DARK Kingdom

5.

Avery

Hleděla jsem do zrcadla na osobu, která mě starostlivě pozorovala z postele. Byla jsem unavená ze všech těch starostlivých pohledů a otázek, zda jsem doopravdy v pořádku. Já nikdy nebudu doopravdy v pořádku, a to nezměním. Můžu změnit jedině chování ostatních, a to prostřednictvím svých schopností. Přemýšlela jsem, hodně. 

Matka mi naznačila, že dokáži manipulovat s lidmi, jen potřebuji učitele. Mám se stát vůdkyní a vládkyní. Jsem k tomu zrozena a teď mi v tom už nikdo nedokáže zabránit.

  „ Posloucháš mě vůbec?" Gabriel mě propaloval pohledem a já pozorovala jeho oči. Byly rozžhavené vztekem a opatrností. Pousmála jsem se nad představou, jak stojí po mém boku v čele této země, jak vládneme společně. 

„ Jistěže. Dnes se konečně zase setkáme se zbytkem naší skupiny na slavnosti. Jakou si chceš vzít zbroj?" optala jsem se zvědavě. Nechápavě se na mě podíval a já si povzdechla „ Jdeme na zámek bojovníků, nepanuje mezi námi dokonalé příměří, takže musíme být připraveni na vše." znuděně jsem odvětila a otočila se k němu čelem.
Pomalu se zvedl a chůzí tygra přešel prostor mezi námi. Jeho ruka mě nepřítomně pohladila po bradě, mezitím, co sledoval mé oči a já ty jeho. Jeho pohled je vždy tak intenzivní, že se mi rozlije teplo po celém těle. Každý kousíček mého těla hoří vášní a pozoruje ho. 

  „ Přemýšlel jsem nad tvou otázkou, kterou si mi včera večer položila." přerušil náš oční kontakt a posadil se do křesla naproti mě. Sáhl pod něj a vytáhl krabičku, kterou jsem tam vložila hned po příjezdu. Dala jsem si do ní řetízek, který jsem dostala poštou a rodinnou fotografii. Krabičku otevřel a položil ji na stolek. 

„ A tvá odpověď? Jak ses rozhodl?" netrpělivě  jsem se přesunula na okraj židličky. Jeho oči nejdříve pozorovaly krabičku, pak přesunul pohled na mě. Dívala jsem se do nich a znala odpověď. Nemohla jsem skrýt úsměv, který se mi objevil na tváři. 

  „ Víš, ale na takové věci by se měl muž ptát ženy, ne naopak." rozesmála jsem se a natáhla se pro objetí. Chytil mě za boky a zvedl do vzduchu. Spokojeně jsem vdechovala jeho vůni a štěstím skoro nedýchala. Po chvilce mě se smíchem položil a lehce políbil do koutku. Chytila jsem ho kolem krku a vsála jeho spodní ret. Se smíchem mě od sebe odstrčil.
 „ Víš, jsi od příjezdu daleko divočejší. A to se mi sakra líbí." utřel si pusu a já na něj vyplázla jazyk. Jeho oči změnily barvu na hnědou a já chtěla utéct, ale  chytil mě  a plácl mě po zadku. 

  „ Svou nastávající bys neměl bít, jinak ti uteče." rozmrzele jsem poznamenala a propalovala ho pohledem. Protřela jsem si dlaní bolavou část zadku a přistoupila ke skříni. „ Měli bychom to všem oznámit na slavnosti. Budou tam všichni, navíc nás podpoří více lidí, když bude naše skupina kompletní." zamyšleně jsem prohlížela obsah skříně, zatímco se Gabriel posadil na okraj postele.
Protočila jsem oči nad jeho zadumaností a raději se vrátila pohledem ke skříni. Teta mi poradila, že se musím skutečně hodně nazdobit, aby všichni poznali, že jsem dědička. Vzala jsem proto ramínko s modrými šaty. Šaty byly dlouhé a měly na sobě přišitou stovku malých kytiček z křišťálu. 
Když jsem viděla šaty poprvé, věděla jsem, že budou mými oblíbenými. V šatníku jsem měla mnoho krásných šatů, ale tyhle byly přesně podle mého gusta. Kdybych je totiž našla na Zemi, tak bych je chtěla mít na své svatbě. Tady se ale předávají šaty z generace na generaci, takže budu mít na své svatbě šaty mojí matky. Možná budu vypadat taky tak nádherně, jako vypadala ona.

  „ Přijdu za hodinu, snad už budeš hotová, a vezmu si něco, co bude alespoň trošku ladit s těmi šaty." zkřivil ústa, když jsem se po něm varovně ohlédla. Zvedl ruce do vzduchu a vycouval z mého pokoje. Milovala jsem ho proto. Milovala jsme ho, protože mi dodával pocit, že je tohle všechno naprosto normální. Možná jen díky němu budu jednou královna.