Hned po snídani jsem se převlékla do tzv. 'lyžařského' a udělala si dva copánky, aby mě vlasy netlačily v helmě (lyžaři chápou). Pak jsem vyrazila z pokoje a zamířila k výtahu. Už jsem alespoň věděla, že se do lyžárny dostanu, když zmáčknu 1.
Když jsem vystoupila z výtahu, musela jsem ,"jen" najít kde mám lyže, bylo to celkem těžké, ale zvládla jsem to. Zbytek rodiny na mě čekal už venku. Obula jsem si přeskáče, vzala si lyže na ramena a do ruky dala hůlky. Když jsme šli na sjezdovku, tak jsme potkali Maxe s jeho rodiči. Měla jsem celkem strach, že se někde vymáznu. Ale tak co..., pomyslela jsem si. Sakra co to plácám, vždyť to bude trapas století!
Když jsme konečně došli k sjezdovce, nasadila jsem si lyže, dala si na oči lyžařské brýle a dala si na ruce rukavice (kam jinam:D). A mohlo se vyrazit... Byl zde nový vlek s kabinkami a hádejte s kým jsem vyfasovala poprvé kabinku?, no jasně že s Maxem. Cestou nahoru jsme si povídali, snad o všem. Výstup z kabinky jsem zvládla dobře, uf teď už si jen nasadit lyže a můžeme jet. Foukal příjemný vítr a moc lidí zde nebylo. Okej vyrazila jsem, obloučky už skoro nedělám a už vůbec ,,neplužím". Eeeej pomyslela jsem si, jsem dole, šlo to bez jakéhokoliv zádrhelu a pádu. Musím přiznat, že Max jezdí vskutku dobře, moc se mi líbí jeho styl jízdy.
Jezdili jsme do 17:00, a pak se vydali zpět na hotel. Uklidila jsem lyže, sundala si přeskáče a šla na pokoj. Chvíli jsem ležela na posteli s mobilem v ruce a projížděla co je nového na IG, YT atd... Nejhorší je se pořád převlékat z 'lyžařského' zpět do 'normálního'. Přemohla jsem se a převlékla se, vzala jsem si černé legíny a k tomu růžové basic tričko. Z pokoje jsem vyrazila jako první, jelikož se mi na ně nechtělo čekat.
Otevřela jsem dveře a nemohla jsem uvěřit svým očím...
ČTEŠ
Vteřina osudu
AventuraŽila jsem si úplně normální život běžné třináctileté dívky. Jen pouhá vteřina obrátila můj život naruby... Jen jedna otázka..., PROČ? Bez něho by tohle celé nebylo...
