4.kapitola

196 6 0
                                    

Byl to ten nejlepší pocit na světě! Svoje tělo jsem neovládala, jako by si celou dobu dobu dělalo co chtělo! Srdce mi bylo snad nejrychleji co to šlo a cítila jsem se jako, kdybych nikdy nezapoměla , nedívala sem se na noty a hrála jsem to co se mi motalo v hlavě cizí noty cizí melodie, ale pak to všechno skončilo. Odsunula jsem ruce z kláves a sevřela je v pěst. To byl ten nejlepší pocit, který jsem naposledy zažila. Všichni vstaly, tleskali mi a obímali mě! Ten kluk, jenom seděl a usmíval se. Byl to nezapomenutelnej pocit. Celý den jsem byla jako znovuzrozená. Před školou jsem se s nimi rozloučila a každý se vidal jiným směrem. Šla jsem domu, a zasebou jsem slyšela kroky, které zrychlovali, najednou se objevil někdo vedle mě. Ten kluk!“Veděl jsem, že jenom tak nezapomeneš, hraješ užasně Kelsi. A zašel do domu. Bydlí o dva domy ode mě. Veděl jsem že nezapomeneš? Kdo to sakra je:D A o co mu de. Přišla jsem domů a byla jsem šíleně nadčená . Konečně vím proč máme v obýváku piano! Hned jsem zhodila tašku a sedla si k němu. Přiložila jsem ruce a začala hrát! Bylo to užasné hudba, která probodávala můj dech…Rychlost mého srdce! Hrála jsem stále! Hodiny a hodiny! Nechtěla jsem přestat, ale pak mě začali bolet ruce…. Pustila jsem klávesy a dávala se na ně…. Otočila jsem se za sebe a tam stál Táta se slzami v očích. „Tati co se děje? Přišel ke mně a silně mě stiskl.“Kelsi veděl jsem, že nezapomeneš! Nemohla si zapomenout! Řekneš mi konečně moje dětství!

Tak pod sedni si! Kelsi od malička jsem tě učil na klavír!Měla si nejlepší kamárádku, která hrála s tebou, společně sme k nim chodili na hodiny. Měla bráchy, které jsem učil na kytaru. Byly jste spolu od malička, každý den! A kde jsou teď??:O“Byl ticho! Kde jsou teď?! Nic neříkal. To je všechno co mi řekneš jo? Aha tak čau! Bouchal jsem dveřmi! Bože! To e můj táta?? To je můj Táta?? Řekne mi že jsem měla nejlepší kamošku! A neřekne mi kde je! Ne rači mám být celý život sama! Oblékla jsem se a šla jsem ven. Šla jsem na to místo, kde jsme byly s Kris. Ta holka je fajná, ale jsme uplně jiné….Sedla jsem si na tu lavičku a dívala se na ty děti. „Kelsi?:O Otočila jsem se a tam stála nějaká blondýna. My se známe?:O Ty si na mě nepamatuješ? Nic si při pohledu na mě nevzpomeneš?:O Ne? kdo si? Sedla si vedle mě a dívala se na mě. Zadívala sem se jí na náhrdelních……a podívala jsem se na svůj….Jaktože máme stejný náhrdelník? Já myslela že se nedá koupit je to vyrobené. Chytla si ho a strhla z krku. Vzala můj a přiložila je ke mně. Když to spojila byl z toho klavír!!!! A já myslela že to je jenom nějaká patlanina. Kdo si?? Usmála se na mě:D Víš čekala jsem celý rok na tuhle chvíli. Brečela jsem kvůli tobě každý den. Chtěl sem ti psát dopisy…, ale veděla jsem že si nevzpomeneš, pak mi řekl že ses vrátila do školy a že stále hraješ tak užasně! Musela jsem tě najít! Zpomeneš si na tuhle melodii? Začala klepat o lavičku, tu znám! Dneska sem to hrála! Byla to naše písnička! Proč tu holku znám! Proč si do prdele nemužu vzpomenout na její jméno! Je mi tak strašně povědomá.“Rydel!!!!!! Rydel!!!!!!!!!!!!!!!Si to ty! Bože Kelsi ty si pamatuješ! Jak bych mohla na tebe zapomenout! Ale nepamatuju si naše zažitky! Ale tvé jméno! Vždycky bylo zvláštní! Naš hry n klavír a ta melodie! Ale na nic víc si nevzpomenu! Zlato nevíš jak jsem ráda že sis vzpomněla aspon na mé jméno! Zažitky si připomenem! Všechno bude v pořádku! Všechno bude jako před tím! Já a ty! Čekala jsem na tebe rok! Nekonečný rok, který jsem nemohla vydržet! Děkuji že ses vrátila!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Bude užasné připomínat si každý zažitek! miluju tě holka!!!!!!

Ross Lynch-Lost MemoriesKde žijí příběhy. Začni objevovat