Všechno je ve hvězdách [POZASTAVENO]

Prolog

          Když si usmyslíte něco, myslíte si že se to stane? Nebo že se vám to povede? Myslíte si že to je osud? Nebo snad náhoda? Jsme sedmice holek, které nevěří ani na osud a ani na náhodu. Všechno je podle nás ve hvězdách. Chcete vědět proč? To vám neřeknu. Žijeme v Česku, ale chceme do Koreje. Povede se nám to? Kdo ví? Vždyť je to přeci ve hvězdách. Hodně cvičíme, trénujeme ať se to týká čehokoliv. Že se nedá dosáhnout toho co chceme vlastní silou vůle? Ha. Nechte se přesvědčit, my vás přesvědčíme.

          ,,Je to někdo z publika?" Zeptal se moderátor hosta v živém vysílání. ,,Nechte se překvapit. Jednou se to dozvíte." Usmál se na moderátora a vše nechal tajemstvím. ,,Brzy se to dozvíte." Dodal a show byla skoro u konce. Následovali takové ty věci jaké se říkají na konci a poté si všichni oddechli. Už toho měli plné kecky. Už se pomalu, ale jistě blížil čas kdy potkají své životní lásky. Teda ne všichni, ale převládala většina. Stáli před svým dormem a odemykali dveře. O dost větší většina si padla okolo krku. Přeci jen se dlouho neviděli. Sedm dívek, devět chlapců, trošku to bylo nefér, ale oni si to tak zvolili. Všichni měli dívku v jejich dormu, tedy kromě jednoho chlapce, ten jí měl někde jinde. Proč? Nechodil ani s jednou ze sedmi holek a také pouze jedna z děvčat byla láskou zklamaná. Její vyvolený chodil s někým jiným a to jí ničilo. ,,Tak jsem doma." Volal neznámý hoch neznámé dívce. Dívka neměla důvod tam zůstávat, stejně se se všemi chlapci přivítala, ale ten s kterým se toužila přivítat ji ignoroval a telefonoval s tou dívkou, kterou ona nenáviděla. Sebrala se a šla do pokoje. Jediné osvobození. Zamkla se a zase to na ní padlo. Všechno to co jí tíží. Neudržela slzy stékající po její tváři. Kladla si několikrát otázku proč se to vše děje jí, když jí toho sliboval tolik. Ale to předbíhám. Počkejte si a uvidíte že je vše ve hvězdách.