Welcome to the 77. Hunger Games

8.kapitola

*Hazel*
,,Řekni mi to ještě jednou“ škemrá Emmeth už alespoň po desáté.
,,No prostě přišla pod strom, chtěla mě z něj stáhnout a zabít. Tak jsem jí dala klackem po hlavě a asi jsem se trefila tak dobře, jsem jí zlomila vaz.“ Je to divný, jak se tím bavíme, přitom jsem zabila člověka. Ale vůbec mě to netrápí, prostě to bylo buď já nebo ona. A já vybrala sebe.
,,Myslím, že bychom měli jít něco dělat. Takhle nevyhrajeme.“
,,Pamatuješ na ty narkomany? Ti vyhráli tím, že se jenom  schovávali.“
Hodila jsem po něm nepěkný pohled.,,Jo, ale copak to nechceš urychlit?Chceš tu trávit víc času, než bude nutné?“
,,Ne, to máš pravdu.“
Chtěla jsem mu na to odpovědět, ale v tom jsem uslyšela hrozný výkřik. A pak dělo.
,,Rychle, musíme zjistit co se stalo!“
Nemusela jsem to říkat dvakrát. Emmeth mě naložil na záda a upírskou ychlostí jsme se vydali k místu, odkud byl slyšet ten výkřik. Netrvalo to dlouho, a dorazili jsme k místu, kde ležela dvě bezvládná těla, jedno celé zakrvácené. To je divné, dělo se ozvalo jen jednou.Nebyl to pěkný pohled. Byli to Percy a Annabeth z pětky.
,,To je hrozné.“ Opravdu mi jich bylo líto.
,,Hele, co to vedle nich leží?“ došla jsem až k padáčku. A v něm byla- no to mě podrž, voda!
,,Ne, nepij to“ okřikl mě Emmeth.,,Je to otrávené.“
Aha, tak to vysvětluje smrt Percyho. Chtěla jsem vodu vylít ale Emmeth mě zarazil se slovy,, Může se nám to hodit“.
A najednou jsem zahlédla něco neuvěřitelného- Annabeth hrudník se malinko zdvihal a zase propadal.
,,Emmethe, ona, ona…“
,,Dýchá“ dokončil mou větu.
,,Musíme jí okamžitě pomoct, než zemře“ jo, a to jsem před chvílí tvrdila jak musíme všechny zabít, abychom mohli vyhrát. A stejně by jeden z nás musel umřít. Myyslím, že tady by to jako s Katniss a Peetou nefungovalo.
,,Jo, jasně, jen ti připomínám, že je náš nepřítel.“
,,Jo, já vím, ale to já jsem taky stejně jako ty jsi můj nepřítel. A přesto si pomáháme.“
Na to už nic neřekl. Vzal nás obě do náručí a rychlostí blesku nás přenesl do oázy.
Sehnala jsem co jsem mohla, listy, vodu, jídlo…¨
Teď nezbývalo nic víc než čekat.
,,Prosím, udělala jsem pro tvou záchranu všechno, co jsem mohla, tak prosím žij.“ Šeptala jsem jí tichou nocí.
Dva dny poté se k nám snesl padáček, a v něm byly léky. Očividně je oblíbenkyní.
Dva dny po té, se konečně probrala.
,,Já žiju?“ koukala se poněkud zmateně.
,,Jak můžeš vidět, jo, žiješ.“odpověděl Emmeth. Stále úplně nesouhlasil s tím, co jsme udělali.
,,Ale jak je to možné, sakra, asi jsem nevrazila dýku dost hluboko…“mumlala si pro sebe ale já jsem jí přesto zaslechla.
,,To si děláš srandu, že ano?“ obořila jsem se na ní.
,,Když Percy,on,on…“ nedořekla větu a propadla v hysterický plášť. Takhle zlomeného člověka jsem ještě neviděla. Bylo mi jí opravdu líto, ale to jí nepomůže. Podívala jsem se na Emmetha. Pochopil můj prosebný pohled a chopil se slova.
,,Je mrtvý. Jo. Ale tím že tu budeš takhle hystericky bulet, mu nepomůžeš. Tak se k sakru seber! Tím, že ses pokusila zabít, jsi udělala tu největší kravinu, jakou jsi mohla udělat! Tak k sakru vstaň, a zařiď, aby Percyho smrt nebyla zbytečná.“
,,Jo, máš pravdu“ začala se pomalu uklidňovat.
,,Vyhraju. Pro něj.“
A nikdo nenarážel na to, že pokud chce vyhrát, bude muset zabít i nás.
Dali jsme se do plánování, jak ostatní vyřadit ze hry. Bude to těžké.
V tom se ozvaly dvě děla.
,,Výborně, o dva míň.“
_--------------------------------------------------------------------------
Ano!!! ElyonWitch povstala z mrtvých! Nebudu se vám tady omlouvat, proč jsem nepsala, prostě se mi do toho nechtělo, nebyl čas a ani motivace. Ale nedávno jsem viděla kolik lidí už si můj příběh přečetlo(čímž vám tak nějak chci poděkovat za to, že tenhle příběh čtete) a to mi tu chybějící motivaci dodalo. Plánuji ještě tak dva díly, než hry ukončím. Doufám, že se vám tenhle díl po dlooooooouhéééééé době líbil, zanechte hvězdičku, koment a follow a zase někdy!
A nechť vás vždy provází štěstěna!
Vaše ElyonWitch! <3
Ps: Už vím kdo vyhraje :D
PSS:Na obrázku je Hazel 