Hříčky osudu

Kazič vztahů jménem Johnny

    Všichni jsme vyšli ven podívat se na ohňostroje a též nějaký vypustit. Chtěla jsem alespoň ten "romantický" moment být ve Willyho objetí. Jenže Willy byl rozhozený a já nevěděla proč. Přišla jsem k němu s tázavým pohledem, ale jen mávl rukou a pohladil mě po boku. Když ohňostroje skončili, šli jsme dovnitř a Willy rovnou k baru. Nebylo to nic neobvyklého, ale pořad mi to vrtalo hlavou, co by se mohlo stát.. šla jsem k výčepu a požádala o pivo, když mě najednou někdo plácl po zadku. Willyho plácnutí znám, ale tohle bylo jiné. Otočím se a tam s úsměvem na tváři stojí Johnny. Se zdviženým ukazovákem jsem mu pohrozila, ze už to nemá opakovat, jelikož je to soukromý pozemek. Přišel ke mě blíž a oběma rukama mi zmáčkl zadek. I když se mi to líbilo, sundala jsem jeho ruce a naposledy mu důrazně řekla, ze to proste nesmí.

J: Ale takovou sexy prdelku nejde neplácat..
M: počkej, až vystřízlivíš, budeš mluvit jinak a chytat se za hlavu, co jsi provedl
J: Kdepa, tahle prdelka se mi hodně zamlouvá. Dáme panáka ?
M: Tak si o ni nech zdát. A můžeme..

  Dali jsme si panáka a Johnny mě celou dobu pozoroval, sjížděl mě pohledem od hlavy až k patě a nezapomel se zaseknout u vystřihu. I já si ho stihla prohlédnout. Byl to docela hezkej kluk. Vysokej, hnědé vlasy, čokoládově hnědé oči, ale nejvíc mě zaujal jeho úsměv. Byl obyčejný, ale přesto kouzelný. A právě v ten moment jsem si uvědomila, co se nejspíš stalo Willymu... Omluvila jsem se a běžela jsem na sál hledat Willyho. Prošla jsem všechny stoly, kde seděli muži v bílé košili a měli hnědé vlasy jako on. Ale nikde nikdo. Došla jsem k našemu stolu a ptala jsem se Willyho maminy, kde je.

Mamina: Willy řekl ségře, ať ho odveze. Asi mu bylo špatně.

To, mi jako odpověď stačilo.. cestou k baru mi v hlavě běhali otázky typu "proč se aspoň nepřišel rozloučit? Proč něco neřekl ?" U baru sem do sebe kopla dva panáky a šla zpět ke stolu. Nikdo u nej neseděl a na mě padla opilecká chvilka. Pořad sem měla v hlavě Willyho a začli mi téct slzy. Mrzelo mě, ze se ani nerozloučil a nechal mě samotnou někde, kde znám jen par lidí. Jenže z mé plačící chvilky mě vyrušil Johnny. Otřel mi slzy a zeptal se

J: proč tak krásná mrtvá žena pláče ?
M: To není podstatné. Neřeš to, prosím.
J: Dobra tedy. Odkud jsi ?
M: Teď bydlím kousek od Kt, ale dřív jsem bydlela vedle ve vsi, pres cestu od Willyho.
J: Fakt ? To kecáš !
M: Ne, opravdu. Vyrůstali jsme spolu. Ale tebe si pamatuju ze základky. Chodil si ještě o rok výš než Willy, ze ?
(Ani nevím, jak jsem si na to vzpoměla, ale asi to bylo tím šibalským úsměvem, co nahodil.)
J: Fakt ? Ale ty jsi mladší než Willy, žejo ?
M: ano, já jsem 95 a Willy je 93
J: tak proto si tě ze základky nepamatuju. Když jsem vycházel, tak jsi byla teprv v 6 třídě.
M: No, tak nějak. To by si byl pedofil, kdyby si koukal po holkách z 6 třídy. A navíc já byla taková šedá myš, takže sis mě ani všimnout nemohl.
J: Ty ? Šedá myš ? Vždyť o tebe se museli kluci prát.
Dostala jsem neskutečný výbuch smíchu...
M: koukám, ze smysl pro humor ti nechybí. O mě se kluci neperou teď, natož v 6 třídě, když sem pořad stejná.
J: já bych se o tebe pral. Ale ne s Willym, to je kámoš
M: To je od tebe milé.
J: Půjdeš tančit ?
      Natáhl ruku a já bez odpovědi vstala a šla s nim. Zrovna hráli Metallicu, písničku, na kterou jsem chtěla tančit s Willym. Ale když tu není, nedá se nic dělat. Johnny mě nejdřív držel jednou rukou za ruku a druhou v pase, ale pak mě pustil a oběma rukama mě objal. Mě se opět začli téct slzy a ani nevím proč. Bylo to tím, ze v Johnnyho objetí jsem se cítila stejně bezpečně, jako ve Willyho ? Nebo tím, že si ty objetí byla podobná ? Nevím. Slzy jsem si otřela, poděkovala jsem mu za tanec a šla opět k baru. Kopla jsem do sebe dalšího panáka a šla jsem opět ke stolu. Stůl byl zase prázdný a celkově i sál se nějak vyprázdnil. Vytáhla jsem telefon a četla jsem si sms od Willyho

W: Minnie, promiň, ze jsem utekl bez rozloučení.. Psal jsem zprávy s přáním hezkého roku a poslal jsem ji i Katie. Její odpověď mě dostala, tak jsem radši utekl, aby si mě neviděla brečet. Promiň mi to
M: odepsala ti nějak hnusně ?
W: Naopak. Promiň mi to..

Na odpověď už jsem neměla sílu. Mám rada kluka, který pořad žije v minulosti. Který nedokáže ocenit mou přítomnost a mou snahu o to, aby na ni zapomněl.. Byla jsem spis zklamaná, než naštvaná. O něco se snažím už přes 2 měsíce a on stejně udělá opak. Ale i tak se mi zase nahrnuli slzy do očí, když najednou předemnou přistáli dva panáky. Zvedla jsem hlavu a uviděla Johnnyho s roztomile šibalským úsměvem. Přisedl si, pokynul mi s panakem v ruce a ve stejný moment jsme ho do sebe kopli. Rukou mi utiral slzy a hladil po tváři.

J: už zase pláčeš?
M: to děla jen ten alkohol. Jinak nebrečím.
J: ale no tak, krásko, přestaň plakat a usměj se
Nahodila jsem ten falešný americký úsměv..
M: stačí ?
J: ne, chci vidět upřímný úsměv.

      Začal se ke mě pomalu přibližovat, až se naše rty setkali. Umí krásně líbat, to se musí nechat, ale nemůžu se přece líbat s jiným klukem, když tu je celá Willyho rodina. A celá rodina si mysli, ze spolu chodíme... Odtáhla jsem se od něj a poprosila ho, ať už to nedělá. Kývnul na souhlas a já odešla pryč. Musela jsem to rozdýchat. Ne, protože byla možnost, ze nás někdo uvidí a řekne to Willymu, ale proto, že se mi jeho polibky zamlouvali víc, než Willyho. A to není dobře. Zbytek večera se kolem mě furt Johnny motal a já to nějak moc nevnimala. Říkala jsem si, ze do rána si nebude nic pamatovat a na nějakou Minnie si ani nevzpomene. A možná by to bylo lepší, kdyby to tak bylo. Jenže on na mě ani s kocovinou nezapomněl.....