(teplý jarní sobotní podvečer; postarší pán - Vědmin soused - pleje záhonek; okno Vědmina pokoje je otevřeno na větračku)
Vědmi: (hlas) Hele, vážně myslíš, že je to dobrej nápad? Já jen, že jsi to nikdy předtím nedělal...
Nuada, dřív princ, nyní elfí otrok: (hlas) Musíš mi prostě věřit! A navíc - od toho mě tady přece máš, ne?
V: No když myslíš...
(soused nepatrně pozvedne hlavu)
V: Ale dávej prosimtě pozor! Nechci aby sis - nebo nedejbože abys MU - něco udělal!
N: Ty se prostě bojíš, je to tak?
V: Né, to né...(tišeji) o sebe ne...
N: No...tak jdem na to, ať už je to za náma!
(soused se s napůl nervózním výrazem otáčí k oknu)
N: Eeeh...dopr...tak se sakra...
V: Hehe, ty ale vydáváš zvuky.
N: Tak si to zkus sama!
V: Nebuď na mě drzej! A spolupracuj.
N: *zavrčení*
(soused se nervózně otáčí zpět k záhonku)
V: A nechceš, abych k tomu něco pustila? Určitě by to šlo líp...
N: Ne, já se chci soustředit! A navíc mi stačí, že do toho mluvíš.
V: Jak myslíš. Bylo by to určitě příjemnější!
(soused chvilku poslouchá, když se nic neděje, pracuje dál)
V: Tak co je?! Už to tam strč, ne?
N: Strč to tam, strč to tam...tobě se to snadno řekne, když skoro nic neděláš! Podle mýho je ta díra moc malá...
V: Ta díra je OK! Ty to tam strkáš blbě. Já ti to uká-
N: Nešahej na to!! Já sám!
(soused si s totálně nervózním výrazem povoluje límec)
V: AU! Dávej pozor!
N: Sorry, to jsem nechtěl...
...
N: Ještě chvilku...
V: Už tam jseš?
N: Až tam budu, tak ti...JO!
V: Už?
N: Hotovo! Jsem dobrej!
V: Ty? Jenom proto, že jsem ti pomáhala!
N: To je blbost! Zvládnul jsem to sám, a jak dobře!
V: Né, máme na tom podíl oba!
N: Sim tě... Co je těžkýho na zastrčení kabelu do díry?
(soused běží do domu, po cestě se křižuje; vbíhá do dveří; zavírá okna; zatahuje závěsy)
(záběr se přesouvá k Vědmi do pokoje; V vstává ze země, N se otáčí)
N: Typický...JÁ tady odvedu všechnu práci a TY se válíš na zemi!
V: Hele, v klidu, jó? Jseš snad jednou můj otrok, tak si na mě nebudeš dovolovat. Jinak...dík za pomoc při zapojení té myši.
N: Vždyť víš, od toho mě máš, ne?
V: (zčervená) Ty jo! My jsme měli celou dobu otevřený okno!
N: A sakra! Myslíš, že to někdo slyšel?
V: Doufám, že ne. Hmm...dáš si kafe?
A z toho plyne morální ponaučení - spravuješ-li počítač, zavírej okno.
ČTEŠ
Literární pirát
FanfictionNikdo neví, ze kterého kruhu pekla se zde objevila. Navenek běžná mladá dívka, možná jen se zvláštní úchylkou na knihy, filmy a seriály. Jakmile si však oblíbí nějaké nové dílo, stává se z ní děsivý uzurpátor, mezidimenzionální poutník s poněkud pi...
