BoyfriEND?

Jsi připravená?

Dnes je 30. listopadu. Máme domluvený venek. Domluvili jsme se, že půjdeme do kina. Jsme přátelé už dva týdny, ale začínám k němu cítit něco víc. Nejsem si jistá, jestli on taky, proto o tom nemluvím. Poprvé jsme se viděli v autobuse. Byli jsme oba pořádně nervozní. Zmohla jsem se na ahoj a že se mám dobře. Nikdy jsem stydlivá nebyla, nevím, co se to se mnou dělo. Pořádně jsme se rozmluvili až když jsme vyšli z autobusu a pokračovali cestou ke kinu. Zamilovala jsem se do jeho očí. Jsou nádherně modrý a obrovský, má kaštanový vlasy a je hrozně vysoký. Jeho hlas bych dokázala poslouchat do nekonečna. Cítím jak se ve mě něco láme. Ze všeho nejvíc si přeji, aby mě chytl za ruku. Když vejdeme do kina, přepadne mě nepříjemný pocit. Jsme u pokladny. "Dva lístky na Fantastická zvířata a kde je najít na 7A, prosím." Prohodí s úsměvem a podává dámě za pokladnou papírovku. Vezme lístky a usměje se na mě. Jsem v rozpacích. Nejsem zvyklá, že za mě někdo něco platí. Jakub to nikdy nedělal. Co mám dělat? Opatrně začnu vytahovat peníze s tím, že mu to zaplatím. Nechci, aby se urazil a abych působila nevychovaně. Vím, že většinou kluk holce kino platí, ale nejsem si tím jistá a nechci aby za mě něco platil. Natáhnu k němu ruku s penězi. Tázavě se na mě podívá a já cítím, že jsem teď asi nejvíc trapná co to jde. "Na to ani nemysli." Pronese rozhodným tónem a zavře mi dlaň svírající peníze. S jeho dotekem se ve mě rozhostí zvláštní jistota. Usměju se na něj. "Děkuji." Pípnu a sundávám si bundu. Otočí se zády ke mě. "Pro člověka, kterého miluji, to udělám rád." Pronese zády otočený ke mě tak, abych to neslyšela. Klesne mi brada. Nejspíš nechtěl, abych to slyšela,ale já to slyšela. Čekal s tím na vhodnější chvíli. Nejradši bych mu řekla, že miluji i já jeho. V duchu skáču radostí, ale nedám na sobě nic znát. S úsměvy vcházíme do kinosálu. Sedneme si na sedačky a čekáme. Tak jsem se u filmu už dlouho nebavila! Celou dobu jsme si povídali a smáli se připomínkám k filmu. "Koukej takhle se budeme taky..." Nestihla jsem doříct svoji poznámku uprostřed filmu. Můj úsměv překryly jeho teplé rty. V tu chvíli jsem zapomněla naprosto na vše. Jen on a jeho polibek. Nic jiného. Nevím jak dlouho to trvalo, jen si pamatuju jak náš polibek přerušily úsměvy, které se nám vkradly na tváře. "Miluji tě." zašeptal mi do ucha a jeho modré oči se upřely na mě. "I já tebe!" Řekla jsem a definice štěstí v té chvíli jsem byla já.Bylo to dokonalé. Přitáhl si mě blíž k sobě. Propletli jsme naše ruce a dokoukali konec filmu, který jsem stejně nevnímala. Myslela jsem jen na ten okamžik. Když skončil film vyšli jsme ven. 19:37. Do háje! Ujel nám vlak. Bezradně stojíme uprostřed města, 40km od domova.Další spoj nám jede v 7:00 ráno. Kouknem se na sebe pohledem, který mluví za všechno a pak vybuchneme smíchy. Začalo sněžit. Stojíme ve světlech pouličního osvětlení objímáme se a líbáme. Jsme bezradní a nevíme jak se dostaneme domů, ale jsme rozesmátí a nebereme to vážně. S ním bude vše v pořádku. Slíbil mi to. Jeli jsme taxíkem. Bylo to úžasný a nezapomenutelný. Nechci se s ním rozloučit. Nechci domů, chci být s ním. Ale musím. Odchází. Popřejem si dobrou noc a on mě dlouze políbí a poděkuje. Věnuje mi okouzlující pohled a naposledy mě políbí než odjedu. Mám hlavu plnou jeho. Jsem šťastná a usmívám se. Dnes asi neusnu. Miluji ho.