Literární pirát

Jak chudák Drogo k mejdlu přišel

(Vědmi se učí)

(ale tomu pochopitelně nikdo nevěří, takže znovu - válí se vedle postele a čte zároveň Fantoma Opery a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století)

V: (polohlasně) „A husité jistě nebudou chtít...(zívnutí) vyslechnout pokračování té vaší neobyčejné milostné historie, slečno Daaé...*" Počkat, co je to za blbost? Ne-é, musím si prostě odpočinout..."

(do pokoje vejde Drogo)

Vědmi: „Ty! Nikam nechoď! Potřebuju si s tebou domluvit, jestli dneska budeme pokračovat s tím..." (začmuchá) (zvedne se)

Drogo: (vytuší nějakou nekalost a začne POMALU couvat)

V: (ještě jedno začmuchání)

D: „Có?"

V: „Smrdíš. Jdeš se vykoupat. Hne-ed."

D: (pro sebe) „U Vélkyho hřébce, kam jsém se to dóstal..."

(o chvíli později; v koupelně)

V: (napustila vodu do vany) (po asi třech „...cifix, to je horký!") „Tak. Svlíkat."

D: „No ják chcéš..."

V: „Ale ne mě! Sebe!"

D: (pokrčí rameny, začne si sundávat kalhoty)

V: (zakrývá si oči) „Ale né teď! Počkej, až odejdu!" (rychle vypadne z koupelny)

D: (mumlá si) „Žénsky... népochopim..." (pokračuje se svlékáním)

(o chvilku později)

V: (stojí za dveřmi, nenápadně špehuji klíčovou dírkou) „Až budeš, jako teda ve vodě, dej mi vědět! Pomůžu ti s umytím!"

D: (zpoza dveří) „Éhm... nó... tak ási už jó!"

V: (v nanosekundě je v koupelně) „Sakra, jsem pomalá..."

D: „Có?"

V: „Nic, nic, radši neřeš... takže, abych ti to vysvětlila - osobní hygiena je důležitá asi jako... asi jako... asi jako dobrá gramatika, jo!"

D: (pořád nechápavě hledí)

V: „Co zas máš?... A jo, promiň, jsem zapomněla, že tyhle slova jsou na tebe asi ještě moc složitý. Takže jinak a jednodušeji."

D: „Nó, kdybys byla tak hódná..."

V: „Prostě smrdíš, kamaráde. Smrdíš koněma, potem, krví... a to takhle nejde. Tady jsme v relativně slušné společnosti, byť to tak někdy nevypadá, a podle toho se musíš zařídit. A pravidelný mytí je jedna z těch věcí."

D: „Všák se tólik nestálo."

V: „No, to si myslíš ty! Hele, jak dlouho už ses nemyl?"

D: „Heh... définuj „dlóuho"..."

V: „Dobrá. Na jednu stranu tě musím pochválit, že aktivně používáš těžký slova. Na druhou stranu - děláš si teď doufám srandu, že jo?"

D: „Ták poslouchej! Ja sém khal svyho kméne! Ja mam duléžitějši věci na práci... A nikomu ná tom zrovna neséjde, éstli se pravidelně meju nebo né!"

V: „Zaprvé - neřvi na mě! Na sebe můžu řvát jenom já! Zadruhé - no minimálně tvojí ženě to vadit muselo. A zatřetí - seš mrtvej, bydlíš u mě... a tady na tom teda sakra sejde!"

D: (odmítavě odvrátí zrak a něco si mumlá dothracky)

V: „A nedělej, že nerozumíš česky. Tady ti na to nikdo neskočím, chlape bídná."