Všechno je ve hvězdách [POZASTAVENO]

4.kapitola

          Už jsem dlouho necítila něčí teplé a vřelé objetí. Přijela policie a rychle dali klepeta tomu šmejdovi. Doufám že už ho nikdy neuvidím. Stočila jsem svůj pohled na svého zachránce. ,, Kdo vůbec jsi?" zeptala jsem se pořád rozklepaným hlasem.

,,Baek....... Byun Baekhyun." zněla jeho slova.

          ,,Baekhyun?" zopakovala jsem po něm. ,,Hmm." přikývl. To jméno mi něco připomínalo, ale já si nemůžu jako na potvoru vzpomenout. ,,Děkuju ti." řekla jsem velmi potichu, doufajíc že mě slyšel. ,,Tak to je snad samozřejmost. Nikdy bych nikoho nenechal aby před mýma očima někoho uhodil natož zabil." vyprskl až jsem se lekla. Koukala jsem na něj nechápavě, což zapříčinilo že se mě otázal. ,,Co se děje? Mám něco na obličeji." jediné na co jsem se zmohla bylo pokroucení hlavy na nesouhlas. Krev se mi nahnala do tváří a aniž bych chtěla jsem ucítila neposednou slzu na tváři, která se prodrala ven. Chtěla jsem ji setřít, ale někdo byl rychlejší. Zůstala jsem na něj koukat, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo že tohle se mnou může někdo udělat. ,,E-eh a jak s-se jmenuješ?" řekl nervózně se sklopeným pohledem, protože si všiml jak jsem se zatvářila. ,,Ma-maemi Park." odpověděla jsem jednoznačně a taktéž se podívala na zem. ,,AAA?" vyděsilo mne to. Koukla jsem se na něj. ,,Počkej, počkej, počkej." křičel, při čemž na mne ukazoval prstem. ,,To jsi ty!" ,,J-já?" řekla jsem nechápavě. ,,Jo ty! Leader tý skupiny, která vyhrála a bude odjíždět do Koreje!" nervózně jsem se podrbala na zátýlku. ,,E-eh jo to jsem já" řekla jsem stydlivě. ,,Tak to se ještě uvidíme Maemi." řekl už klidně a s úsměvem, nabízejíc mi svou ruku abych vstala. ,,Cože?" řekla jsem zmateně. Jak jako uvidíme se. ,,Víš já jsem z Exo." uchechtl se. ,,Už vím!" křikla jsem. A jéje zase trapas. Když jsem vstala, tak z neznámého důvodu jsem necítila zem pod nohami.

Pohled třetí osoby

          Baek vzal do náruče Maemi, při čemž ona nechápala co se děje. ,,Snad si nemyslíš že bych tě nechal jít po svých když máš zraněnou nohu." řekl jí a Maemi nevěděla jak reagovat. Styděla se. Cítila se ztrapněná. Důvěřovala mu, nechtěla mu přijít otravná takže ruce měla složené v klíně. Nechtěla ho osahávat. Baek si toho samo sebou všiml, tak udělal jako že padají, což zapříčinilo že se ho vyděšená Maemi chytila okolo krku. Baek se rozesmál a Maemi byla celá rudá. ,,Už jsem se lekl že se mne štítíš." smál se Baek. ,,N-ne to ne." zabrblala si dívka pod nos. Dívka byla velmi vyčerpaná a proto nechtíc usnula u chlapce v náruči. Ještě že klučina věděl kam ji odnést. Znal cestu k ní domů. Blížil se k domu, ale nechtěl dívku probouzet. Zazvonil a když se otevřely dveře odnesl s doprovodem spící Maemi do pokoje. ,,Už je pozdě, tak tu můžeš zůstat." řekla Keiko Baekovi, který pouze poděkoval. Zůstal s Maemi v pokoji. Sledoval ji, nemohl se nabažit toho pohledu. Udivoval ho fakt že je hezká i když spí. Seděl na židli vedle její postele.

Maemi pohled

           Probudila jsem se a všude byla tma. Rozsvítila jsem lampičku vedle své postele a uviděla jsem Baeka jak si spokojeně spí na mojí židli. Musím ho nějak dostat do postele jinak zítra bude celý zlámaný. Nevím jak, ale povedlo se mi ho dostat do postele aniž bych ho probudila. Přikryla jsem ho a sama se vydala k sobě do skříně pro dvě deky a mikinu se svetrem. Navlékla jsem na sebe mikinu a na zem roztáhla jednu deku. Ze svetru jsem si vytvořila pofidérní polštář a lehla si přikrývajíc se dekou. Jako lusknutím prstem jsem usnula.

          Něco mi otravně svítí do očí. I když nerada, ale otevřela sem oči a do očí mě zasáhlo sluneční světlo. Až teď mi to došlo. Já neležím na zemi na které jsem si v noci ustlala. Přetočila jsem se na druhý bok. ,,AAAAA!" křikla jsem a spadla na zem, zadkem napřed. ,,Dobré ráno." podrbal se Baek nervózně na zátylku. ,,Já spala na zemi." řekla jsem si potichu. ,,Jo a taky jsem si toho všiml, tak jsem tě přenesl do postele, abys nebyla rozlámaná." Maemi se začervenala ,,Díky." spíše šeptla. Pochybuji že to Baek mohl slyšet. Dveře! Slyším dveře! Otočila jsem hlavu ke dveřím ve kterých se dívky váleli smíchy. Rudá Maemi si chtěla stoupnout a odejít do koupelny. Mohla se hanbou propadnout do země, ale v tom tma. Ubohá Maemi se při vší bolesti skácela k zemi a upadla do bezvědomí. ,,Maemi!" to bylo to poslední co slyšela. Slyšela klučičí hlas volat její jméno, ale ona nemohla nic dělat.

------------------------------------------

Jsem zpět! :D Takže jako vždy doufám že se vám kapitolka líbila a budu ráda za jakékoliv ohlasy :D Omlouvám se za chyby :DTakže nevím zda jste četli mou zprávu a proto se budu opakovat :D  ->Jak už jistě všichni víte tak je teď veliké haló okolo Modré velryby. Mno tak naše Maemi dostala nápad :D Jak nečekané. Všimla jsem si že už jeden človíček vydal povídku na toto téma, ale to mi nevadí. :D Chtěla bych to pojat trošku jinak, takže se možná nebude ani moc moje povídka pojit se skutečností, ale od toho je fantazie. Mno, ale nejdřív bych se chtěla zeptat zda by o to byl vůbec nějaký zájem :D Ano vím mám rozpracované dvě povídky, ale nebojte já to stihnu. Teď to je takové občasné vydávání, ale za to mohou přijímačky. Ve středu mě čekají druhé a pak bych už vydávala pravidelně, takže bych stíhala všechny tři storky. Takže prosím abyste se mi vyjádřili zda by byl tedy zájem. Děkuji Vaše Maemi~♥ <- :D Takže zatím Kapu! :D

--------------------------------------------------