8.kapitola

177 7 0
                                    

Já jsem milovala Rosse!:O Tak ano je krásnej to je možná slabé slovo, ale je divnej…….. A proč se sním teda nemužu bavit když jsem ho tak milovala a tehdy se mi zdál v pořádku, Listovala jsem Deníkem a byly tam samé nádpisi : ON MI DAL PUSU! POZAL MĚ DO KINA!.........Celý Deník je jako by o něm……..
PRVNÍ POLIBEK
Zrovna jsem měla velkou schůzku s Rydel. Bylo to prý moc důležitý, měli sme se sejít v parku na lavičce. Já jsem tam už poslušně seděla a čekala než dorazí. „Ahoj“posadil se vedle mě Ross:O“Ahoj? Co tu děláš? A ke má š ségru měli jsme se tady sejít. No měli i neměli. Jak to myslíš Rossi? No ano máš se tu sejít, ale ne sní. A ským? Se mnou že by? Ale proč? Víš no už dlouho jsme spolu nebyly a chtěl jsem abychom spolu byly sami jenom my dva. A bál jsem se že semnou by si sama hned nešla. Ale Rossi víš že tě mám ráda šla bych s tebou! Ano máš mě ráda to je ten problém.. Jaký problém?:O Víš ty mě máš jenom ráda, ale já ne………“Nadhl se na mě a naše rty se spojili. Mím tělem projelo snad 1000 voltů. Byl to ten nejhezčí zážitek na celém světe…………………………….
Slyšela jsem výstřel. Rychle jsem zavřela deník a bežela dolů. Táátííííííííííííííí NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ! Vzala jsem telefon a zavolala sanitku! Sedla jsem si k němu. „Tati co si udělal proč!:OOOO Tati prosím nesmíš umřít! Prosíím! Já tě potřebuju! Tati!!! Slyšela jsem zvuk sanitky…..

Probudila jsem se. Ležela jsem v nemocnici. Byla jsem tam sama. Co se to ??? „Kelsi já jsem tvůj doktor. Co tu dělám???!!! Kde je táta!!! Kelsi tobě nic není mužeš domů, ale tvůj táta je mrtvý!“Před očima se mi zatmělo: Tvuj táta je mrtvý, tvůj táta je mrtvý! „Nééééééééééééééééé To nemže být možné! Nemohl zemřít prosím řekněte, že neumřel! Prosím!“Kelsi je mi to moc líto, prosím pod semnou musíš jít na pohřeb…………“Po tváři mi tekly slzy jako vodopád, ten pocit, že budu bez něho, že ho už nikdy neuvidím, že se od něho už nikdy nic nedovím, že jsem odkázána sama na sebe! Šla jsem domů a otevřela dveře do domu. Najednou se zdál být tak velký! A celý můj! Vešla jsem pomalu po schodech nahoru do mého pokoje rychle jsem se oblékla a utíkala dolů, kde mě čekala teta s autem. Jeli jsme k tomu nádhernému kostelu.“Kelsi tady měla pohřeb i tvoje maminka……..
Vystoupila jsem ven a šla pomalími kroky ke kostelu, jakmile jsem vešla dovnitř, všichni tam seděli, Rydel, Riker, Rocky, Ross, Elington bylo tam strašně hodné lidí. Šla jsem hned po schodech na horu a postavila se k pultu.“ Ahoj, jak asi každý víte můj otec pro mě znamenal hodně, ale problém je v tom, že od mé nehody mi všechno tajil a doted nic nevím, chápu, že mě chtěl asi chránit, ale spíš mě víc zranoval, protože teď jak se podívám o něm vlastně nic nevím, neznám jeho jméno, jeho věk! Jeho rodinu a nepamatuji si jak mě vychovával, vzpomínám jenom na hádky, které probíhali teď. Nikdy jsem se mu neomluvila, nikdy jsem mu neřekla nic pěkného, den o de dne jsem mu jenom vyčítala, že mi všechno tají a že nechal zabít mojí matku, A nevím jak pracoval, nevím nic……………Den jeho smrti jsem si četla deník, ve kterém je ve skratkách muj život…..ale není tam nic o něm! Slyšela jsem tuhý výstřel a seběhla dolů, vyděla jsem jak padá že židle od piána a z jeho hlavy teče krev…………..nevím od kud vzal zbran, ale tím, že se zabil u piana, chtěl něco naznačit. Chtěl mi tím dát směr. A já se ho chytnu a zjistím celý svůj minulý život, děkuji všem , kteří tu dnes přišli a teď se prosím uspořádejte venku, kde se bude spouštet rakev.“ Postavila jsem se tam a stála jsem celou dobu, jak pomalu lidé ocházeli já jsem se nechtěla ani hnout byla jsem tam celou dobu……..

Ross Lynch-Lost MemoriesKde žijí příběhy. Začni objevovat