Stánek se zlomenými srdci

Noc

Když písně ptáků přivolávající noc utichají a už neslyšíš ani větru šust.
Začínají se mraky stahovat.
Už nevidíš ani ruky prst.
Pak začíná temná noc,
kdy moudré sovy houkají.
Ani stén, ani hlas neuslyšíš.
Temné lesy jen lákají.

Zesnulí odpočívají dál na jejich ložích,
potichu zarůstající ještě tiššími stébly trávy.
Moře temnoty zapnilo všech kožich.
Už čekat, než se ráno vrátí brzy.