravdového přítele. Věděl o mě dost věcí)

W: no.. ano, ale aspoň jsem upřímný.
M: vážím si toho, ale myslim si, že za střízliva budeš mluvit jinak...
W: ne, myslim to vážně. Když budeš chtít, můžeme být přátele s výhodami, ale nic víc, pokud nebudeš chtít.
M: počkej.. jak jako když nebudu chtít? A co chceš ty ?

Na čas se odmlčel, ale o to větší překvapení přišlo, kdyz okolo půlnoci mi přišla zpráva

W: děláš v tý malý hospodě, kde teď sedí lidi na sále v mysliveckým ?

Ani jsem neodepsala a rozběhla jsem se na sál ho hledat. Má skoro 2 metry, takže není problém ho najít. Akorát stál u dveří na sál a vypadalo to, že někoho hledá. Přišla jsem k němu ze zadu, objala ho okolo pasu a říkám
M: hledáš někoho ? 
-pustila jsem ho, otočil se čelem a objal mě
W: už ne, už jsem toho prcka našel
M: a co tady děláš ? Nemáš být kolegovi na oslavě ?
W: mám, ale když si říkala, že dnes taky slavíš, tak jsem se stavil ti aspoň popřát.
- podal mi ruku, začal to ohrané "všechno nejlepší, hodně zdraví..." a dal mi pusu. Nebyla sem z ní nejak mimo, pusu sme si dávali pravidelně k narozeninám a zeptal se mě, kde dostane pivo, že má nejak sucho v krku.  Tak jsem ho dovedla k pípě, kolegovi jsem řekla "jedno protekční pivo, prosim", ten mu ho hned načepoval a šel si sednout ke stolu. Chtěla jsem nám nalejt panáky a jít za ním, jenže v tu chvíly si dala kapela pauzu a tudíž se všichni nahrnuli k baru na panáky a pivo. Tak jsem naše štamprdlata odložila stranou a začla obsluhovat... Když už se to zase uklidnilo a já konečně viděla na stoly, zahlédla jsem Williama, jak usnul na stole. Vzala jsem panáky a šla za ním. Jemně jsem ho probudila a podala mu panáka.

M: tak na ty moje narozky
W: jo, na tebe. A promiň, nejsem moc dobrej společník.
M: ne, to já se omlouvám. Tahám tě sem a pak tě tu nechám samotnýho. 
W: to je v pořádku, jsi v práci, musíš dělat.
M: no, ale stejně. Nečekala jsem, že by si kvůli me přijel
W: to je fuk, asi už pojedu domu, není mi nějak dobře
M: dobře, mám ti někoho sehnat ?
W: ne, ani se o to nepokoušej. Zavolám si taxi.
M: ale...
W: žádný ale. Domů se dostanu, neboj.
-Dal mi pusu na čelo a sedl si zpět.

Uběhlo pár minut a Willy se přišel rozloučit k baru. Prý tu bude mít taxi každou chvilku tak jde čekat ven. Přikývla jsem, objala ho, poděkovala za krásný překvapení a šla jsem pozbírat sklo na sál. Když jsem šla po druhé napadlo mě kouknout se ven, jestli už odjel. Ale stál tam pořád a bylo vidět, jak se klepe zimou. Přišla jsem k němu, objala ho a říkám

M: pomáhá to aspoň trochu ?
W: jo, hlavně zevnitř, když vím, že mě má někdo rád a můžu se na něj spolehnout.
M: prosímtě, známe se od plenek, to je snad samozdřejmost
W: né každý by to pro mě udělal
-v tu chvilku přijelo taxi
W: tak ti děkuju a omlouvám se, že sem nebyl moc dobrej společník.
M: ne, to já se omlouvám. Tahám te sem a pak na tebe nemám čas. Musíme to zapít někde v klidu.
W: to každopádně ! Tak zatím ahoj
M: pa...

Nevím proč, ale najednou jsem začla pociťovat, že s ním odjíždí i kousek mě..  a pak mi to došlo. Zase jsem se do něj zamilovala. Jsem v tom znovu...