Welcome to the 77. Hunger Games

5.kapitola

*Hermiona*

Honili jsme s ostatními nějakou holku.Našla naše jezero a nabírala si v něm vodu.Běželi jsme za ní ale pak se nám ztratila. Pomalu se začalo stmívat, ale my to nechtěli vzdát.Teď už je tma, a my se rozhodli že to zabalíme. Když v tom jsme uslyšeli výkřik a dělo. Běželi jsme po hlase. Po chvilce jsme našli na zemi mrtvé a bezvládné tělo té holky co jsme se jí snažili zabít.Tak už to někdo udělal za nás. Ale chudák holka. Oči měla vyděšeně vykulené. Zajímalo by mě, co jí tak vyděsilo.

,,Co s ní teď uděláme?" zeptal se Theo.

,,Já bych jí tu nechal" ozval se Ron.

,,To jí ani nepohřbíme?" namítla jsem.

,,Akorát nám to sebere čas, necháme ji tady." Řekl Theo.

,,Dobře, jen si uvědomte že na jejím místě mohl být kdokoliv z nás." Řekla jsem naštvaně. Na tohle už nikdo nic neřekl.Ale vážně mi jí bylo líto.

,,Tak se asi vrátíme zpátky k jezeru,ne?" řekla Margo.

,,Fajn, jdeme." Řekla jsem a vydala se do předu, abych nemusela jít ani s jedním z nich. Byla jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem to mohla být klidně já! A kdybych to byla já- pohřbili by mě? Vlastně nevím proč to teď řeším a proč mi tolik vadí že jsme jí tam jen nechali ležet.Ale i tak.

Jak jsem tak přemýšlela, ani jsem si nevšimla jaké je za mnou podezřelé ticho. Otočila jsem se. Za mnou nikdo nešel.

,,Fakt vtipný, ale já vám a tohle neskočím!Dělejte, vylezte, nebo vás tu nechám!" zařvala jsem. Vážně jsem si myslela, že se mnou hrajou jenom nějakou blbou hru. Ale když jsem čekala už asi deset minut a oni pořád nikde, začala jsem se bát. Vrátila jsem se na místo, kde by měla ležet ta holka. Ale ona tam nebyla! Najedno se z lesa vyřítil Theo a Margo.

,,Utíkej!" zařvali na mě.

,,Co?Proč, kde jsou ostatní!" zeptala jsem se znepokojeně.

,,Prostě zdrhej, pak ti to vysvětlím!" řekl Theo.

V tom jsem za ním uslyšela takové divné šustění.Už jsem na nic nečekala a vydala se na útěk.

Po hodně dlouhé době(upřímně to bylo asi jen pár minut ale mě to připadalo jako věčnost) jsme konečně doběhli k jezeru.

,,Vylezeme všichni tamhle na ten strom!Rychle!" zařvala Margo a my jí s Theem okamžitě poslechli.

Byli jsme už pěkně vysoko.

,,To stačí" řekla jsem. Všichni jsme se udýchaně zastavili a prudce oddychovali.

,,Tak řekne mi už někdo konečně co se stalo?A kde jsou ostatní?" řekla jsem.

Margo i Theo mlčeli.Podívala jsem se na ně tázavým pohledem a už jsem měla v krku pěkný knedlík. Co se stalo?A co mi tají?

,,Tak já jí to řeknu" řekla Margo smutně.

,,Jenom nepanikař, a buď v klidu" dodala.

,,Jak jsi nám řekla, tam v lese, že na místě tý holky by mohl být každý z nás, uvědomili jsme si, že máš pravdu.Tak jsme se rozhodli že ji pohřbíme. To ses už otočila a naštvaně kráčela pryč. My na tebe volali, ale neslyšela jsi nás.Tak jsme si řekli že tě necháme vychladnout. Jelikož vykopat jámu by trvalo fakt dlouho, šli jsme pro listí a květiny. Odtáhli jme ji kousek za strom, a pak jsme ji začali zahrabávat listím-"

,,Šššššt!Ticho!" syknul na nás najednou Theo. Podívala jsem se k jezeru, a uviděla jsem tam pět postav. Byla už tma, takže jsem jim do tváře neviděla. Chvíli se rozhlíželi, a pak zmizeli zpátky v lese.

,,Falešní splátci" hlesla Margo.

,,Co?Co to-"

,,Nejdřív ti to dopovím, pak to pochopíš. No prostě jsme ji začali zahrabávat listím, když v tom jsme za sebou uslyšeli nějaký šramot.Řekli jsme si, že jsi se asi vrátila, tak jsme se tím nějak neznepokojovali. Jenomže za chvíli po tom se proti nám vynořili Theo, já, Ron a Gale."

,,Co je to za kravinu?"

,,Falešní splátci. Prostě falešní my. Jenže než jsme se vzpamatovali, zabili Rona a Galea. My jsme se s nimi snažili bojovat, jenže za chvíli už nikdo nevěděl kdo je pravý a kdo falešný, a tak jsme se dali na úprk.A tam jsme potkali tebe."

Slzy se mi hrnuly z očí, a já se je ani nepokoušela zadrže.Kvůli mě, mé blbosti a tvrdohlavosti zemřel Ron a Gale. Chce se mi křičet.Chci zmizet. Je to moje vina.

,,Nemůžeš za to.Kdybychom se nerozhodli, že ji pohřbíme, mohli jsme tu být všichni." Řekl Theo.Zdá se mi to, nebo jsem v jeho očích zahlédla slzy?

Jenže já vím že za to můžu. A bude dlouho trvat, než ten pocit zmizí.A možná vůbec nezmizí.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj všichni!! Tak jsem zase po delší době přidala novou část!! :-)

Chtěla bych Vám moc poděkovat za překročenou hranici 200 ,,oček" :D a 50 ,,hvězdiček" :-))

Každá hvězdička mi vždycky dá větší chuť psát :-))

Pro dnešek se loučím, doufám, že se Vám kapitola líbila!

A nechť Vás vždy provází štěstěna!!

Vaše ElyonWitch ♥

PS: Na obrázku Hermiona

PSS: Já vím, že jsem psala že tam les nebude ale jak už jste si asi všimli, bez lesa to prostě nejde :D

Takže se omlouvám ale fakt to jinak nešlo :D