Taehyung
Slušně jsem pozdravil a pobídl Jungkooka k pohybu.
Zalezli jsme kam si do prázdného pokoje a já rychle zabouchl dveře.
"Zbláznil ses?! Co tě to napadlo! Však tě můžou poznat!! Uvědomuješ si, co se mohlo stát, kdyby tě poznali?!!" Začal jsem řvát jak na lesy.
"P-promiň.. já-já jen jsem chtěl být s tebou." Rozbrečel se maličký Jungkook.
Svezl se po stěně na zem, kde hlavu zabořil do drahého kimona a pokračoval v pláči.
No super Taehyungu! Teď jsi mu ublížil i ty!!
"Promiň.. nemyslel jsem to tak."
Přisedl jsem si na zem k němu a objal ho.
Mezi svůl palec a ukazováček jsem uchopil Jungkookieho bradičku, aby zvedl hlavu a podíval se na mě.
Slzičky mu zničily celé Ayakino umění.
"Neplač..."
Mé rty spočinuli na Kookieho čelíčku, následně na nosánku a pak i na rtech.
Co to do mě k sakru vělo?!!!!
_______________________
Chci se omluvit za včerejší nepřítomnost. Teď se můžu začít vymlouvat, jak nemám čas a tak, ale pravdou je, že mi došly nápady a jsem líná xD
Všem vám chci moc poděkovat, protože tuhle ff píšu teprve 2 týdny a už má přes 2K přečtení, takže jste prostě úzasní!!!! ^^
Tak radši už jsem nic psát nebudu;)