Stánek se zlomenými srdci

ladnost

Ladně klušeš, cváláš klidně jako laně za svitu měsíce.
Na kolbišti proskáčeš parkur v letu. Oslnilo to i mou tetu.
Tryskem pádíš si to do kopce.
Však já jen tiše hledím zpoza bodce.
Bodce z ostruhy co zařezává se ti do kůže. Kdo jen za to může, že stáva se realita obrázkem v tvé noční můře.
Zní to čím dál tím hůře a hůře.