Všechno je ve hvězdách [POZASTAVENO]

5.kapitola

           Mohla se hanbou propadnout do země, ale v tom tma. Ubohá Maemi se při vší bolesti skácela k zemi a upadla do bezvědomí. ,,Maemi!" to bylo to poslední co slyšela. Slyšela klučičí hlas volat její jméno, ale ona nemohla nic dělat.

          Zase tento pocit, který neměla ráda, doslova ho nesnášela. Cítila se bezmocná, k ničemu, ale realita je hold krutá mrcha. Světlo. Maemi pomalu, ale jistě začala otevírat oči. Ležela v posteli, ale ne v té své. Na ruce něco cítila. Stočila hlavu k oné ruce a uviděla kanilu ve své jamce pod loktem, přičemž uviděla osobu spící vedle její postele. Byla to Hana. Její malá, hodná kamarádka, kterou brala jako svou malou sestřičku. ,,Maemi?" zašeptal hlas na druhé straně. Otočila hlavu a uviděla tam sedět utrápeného, unaveného chlapce. Byl to on. Baek. ,,Ano?" zachraptěla. ,,Ach Maemi, já se strašně bál co se to s tebou stalo." jen co to dořekl skočil jí okolo krku. ,,Proč si nic neřekla? Ztratila jsi hodně krve." pošeptal jí, objímajíc jí. Chudák holka nic neodpovídala. Byla zmatená.

         ,,Konečně doma." oddechla si. ,,Ne na dlouho děvče. Zítra brzo ráno odlétáme, tak si sbal." To jí celkem zarazilo. Nějak jí to úplně vypadlo z hlavy. Zabalila si věci a protože se už stmívalo, rozhodla se jít spát. Lehla si do postele již připravená, ale zazvonil jí telefon, který oznamoval nově příchozí zprávu.

Anonym: Ahoj, tak doufám že už ti je lépe. Těším se na tebe zítra.

Maemi: Ahoj. Nevím sice kdo jsi, ale děkuji z optání. Už mi je lépe.

Anonym: Promiň, to jsem já Baekhyun Byun, jestli si vzpomínáš.

Jasně že si Maemi vzpomíná. Vždyť to je ten co jí zachránil.

Maemi: Samozřejmě. Na tebe se zapomenout nedá. Ještě jednou ti moc děkuji.

Baek: Jdu spát aby ses mě zítra na letišti nelekla

Maemi: Počkat ty letíš s námi? PS: Spíš se lekneš ty mě.

Baek: Nejen já, ale i kluci. Hrozně se těší až vás poznají.

Maemi: Dobře, dobře.

Baek: Tak dobrou noc a sladké sny.

Maemi: Děkuji tobě také dobrou noc.

Druhý den na letišti

          Je 7:00 ráno a mně se chce spát. Jsem velmi líný a unavený tvor. Proč zrovna já *slzy*. ,,Chci postýlku." řekne se zavřenýma očima před letištěm. ,,Tak si lehni na zem a my odletíme." uslyší uchechtnutí, ale ten hlas nepatřil ani jedné z děvčat. Otevřela oči a před ní stál on. Ano Baek.

          ,,Prosím váš pas." řekla nějaká ženská u odbavování kufrů. Maemi jí ho podala. To je poprvé co poletí letadlem a už jí to nebaví. Dozvěděla se že budou čekat ještě dvě hodiny, protože jejich letadlo má zpoždění. Jak já toto miluji. Všichni sedíme v Duty free zóně a čekáme na svůj let. Taková nuda. Zavřela jsem oči a poslouchala jsem hluk okolo sebe, ale byl to špatný nápad, protože jsem upadla do říše snů.

Pohled Baeka

          Seděl jsem přímo naproti Maemi, ale nevěděl jsem zda má pouze zavřené a nebo zda spí. Když jsem uviděl jak se jí hrudník pravidelně a pomalu zvedá, tak jsem usoudil že usnula. Zvedl jsem se a sedl si vedle ní. Její hlavu jsem jí položil na své rameno. Ostatní byli někde pryč. Svou hlavu jsem opřel o tu její a nechtíc usnul též. Probudilo mě až cvaknutí fotoaparátu. Otevřel jsem oči a zjistil že to probudilo i to sluníčko vedle mě. Koukl jsem se na osobu přede mnou a myslel že ho zabiju. ,,Chanyeole Parku!" křikl jsem po něm a skočil po něm, ale pozdě. Mobil s fotkou už držel Suho utíkajíc za ostatníma. No super.

Pohled Maemi

          Pořádně mě probudilo až křiknutí Baeka na nějakou vysokou žirafu. Jo jasně Chanyeol pokud si dobře vzpomínám. Ale co se stalo? Baek to vzdal a šel si sednout vedle mě. ,,Promiň." řekl mi, ale nechápu proč. ,,Proč se omlouváš?" zívla jsem si. V tom se ostatní vrátili s úsměvy na tvářích, hledíc na nás dva. Kyo mi vzala mobil a něco tam dělala. Když mi ho vrátila tak jsem ho odemkla abych si mobil dala na režim letadlo, přeci jen už se blížil čas nástupu do něj, ale v tom jsem to uviděla. Fotku kde mám hlavu na Baekovém rameni, on má hlavu na té mé a máme propletené prsty. Celá jsem zrudla a podívala se na něj. On se pouze koukl na můj mobil a s rudým obličejem se podíval jinam.

          Nastoupili jsme do letadla. Šla jsem si sednout a čekala která z holek si vedle mě sedne, ale místo nich si vedle mě sedl Baek. ,,Promiň, ale holky si sedly s klukama a já tě tu nechtěl nechat samotnou, ale jestli chceš tak odejdu." ,, Ne to je v pohodě, spíš ti děkuji." usmála jsem se na něj. Udělalo mi to opravdu radost. Letadlo vzlétlo a konečně po hodně dlouhé cestě jsme přistávali v Seoulu. Když jsme vyšli z letadla tak jsem to uviděla. Někdo se nám tu zamiloval. Přede mnou a Baekem šla Yuki s Xiuminem ruku v ruce. Jak hezká věc, která se mně nikdy nestane.

--------------------------------------------------------

Ano stal se zázrak. Jsem zpět s dalším dílem :D Omlouvám se, ale neměla jsem moc času ani nápadů. Bylo toho prostě moc najednou. Nevím kdy vyjde další díl, ale doufám že brzy. Ale dost okecávání. Doufám že se vám kapitolka líbila, i když byla krátká. Vaše Maemi~ :)) ♥

--------------------------------------------------------