Všechno je ve hvězdách [POZASTAVENO]

7. kapitola

--------------------------------

Pozor! Jsem zpět. Ano po hodně dlouhé době, ale to víte. Chyběla mi múza a hlavně byly prázdniny :D Ale teď jsem zpět :D Budu moc ráda za ozvěnu a to opravdu hodně moc :D Mám v plánu oba své příběhy dát do opravovací fáze kdy se nebudou měnit děje, ale jen opravím chyby, které jsem tam napsala :D No a mám ještě jednu otázku :D Čte tento příběh vůbec někdo? :D To je asi ode mě vše takže pááá u dalšího dílu :D Vaše Maemi~ ♥ :))

-----------------------------------

          ,,Jdi pryč za svojí přítelkyní, Baekhyune." řekla to tak chladně až jí mrzelo že to vůbec řekla. Tak chladně jak to řekla, tak takový chlad pocítila ve svém srdci, když ji poslechl a odešel. Už to nebude tak jako dřív. Tím si je jistá.

          Seděla tam pořád schoulená. Doufala, že ostatní odjedou a nechají jí tu. ,,Promiň" zaslechla hlas Baekhyuna a poté zabouchnutí dveří. Zda to předtím byly dva proudy slz, tak to jak plakala teď nemá ani název. Schovala si obličej do klína a snažila se uklidnit. ,,Maemi." uslyšela hlas. Hlas, který neslyšela hodně dlouho. Nikdo jiný ho slyšet nemohl, byl jen v její hlavě. Hlas maminky a tatínka.

Pohled třetí osoby:

          Baekhyun ostatním řekl kde se Maemi skrývá. Vzali ji a jeli do dormu. V autě zjistila, že se všichni nějakým způsobem hodně sblížili. Když přijeli do dormu, tak se rozdělovali do pokojů, jak budou spát. Dosti ji překvapila děvčata, když se do pokojů rozmístila následovně : Hana - Chanyeol, Keiko - Kai, Salie - Luhan, Lee - Chen, Kyo - Sehun a nečekaně Yuki - Xiumin. Zbyli Suho a D.O. a ti byli v pokoji spolu. Jediný, napůl volný pokoj zbyl Baekův.

Maeminin pohled:

          ,,Jedině už můžeš jít do Baekova pokoje Maemi." oznámil mi Suho. Klidně budu spát i na záchodě než s ním v jednom pokoji. Teď vážně nemůžu. ,,J-já zůstanu v obýváku jestli to nevadí." odhodlala se říct. Všichni pochopili její rozhodnutí, tudíž nikdo nenamítal nic. Pohled, kterým se podíval Baek na Maemi jí opravdu hodně bolel, ale co se dalo dělat. Všichni si vybalili věci, teda krom mě, nemám kam si to vybalit. Sedla jsem si na svou budoucí postel, neboli gauč. Najednou všichni přišli do obýváku, ale nějací hyperaktivní. ,,Tak co teď budeme dělat?" skoro až vykřikl Chen. Všichni museli vidět že jsem unavená, ale jako by to nikoho nezajímalo. Těžkla mi víčka a já už opravdu chtěla spát. Přisedl si ke mně Suho. ,,Tobě se chce už spát, že?" no co myslíš chlapče. ,,Celkem jo." odvětila jsem mu. Co myslíte že udělal? Nic. Všichni se dál bavili a já se jisto jistě ponořila do říše snů.

          Něco mi strašně otravně svítilo do obličeje, proto jsem se rozhodla otevřít oči. Už je zase den. Vzala jsem do ruky telefon, který mi hlásil přesných 8 hodin. To mě fakt nechali spát, tak jak jsem usnula? Jak milé. Zvedla jsem se a šla hledat koupelnu, ať ze sebe udělám člověka. Sláva Pánu! Já ji našla! Jen co jsem došla k zrcadlu, tak jsem asi dostala infarkt a div jsem nebouchla vzteky. Můj obličej neměl podobu jakou si moc dobře pamatuji. Byl pokreslený a to dost hodně. Snažím se to smýt dolů, ale ti exoti mi to načmárali lihovkou, tudíž teď vypadám jako zebra. Fakt díky lidi.

          Rozhodla jsem se připravit snídani, ale takovou extra. V jedné půlce míchaných vajíček je projímadlo a v druhé taky. Ať si to vyžere i ten co to nebyl. Měl jim zabránit. Svině Maemi se objevuje na scéně. Chodím od pokoje k pokoji a probouzím je. Ne mile, ale hezky s hrncem a naběračkou ať to má krásný zvuk. Všichni už sedí v kuchyni a já jim nandavám svá extra míchaná vajíčka. Nelze si nevšimnout jak se všichni pochychotávají nad mým obličejem, tedy kromě jednoho člověka a to je Baekhyun. Ten očividně asi ani nechce moje vajíčka. Tak jsem mu nenandala a rozdělila to mezi ostatní. ,,Dobrou chuť." řekla jsem jim s úsměvem a odešla do kuchyně. ,,Děkujeme." po chvilce jsem slyšela jen jak všichni říkají jak to je dobré a blablabla. Do místnosti někdo vešel, tak jsem se na něj otočila. ,,Chápu že jsi naštvaná, ale až takové chutě mi dělat nemusíš." řekl potichu Baekhyun. ,,Buď rád že jsem ti nenandala." uchychtla jsem se. On se na mě díval jak na blázna, ale dál to neřešil.

          Uplynula asi hodina a pořád nic. Asi jsem tam toho dala málo. Rána dveří. Aaaa už to asi začíná. Dobře jim tak. ,,Sehune pohni si! Já se asi poseru!" slyším křičet Chanyeola. V celém baráku je jen jeden záchod. Jaká to smůlička. Slyším různé bouchání dveří od pokojů a hodně nadávek. Vedle se posadil Baek. ,,Jsem opravdu hodně rád že si mi ty vajíčka nedala." oddechl si. ,,Kolik jsi jim toho tam dala?" bylo na něm vidět že ho to hodně pobavilo. ,,Dost na to abych to tam dala i tobě." byla jsem nepříjemná, já vím, ale nedokážu se přes to dostat. ,,Pořád se na mě zlobíš?" řekl skoro neslyšně. ,,Co myslíš?" stoupla jsem si připravena k odchodu. Chytl mě za paži a táhl nejspíš do jeho pokoje. ,,Sedni si." ukázal na svou postel, ale já si nesedla. ,,Proč bych měla?" zněla má odpověď. Nevidím důvod proč. ,,Chci ti něco říct, prosím." podíval se na mě opravdu smutně, tak jsem se tedy posadila.