Stála jsem na hřbitově a opatrně položila kytici ruží do vázy. Začala mi kapat jedna slza po druhé a přestala jsem citít mé nohy. Moje kolena dopadly na ostré hrany patníku a můj dech se zastavil. Slzy se zrychlili, ale já se nechtěla pohnout. Položila jsem ruku na hrob v domění že jí ucítím. V domění, že uslyším její hlas! V domění, že si na ní vzpomenu. Nic ztěžka jsem dýchala a přála si at si vzpomenu jak byla. At si vzpomenu na její doteky, na její dech, na její slova.“ Byla stašně hodná“ Otočila jsem se, byla to dívka.“ Jak to mužeš vedět? Jsem tvá sousedka, byla jsem i když si tady bydlela před tím. Čekala jsem že tě tady někdy uvidím. Znala si mojí matku? Ano , byla strašně hodná, chodila vždycky za mojí matkou, když ty si byla pryč, chtěla abychom se seznámili, ale ty si vždycky chodila s Tátou pryč. A tak na to nikdy nedošlo a pak si odjela. Myslela jsem že se už nikdy nevrátíš. A teď tě ráda vidím. Jmenuji se Krysten řikej mi Kris;)“ Optarně jsem vstala a podívala se na své kolena, po nohách mi kapala krev a tělem mi vysřelovala tupá bolest.“ Já jsem Kelsi Musí být těžké jí ztratit. Nevíš jak je to těžké, horší je to, že oni nic nevím…Nepamatuji si jí. Nepamatuji si její hlas, její dech její doteky, jako kdyby nikdy nebyla, jako kdyby nikdy nežila, jako kdybych jí nikdy neviděla. Nechceš se jít projít?? Ráda aspon mě tu mužeš provést nepamatuju si nic.“ Kris mě vedla někde na námestí, bylo to tak krásné, všechno bylo dřevjené všude byla světla. Koně bylo to jako dostat se zpátky do doby a zažít všechno znova. Sedli jsme si na lavčku a sledovali ty lidi. Děti, které si hráli spolu, běhali kolem nás a byly štastné. Opět jsem cítila slzu, které stékala po mé tváři. Tohle si nepamatuju. Nepamatuju si nic z dětství, žádné pěkné chvíle. Žádnou první lásku, první den školy spolužáky, jako bych přišla z jiného světa , jako bych byla v době do které nepatřím. „Kris bude to asi blbá otázka, ale nevíš něco z mého dětství? Kelsi veděla jsem, že se asi zeptáš, ale neznali jsme se, vím, že si měla vztah k tátovi, byly jste spolu pořád, každý den jste spolu někde chodili, vypadala si štastně. Plnila sis svůj sen, ale tvoje byla jsem malá a tvoje matka o tobě vždycky vyprávěla, ale až tak podrobně si to nepamatuju. Vím, ale že s tvým tátou jste měli sen. A on ti ho plnil, byly jste nejlepší přátelé.Páni to je divné, teď se mnou nechce moc mluvit, vždycky se pozdravíme a celý den se většinou nevidíme, myslela jsem že jsem právě měla sen s maminkou. Ne měla si s tátou, ale tvoje matka byla jiná, nechci to říct, ale musím byla divná, byla fakt taková jiná, jinak mluvila, jinak se oblíkala, měla ráda zvířata a přirodu. Vždycky chodila k vám na zahradu a sedávala si pod lípu a tam si něco psávala, Bylo to takové její místečko a tam se to taky stalo………Co????:OO Ty nevíš jak zemřela??? Ne říkala jsem že nevím nic. Měla byc ti to říct. Víš jednou se u vás něco dělo, bylo ti asi 16-17 Vaši se hádala a z domu byly slyšet divné zvuky. Něco tam nebylo v pořádku, Potom všichni vyběhli a tvoje matka začala brečet. Tvůj otec se chtěl vrátit dovnitř s tebou, ale zničeho nic se zabouchly dveře. A tvoje matka po něm začala strašně řvát! Bylo to jako drama jako film! Pamatuji si že ste s tátou odjeli a ona tam zůstala šla opět k té lípě a……………. Oběsila se! Já jsem to viděla! Všechno jsem viděla z okna! A tam se to stalo neměli ste jezdit! Auto s váma nabouralo! A ty si stratila pamět! Tvůj otec s tebou byl chvíi v New Yorku, protože si to měla blízko do nemocnice. A teď ste tu zpátky rok ste byly pryč. Ale nechápu proč ste se vrátili. „Bože můj ona se zabila sama! Ano nebylo sí něco v pořádku! Byla poslední dobou divná! Strašně divná! Pořád se něčeho bála a častěji chodila na zahradu a k té lípě.“Dostala jsem strach, ale bylo mi špatně, „my jsme v domě kde se moje matka zabila? Kde se něco stalo?! Nevím proč to tvůj otec chtěl! Fakticky nevím promin….“Bože to je strašné! Potřebuju si promluvit s Tátou! Nevěřím že se to stal! Já myslela, že měla rakovinu! Nebo nějakou nemoc, a nebylo jí pomoci! Takže vlastně táta jí dovolil se zabít????!:O
