Taehyung
Stál jsem tam jak přikovaný a hleděl na rozhněvaného Kookieho.
Co jsem ti udělal tak hrozného bratříčku?
Trhá mi to srdce, když se na mě zlobíš.
Je mi to hrozně líto.
Přestal jsem přemýšlet, ale Kook byl už pryč z místnosti.
Pořádně jsem zaostřil oči do mezeri ve dveřích a ješte spatřil jeho ručku.
Rozeběhl jsem své skamenělé nohy ke dveřím, natáhl jsem ruku.
Chytil jsem ho!
Pevný stisk mé ruky zabránil mladšímu jakémukoliv pohybu.
Zatáhl jsem tak, aby se tělíčko brášky vrátilo zpět dovnitř.
Jakmile jsme se oba nacházeli zase v malé místnůsce, nohou jsem zavřel dveře a Jungkooka přirazil ke stěně.
Zmocnil jsem se jeho růžovoučkých rtíků.
Překvapilo mě, to že začal okamžitě spolupracovat.
"Promiň bráško!" Špitl jsem mu do ucha a políbil ho.