POHLED ROSSE:
Byl jsem nakloněný z okna a poslouchal jejich debatu, ale pak to řekla! „Ale já nechápu co jsem na něm mohla vidět, je divný a to hodně.“ Bože! Jak něco takového muže říct! Dá se říct že mě ani nezná! Ale já jí prostě nechápu, zažili jsme toho spolu tolik! Tolik krásných chvílek, byla muj život, od prvního dne kdy k nám přišla a ona řekne že jsem divnej! Bouchl jsem oknem a šel do kuchyně.“Depka, Depka? Jo ještě ty mě provokuj Riki! Sorry a co se to zase děje? Kelsi! Práv o mě řekla, že sem divnej a že nechápe jak se mnou mohla někdy být. Kámo víš jak to bolí?! Víš jak je odporné to slyšet od ní! Od ní! Ona je můj život, jak mile jsem jí poprvé uviděl. Měla na sobě šaty a v ruce držela noty. Byl to jako sen! Holka, která toho má tolik společného semnou. A ještě pořád chodila k nám! Byl to jako osud jako by jsme k sobě patřili, ale teď si to nemyslíš, mužu jí milovat jak chci, ale ona si na mě nepamatuje a ještě říká , že jsem divněj ………..Ten poslední den. Čekali jsem než příjdou , čekala jsem než jí uvidím a zajdeme spolu ven! Byl jsem 16letej nadrženej spratek:DD Ale jí jsem miloval. Hodiny odbyly dvě hodiny a oni nikde. Většinou chodili včas… Zničeho nic bylo půl čtvrté, ale ona pořád nešla nikdo nepřicházel…Hodily utíkali jako voda a ona tam pořád nebyla jakmile byla 5hodin vzdal jsem to, vzdal jsem čekání a ní a šel pryč v tom někdo zuřivě bouchal na dveře. Otevřel jsem a stá tam Michael s brekem….. Při jeho slovech se mi zastavil dech moje srdce, strácelo puls… Jeli jsme tam všichni! Vsichni jsme jeli do nemocnice. Ležela tam tak bezbraná…… brečel jsem jako malé dětsko bylo to k nevydržený, byl jsem u ní každý de, a čekal jsem čekal jsem na tu užasnou chvíli , kdy otevře oči a řekne moje jméno a já jí budu moct obejmout a políbit. Uběhl měsíc a ona stále ležela v komatu, přestal jsem ji navštěvovat ztrácel jsem naději. Uběhl rok a já jsem ho taktak vydržel, každý den, každý zasraný den jsem na ní myslel, díval jsem se na její fotky, projížděl si její Facebook a Twitter.. Všechno šlo bez ní od 10 k 5 některé časy jsem už naní zapomínal, jakoby se vytrácela, jakoby s náma nikdy nebyla. Vždycky jak přišel Michael na mě přišel ten hrozný pocit. Vždy mi skočila do náručí a políbila …..Hráli jsme spolu a byly stále spolu, ale on chodil sám,jeho písně byly smutné a bez života to i my ostatní, uběhl další rok , který se opakoval….každý jí ubíral naděje, každý si myslel, že je mrtvá a že už jí nikdo neuvidí, každou noc jsem brečel a přál si at to je jenom jeden velký zlý sen…ale pokaždé když jsem se probudil jsem zjistil, že to je realita, ta krutá realita, která si říká život! Potom přiběhla Rydel se slovy ž jí viděla živou a zdravou tady zpátky! Vyletěl jsem a byl štastný jako nikdy před tím, ale pak přišel Michael a jeho slova mě zasáhla víc, než všechno co se za ty roky stalo……..Přišel a sedl si jako první se podíval na mějá byl natěšený co řekne a kdy příjde ona.. Ona, ale sklopil zrak….moje radost ustoupila a sledoval jsem každý jeho pohyb…. Nádech a výdech a pak se konečně pohly jeho rty…podíval se na mě a řekl tu ukrutnou větu. Ona ztratila pamet! Moje srdce se zastavilo, myšlenky mi běhali sem a tam a nedokázal jsem nic říct.. pocit, že si na mě nepamatuje, pocit, že jsem pro ní cizí….. je to horší něž smrt. Musím jít potkávat a dělat, že je vzduch , že jí neznám a nepromluvit na ní neobejmout jí nedotknout se jí!
