War Of Hormone [TaeKook] ✔️

二十五

Taehyung

Yoongi nás nechal o samotě a odešel.

S Jungkookshiem jsme si dlouho povídali přičemž jsme seděli opřeni o strom. Chvilku jsem povídal o tom, jaký to bude krásný, až budu volný.

Otočil jsem hlavu do prava a zjistil, že Jungkook usnul.

Hlavička mu padala na levou stranu, až konečně dolehla na mé rameno.

Lehchce jsem mu foukl na čelo se záměrem dát nastranu vlásky, které mu padaly přes oči.

On sebou jen mírně cuknul a víc se chromouždil ke mě.

"Jsi sladkej bráško!" Uculil jsem se sám pro sebe.

"Já vím! To jsem okoukal od tebe." Zavrněl a pootevřel oči, které následně nasměroval ke mě.

Naše pohledy se střetly. Zírali jsme na sebe hodnou chvíli než Jungkook promluvil a narušil tuto trapnou chvilku.

Co melu?! Nebylo to trapné, ale krásný!

Nic se mezi námi nezměnilo, jak by taky mohlo,  jen mi příjdě Jungkook jiný než předtím. Jak kdyby si něco zažil, o čem nevím.

"Měl by si už jít, už vychází slunce." Řekl, pevně mě objal a držel pár minut.

"Zbohem, Taehyungu!" Mizel mi už v dáli mezi stromy a keři.

"Počkej..." Už byl pryč!