Všechno je ve hvězdách [POZASTAVENO]

6.kapitola

-------------

Jsem zpět. Dnes máme trošku víc smutnější dílek. Omlouvám se, trošku se to odráží na mé náladě. Mno, ale dost keců. Doufám že se vám kapitolka bude líbit a budu velmi ráda za jakoukoliv odezvu. Mám trošku pocit že se vám to nelíbí, tak mě prosím vyveďte z omylu :) Vaše Maemi~ ♥ :))

----------------

          Když jsme vyšli z letadla tak jsem to uviděla. Někdo se nám tu zamiloval. Přede mnou a Baekem šla Yuki s Xiuminem ruku v ruce. Jak hezká věc, která se mně nikdy nestane.

          Stojíme před letištěm a já hledám odvoz. ,,Co hledáš?" otázal se mě Suho. To je tak blbý a nebo to jen hraje. ,,No odvoz přeci." Všichni kromě mě a holek se začali smát. ,,Ten je támhle." vyprskl smíchy Sehun. Ano hahaha. Strášně vtipný to je. ,,Ups pardon, asi jsem se zapomněla zasmát." zašklebila jsem se na ně. ,,Ale jak se sem budeme vejít?" otočila jsem se na ně zpátky. Přeci jen nás je šestnáct kusů a jsou tu zaparkovaný tři auta. Jako to si někdo sedne na střechu? ,,Nom, jedna si budete muset na někoho sednout."

          Mysleli jste si že to budu já na někom sedět? Tůdle. Nezapomeňte na náš čerství páreček. To Yuki sedí na Xiuminovi. *ďábelský smích* Sedíme v autech namačkáni jako sardinky v plechovce, ale co, prý pojedeme jen chvilku.

          ,,Neříkali jste chvilku?" jsem už poměrně dosti nevrlá a naštvaná. Trčím tu v plechovce už asi 45 minut. ,,Museli jsme ti dát naději." uchechtl se mi Chen. Toho kluka jednou, zajista zabiju. A ne moc hezky. Deset minut. Patnáct minut. Mé oči to nevydrželi a já upadla do říše snů a pohádek.

          ,,Kluci, nechte jí spát." řekl nějaký klučičí hlas, ale já špión nechala oči zavřené. ,,A nebude mít hlad? Ještě pojedeme asi hodinu a půl." to byl ten zlý chlapec Chanyeol, alá stožár. Promiň kluku. ,,Něco jí kupte a já tady s ní zůstanu." řekl rozhodnutě hlas, který jsem začala poznávat. Baekhyun.

          Všichni odešli a v autě jsem zůstala já, v přestrojení že spím, a Baek. ,,Proč ti to prostě nedokážu říct když jsi vzhůru a při smyslech?" sláva a teď si bude povídat sám se sebou. Tleskám. ,,Všiml jsem si toho mezi námi. Toho, že já něco cítím k tobě a ty ke mně." pokračoval. ,,Popravdě. Byl jsem rád a jsem, za to že nás Cháňa vyfotil." z toho jak to říká dokážu usoudit že se usmívá. ,,Miluju tě, ale nemůžeme být spolu." tak počkat. Já si v letadle konečně uvědomím své city a ty mi řekneš tohle i když si myslíš že spím? ,,Mám přítelkyni. Nejsem s ní dobrovolně. To společnost, ale musím předstírat, že ji strašně miluji, aby z toho měla moje společnost spoustu peněz. Nechci s ní být, je hrozná, a ani k ní nic necítím." asi bych měla zakročit. ,,J-Já to chápu." otevřela jsem oči. Eeeh asi jsem neměla, protože to za pohled jakým se na mě podíval. Mno. No comment. Asi musím být pěkně rudá v obličeji. No to je jedno, protože zdrhl z auta.

          Jdu okolo nějakého stromu. Co to asi může být za strom? U nás v Česku neroste, takže asi se to Maemi nedozvíš. Na chvilku si tu sednu, stejně oni než se najedi, tak to bude trvat věčnost. Nemám hlad, nemám na nic chuť, chci jen být sama. Ani nevím jak, ale sedím na střeše nějakého baráku a nohy mi visí dolů. Je to tu zase. Ten toužebný pocit skočit dolů.

Pohled třetí osoby

          ,,Hele Baeku, ty jsi přišel, ale kde je Maemi?" zeptal se zvědavý Kai. ,,Nechal jsem ji v autě. Už se probudila." nikdo nic neřekl a všichni se vydali do auta. ,,Kde je?" zeptala se ustaraná Salia. Nikdo ji neviděl. Nikdo jí ani nenašel. Když jí nikdo nenašel, sešli se všichni zase u auta. ,,Co když jí to zase přemůže?" fňukala Lee. ,,Co jí zase přemůže?" zopakoval zmateně Baek. Ani jeden z chlapců to nechápal. ,,Ona má trauma, kvůli kterému má sklony k....... sebevraždě." to poslední slovo Yuki zašeptá. Nechce na to myslet. ,,Tak ať už se konečně zabije! Už mě to nebaví! Furt jenom samí sebevraždy! Ona bude mít pokoj a i já ho budu mít!" křikla Keiko, ale to ještě nevěděla že je blízko skutečnosti. ,,Hej!" křikl rozčílený Sehun. ,,A ty si říkáš kamarádka!?" přidal se i Luhan.

          Ze shora Maemi všechno sledovala. Ne jen že všechno viděla, ale i slyšela. ,,Ty si s ní o něčem mluvil Baeku?" první co napadlo Hanu. Vždy to začíná řečmi a pak činy. Už jen z pohledu to bylo jasné. ,,Ty idiote!" křikl po něm Chanyeol. Ten jako jediný věděl i o jeho citech, no prostě o všem. ,,Víc to zkazit neumíš?" tentokrát zašeptal, ale plácl se do čela. ,,J-Já nechtěl. Ona vypadala že spí, ale nespala." zafňukal Baekhyun.

Maeminin pohled

          Hezká to podívaná. Co nového se ještě dozvím? Zvedla jsem se. Nebudu je provokovat a ať si Keiko třeba vypíchne oko. Myslela jsem že jsme super kamarádky, tak jsem se asi spletla. Pod schody. Správná volba. Tma, ticho a nikdo mě nenajde. Jen co tam vlezla, tak vše vypustila na povrch. Jedna, dvě. Dva potoky slz, ale co jiného si zaslouží? Hodně, ale ona si to nemyslí. Slyší kroky. Ale jen dva, takže to oni nejsou, jinak by jich slyšela víc. Stín se zastavil u ní. ,,Maemi" řekl velmi laskavý hlas a ona hned věděla že jí našel. Když k ní přišel a zabalil jí do svého objetí, tak pocítila pocit bezpečí, ale i zklamání, protože to je naposledy. Neoplácela mu objetí. Jediné co udělala, tak že promluvila. ,,Jdi pryč za svojí přítelkyní, Baekhyune." řekla to tak chladně až jí mrzelo že to vůbec řekla. Tak chladně jak to řekla, tak takový chlad pocítila ve svém srdci, když ji poslechl a odešel. Už to nebude tak jako dřív. Tím si je jistá.