Taehyung
Postupně jsem rozdýchával noční můru o Jungkookově smrti. Bylo to příšerné!
Slyšel jsem, jak volaj na večeři.
S Jiminem jsme vztali a dobelhali se do budovy, kde nás nějací vojáci nasměrovali do jídelny nebo do něčeho takového.
Byla to veliká místnost s plno stoly, kde už byli všichni posazení až na nás.
Volno bylo už jen u Yoongiho, a proto mě Jimin začal táhnout.
Jakmile si Yoongi všiml, že jdeme k němu, znejistěl.
Vlídně jsem se usmál, aby pochopil, že jsem Jiminovi nic neřekl.
Po večeři jsem si šel lehnout zpátky na seno do mistnosti bez oken se zbytkem kluků.
Čas běžel a já né a né usnout.
Už všichni spí! Měl bych taky spat.
"Šš~ Tae..!" Sykl na mě Yoongi.