DARK Kingdom

4.

Medea

Dívala jsem se do zrcadla na vysokou dívku, která měla tvrdý pohled. Dlouhé modré šaty těsně obepínaly její štíhlou postavu, která dominantně stála uprostřed zrcadla. Dívka nedokázala spustit pohled ze zrcadla, do kterého jsem se dívala také. Viděla mě? Viděla tu ustrašenou dívenku, která se schovávala v zrcadle? 
S povzdechem jsem se posadila do sametového křesílka a rukou hladila příjemnou látku šatů. Večer se konečně setkám s Avery a nemám ponětí, co jí řeknu. Jak jí mám říct o tom, že se nám plán přestává líbit? Mě se přestal líbit. 

  „ Princezno? Váš doprovod je v přijímacím sále." malá hlava služebné se objevila ve dveřích a já s úsměvem pokývala hlavou. Byla jsem ráda, že mi můj bratranec dovolil, aby byl Bennett můj doprovod. Byla jsem tady tak osamělá a potřebovala jsem pár povzbuzujících slov od někoho blízkého.
Elegantně jsem se zvedla a upravila si sukni, teprve poté jsem vyběhla z pokoje. Přijímací sál byl snad jediný, který jsem si pamatovala. V něm nás totiž rozdělili a já z něj odešla sama. Sama, bez svých přátel a života.
Běžela jsem chodbou, až jsem málem smetla sluhu, který nesl tác s talíři. Zamračil se na mě a pokračoval v ladné chůzi. Rozesmála jsem se a vpadla do dveří přijímacího sálu. Bennett seděl na kožené sedačce a uždiboval z talíře, který byl plný jednohubek. Zvedl pohled od jídla a ukázal mi palec, hned potom se ale zase věnoval jídlu. 

Povzdechla jsem si a posadila se vedle něj, nabrala jsem si do ruky pár jednohubek a začala si to pomalu strkat do pusy. Bennett přestal jíst a začal mě pozorovat. Vykulila jsem oči nad jeho zasněným pohledem. https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/8d/78/44/8d7844d1db086a3e39b3bafe8152be90.jpg
Proč pozoruje, jak se cpu jídlem?

„ Princezno, takhle se ve společnosti syna velitele vojsk nesluší cpát jídlem. To smí jen sám Bennett." prohlásil s vážným pohledem a já se začala smát s plnou pusou. Trošku jsem prskala, ale Bennett se ke mně přidal.
Vyrušil nás ale příchod mého bratrance, který nás přísně zpražil pohledem. Polkla jsem proto všechno, co mi ještě v puse zbylo a zvedla se spolu s Bennettem, který si potřásl s bratrancem rukou.
Bratranec se vydal do další místnosti, kde projednával obchody, a my ho následovali. Nenápadně jsme po sobě pobaveně pokukovali, než jsme byli nuceni být v malé uzavřené místnosti s mým bratrancem, který byl jako chladný ostrý kámen. Tvářil se přesto jemněji, než jak se doopravdy choval. 

Jeho přítelkyně během chvilky přispěchala  se džbánkem čisté vody s pritzou, která byla pro můj lid prospěšná stejně, jako pivo ve světě lidí. Bratranec se napil ze džbánku a odmítl ubrousek od své překvapivě krásné přítelkyně. Jasmine jsem si oblíbila, ale nikdy jsem nepochopila její slabost pro tohoto nevyrovnaného tvrďase. Její dlouhé černé vlasy zdobily bílé okvětní lístky, které ladily k jejímu světlému líčení. 
Já se dnes spokojila s tím, že jsem si učesala vlasy tím nepříjemným kartáčem. Neposedné prameny jsem si strčila za uši a raději se věnovala výběru šatů, který jsem si v poslední době velice oblíbila. 

Již týden jsem se budila noční můrou, kterou doprovázelo nepříjemné ticho, na které jsem nebyla zvyklá. Je to přesně 9 dní od našeho zjevení v této zemi a já si stále nedokážu zvyknou. Nezvládám nic, ale vše se snažím vylepšit úsměvem, ze kterého často dostávám večer křeče.

  „ Musíme probrat tvoje zásnuby sestřenko. Nezapomeň, že teď je trůn tvůj." říkal to s takovým potěšením, až jsem dostala podezření o jeho loajalitě k rodině. Nejistě jsem pohlédla na Bennetta, který mě s úsměvem pozoroval.
Já se v tom klukovi prostě nevyznám. Co ke mně cítí? Na co teď myslí? 

„ Dobře, kdy? Do kdy se musím provdat?" zeptala jsme se a usadila se do jednoho z kožených stoliček. Kůže, všude je jen kůže. 

„ Máš ještě měsíc. Potom bude trůn připsán jinému členovi rodiny." v jeho úsměvu se zalesklo pár zlatých zubů a já se otřásla zhnusením.
Dobrá, měsíc. To zvládnu.