Welcome to the 77. Hunger Games

7. kapitola

*Percy*

S Annabeth už přežíváme několik dní. Jak dlouho ještě přežijeme? Co s námi bude? A i kdybychom vydrželi oba, jeden z nás stejně nakonec musí zemřít. Annabeth jsem to neřekl,a v žádném případě se to nesmí dozvědět, ale kdybychom náhodou zůstali jediní, mám v plánu se zabít. Zatím se jen schováváme. Vody máme dost, nevím, jestli za to může Fortuna ( římská bohyně štěstí) nebo prostě jen náhoda. Každopádně jsme téměř hned narazili na 2 padáčky s vodou, a později na další dva. To je opravdu štěstí, protože bez vody by jsme opravdu nepřežili.

,,Na co myslíš?" zeptala se najednou Annabeth.

,,Ani nevím" odvětil jsem. Nebudu ji přece vyprávět o tom, jak se chci zabít.

,,Nepovídej!" nedůvěřivě se na mě podívá.

,,Měli bychom najít vodu dřív, než nám dojde ta stará" řekl jsem dřív, než se stačila zeptat na něco dalšího, o čem bych rozhodně mluvit nechtěl.

,,Jo, asi máš pravdu" odvětila, a už to nechala být. Vydali jsme se prozkoumat arénu. Do té doby jsme se skrývali v jedné jeskyni v horách. Zajímalo by mě, jestli se jí hlavou honí to co mě. Ale nikdy ji nedovolím, aby zemřela místo mě.

Opatrně jsme procházeli různými stezkami a doufali, že někde narazíme na padáček. Moc věcí jsme neměli, takže nám nedělalo problém jít s tím nákladem na zádech. Nebo- nákladem. Spíš jedním batohem, Anaklusmosem(meč v podobě pera) v kapse a Annabethinou dýkou kolem pasu.

Šli jsme opravdu dlouho, ale na padáček jsme nikde nenarazili.

,,Co budeme dělat, když zůstaneme." Promluvila najednou Annabeth.

,,Jak to myslíš" zeptal jsem se opatrně, i když jsem přesně věděl kam tím míří.

,,No co s námi bude, když zůstaneme jako poslední." Podívala se na mě se strachem a beznadějí, která z ní přímo sálala.

,,Musíš se soustředit na přítomnost. Přemýšlet o tom, co bude zítra je luxus který si momentálně nemůžeme dovolit. Pojď, ať už konečně něco najdeme."

,,Když už jsme u toho- co takhle kdybys zapnul nějaký ty tvoje super schopnosti a najít vodu?Jsi sakra syn Poseidóna ( bůh moře) tak bys to měl Nějak zařídit a vycítit kde je voda, ne?"

Proč mě to proboha samotnýho nenapadlo?To jsem tak mimo?

,,Nojo, máš pravdu." Jen co jsem si to uvědomil, ucítil jsem v podvědomí vodu, jen kousek od nás.

,,Pojď," zatáhl jsem Annabeth za ruku, ,,voda není daleko.Musíme jít.... tudy" a ukázal jsem směrem k borovicím.

Nešli jsme moc dlouho a už jsme na zemi uviděli padáček s vodou.

,,Super!" vykřikl jsem, a hnal jsem se k vodě. ,,Tak ji rovnou ochutnáme, ne?" rozšrouboval jsem padáček, a v ní jsem našel krásnou, čirou, chutnou tekutinu. Tu, která nás drží při životě.

Podal jsem Annabeth otevřený padáček, ale ta ho odmítla se slovy: ,,Dávám ti privilegium, abys ji ochutnal jako první. No co, to tys ji našel" odpověděla mi s úšklebkem.

,,Je super, že jsme ji našli. Miluju tě."

,,Taky tě miluju." Odpověděla mi. Tahle slova mě v Tartaru držela při životě. Tak rád poslouchám, když mi tohle říká...

,,Tak jdeme na to." Podíval jsem se na tu svůdnou čirou tekutinu. Přičichl jsem k ní. Byla jemně nasládlá, ale to je nejspíš tím že v tom padáčku ležela bůh ví jak dlouho.

Napil jsem se. Ta voda opravdu chutnala nějak divně.

,,Nepij to!" křikl jsem na Annabeth. V puse a krku jsem měl pocit, jako kdybych vypil benzín. Nohy mi ochably, nemohl jsem se pořádně pohybovat a upadl jsem na zem.

,,Percy, Percy, co ti je?" křičela na mě zděšeně Annabeth.

,,M-m-iluj-u t-t-ě" To byla jediná slova, které jsem ze sebe byl schopen dostat.

,,Percy ne! Nemůžeš odejít!Podívej se na mě! Podívej se na mě!" křičela Annabeth a třásla se mnou, ale její hlas se jakoby zvdaloval. Chci spát. Najednou to bylo tak lákavé. Zahodit všechno, neřešit nic a prostě to skončit, spát. Pak ke mně ale z hloubky pronikl hlas Annabeth.

,,Tohle jste chtěli? Tohle? Nechat Percyho vypít otrávenou vodu! Jak šlechetné! O tohle vám jde? Ničit lidem životy? Ano, přesně o tohle. A proč to děláte? Pro vlastní pobavení! Chcete show? Tak já vám ji ukážu!" řvala Annabeth k podlaze. Tep se mi rychle zvyšoval. Za chvíli umřu, a pak už bude všechno jedno. Sbohem Annabeth, sbohem mami, sbohem tati, sbohem všichni. Měl jsem svůj život rád. Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo. Ale za cenu toho, že to přežije i Annabeth...-počkat. Proč sahá po dýce?

,,Ann---abeth!N-n-ee! Zasýpal jsem z posledních sil. Vrazila si nůž do břicha.

Tep mi prudce stoupl.

,,Navždy spolu" slyšel jsem ji zašeptat, a pak už nebylo nic.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ostatní splátci slyšeli zvuk děla. Byla slyšet ovšem jen jedna rána.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj všichni! Po hóóóóódně dlouhé době jsem se zase ozvala! :D

Přiznám se- dochází mi nápady i inspirace. Každopádně doufám, že se Vám dnešní díl bude líbit.

Také bych Vám moc chtěla poděkovat za překročenou hranici 300 ,,oček" !!

Užijte si tenhle díl, a omlouvám se za chyby. Každá hvězdička či odběr mě moc potěší :-)

Dodávají mi sílu psát :-)

Pro dnešek se loučím, užijte si víkend a už jen dva týdny!! :D

A nechť Vás vždy provází štěstěna!

Vaše ElyonWitch

PS: Na obrázku Percy (nečekaně :D)