DARK Kingdom

2.

Medea 

Pozorovala jsem Benetta, jak se cpe kuřecím stehnem a modlila se, aby si všiml mého nejistého pohledu. Lidé procházeli kolem našeho stolu a pozorovali nás. Sledovala jsem jejich kožené upnuté kalhoty, upnuté trička a kožené bundy. Chvilkami se tady mihli i lidé s dlouhými plášti. Měla jsme takový pocit, že tady nezapadnu.

  „ Pss! Jez Medeo, jinak ti Bennett nic nenechá." dívka s ohnivými vlasy mi to šeptala s úsměvem a jmenovaný překvapeně zvedl pohled. Naklonila jsem se nad skleněný stůl a namočila si rukáv oblíbené košile do dresingu. 

„ Bennette, nejez to tak rychle. Co když je to otrávené? Nemůžeme jim zatím věřit, ani mému bratranci." šeptala jsem to potichu, ale přesto jsem se ohlédla na svého jediného příbuzného, zda mě neslyšel. Jeho ostrá čelist ale směřovala k mladé žene, která visela mému bratranci na rtech.
Odfrkla jsme si a podložila si rukou hlavu. Neměla jsem tušení, kam odvedli druhou skupinu s Avery, ale byla jsem rozhodnutá se s nimi zase spojit. Pokud to bude možné, tak ještě dnes.

„ Co budeme dělat, až skončí tahle hostina? Hodíme se o stůl a přespíme tady?" znuděně jsem mluvila k malé skupince a Kirsty se rozesmála. Zbytek skupiny ale pobaveně nevypadal. Nejistě si vyměňovali pohledy a přemýšleli. 

Všichni jsme věděli, že nás rozdělí a my se ocitneme sami se svými novými problémy. Každý bude vhozen do našeho opravdového života, ale na to ještě nejsme připraveni. Ještě ne, ještě je moc brzy. 

„ Já určitě zůstanu s Medeou, nemíním odcházet z této jídelny." chlapcovy ústa byla plná, takže jeho slova zněla krapet huhlavě. Chytila jsem Bennetta za ruku, a povzbudivě se na něj usmála, přestože myslel hlavně na jídlo.

„ Co vy? Chcete se hned po jídle vrátit ke svým životům, které vám byly odebrány?" několik párů očí mě pozorovalo, ale ani jeden nemluvil. Bála jsem se, že se budou chtít rozdělit a já je ztratím. Nechci o ně přijít. Možná jsem si až moc zvykla na svůj život na zemi, že prostě nedokážu přijmout tuhle maškarádu, kterou pro nás chystají.

Možná se chci prostě vrátit zpátky.

Nebo chci jen zpátky svou partu.

„ Prosím, utište se. Skupina našich dětí, které nám neznámí jezdci ukradli, je zpět. Proto se dnes bude konat slavnost na přivítání ztraceného. Velký sál v půlnoční hodinu a nezapomeňte na dary!" hrubý mužský hlas pronikl do naší bubliny a já pohlédla na pódium, kde stál vysoký starý muž s velkým mečem zaháknutým za opasek. 

I