Fallout equestria: New Pegas

Kapitola 9.:pouštní Zmije:.

Vláčeli nás asi hodinu...dvě...už nevím...s pytlem na hlavě se čas odhaduje dost špatně. Kopyta sem měl svázaná u těla tak, že sem se nemohl ani pohnout. Tyrkis celou cestu ležela na mně, brečela a pořád prosila nějakou Nessu...asi jejich bohyně. Ale byl tam ještě někdo...pořád sem pod sebou cítil nějaké vrtění, ale bylo to drobné tělo. Normálně bych uhnul, ale tady bylo sotva místo pro dva poníky."Jsmeee...tady!" Zakřičel jeden z těch otrokářů. Když jsme přijeli, hodili nás do klece a já konečně viděl toho na kom sem ležel...teda spíše tu na které...protože to byla klisna a ještě ke všemu pegas...to se jen tak nevidí...navíc měla takový podivný rysy..jako byly vidět tehdy i u luny..jak říkám byla zvláštní. Ležela zkroucená do klubíčka a po celou dobu se moc nebavila, spíš kňučela a seděla v rohu místnosti, do které nás dali.
Tyrkis mě objímala a oba jsme přemýšleli jak se odsud dostat. Po nějakě době se Tyrki pokusila uklidnit tu klisničku. "Jak se jmenuješ?" sedla si k ní a zeptala se. "F....Fallen....Fallen Dream…" Měla krásné jméno, to se musí nechat. Zatímco se Fallen a Tyrki spolu bavili, já se vyškrábal  k oknu a koukal ven. Tam bylo dost živo, pochopitelně jsme skončili u pouštních Zmijí - jeden z nejnebezpečnějších gangů v okolí...dokonce i NLR je nezvládala...a na situaci nepřidávalo, že byli dobří spojenci Legie. Bylo tam spoustu náklaďáků, do kterých nakládali spoustu otroků. Mezi nima jsem namátkou viděl malou bílou a úplně zřízenou klisničku s hnědo rudou hřivou a pruhovanýma ponožkama...byl to strašný pohled. Zrovna jsem seskakoval dolů, když si přišli i pro nás. "Vstávat....jedem na projížďku..." Přišli k nám jako uragán a nasadili všem obojky s trhavinou. Drželi jsme se, abychom se neztratili v davu. Bohužel, když nás nakládali na korbu, přišel nějaký Legátský důstojník a odvedl Fallen se slovy:  "Vy debilové! Víte vy kdo to je?!...to je jedna z těch co Pan RedEye vzal k sobě..." sundal jí obojek a už jme jí neviděli. My jsme takové štěstí neměli... hodili nás na korbu a a společně s dalšími otroky se rozjeli neznámo kam. Cestou byly samé dotazy, kam jedem…atd. Jeli jsme celý den, a když jsme pak večer usínali, náklaďákem otřásla silná rána. Pro jistotu jsem Tyrki zalehnul a bylo dobře, protože se náklaďák začal protáčet a my vyletěli ven, právě včas, protože náklaďák začal hořet. Bohužel jsem při pádu narazil hlavou o kámen a na pěkně dlouho mě poslal do bezvědomí.