Fallout equestria: New Pegas

.:Kapitola 10 Darovanému koni, na zuby...:.

Ležel jsem tam nevím jak dlouho, Tyrkis se mě snažila celou dobou probrat. Když jsem konečně přišel k sobě, uviděl jsem hotovou katastrofu... Všude kolem byly ohořelá těla a z hořícího náklaďáku vycházel smrtelný křik. Situaci nepřidávalo, že jsme měli žízeň, hlad a ty zatracený obojky, které mohly kdykoliv vybouchnout. V ten moment jsme uviděli skupinu nad námi a rychle se schovali za kámen. "K...kdo to mohl udělat??" šeptala mi Tyrkis. Seďěl jsem tam a neměl slov. Když přišli blíž, byly viďět odznaky NLR. Pochopitelně si nás všimli když prohledávali trosky. Pomalu jsme tedy mlčky vyšli ven. Okamžitě se k nám seběhli a mířili na nás (Tyrkis byla přece changeling). "Co jste zač?" Zeptali se. "Jsme jenom cestovatelé mířili jsme do new Pegas"odpověděl jsem opatrně. "Ty radši drž hubu bandito synthovskej" a praštil mě pažbou do tlamy. Tyrkis vyjekla a chytla mě "Proč??? proč to děláte?" ale ti vojáci se jen zamračili, sundali nám obojky a odvedli jako nějaké trestance. A už to tady bylo zas... zase v řetězech. "Hmyzáku..." spustil jeden z nich "...víš alespoň, s kým se tu taháš?" Tyrkis kývla hlavou "Pony, co mi zachránil život...a kterého miluju." Na ta slova se začli smát "Broučku...ten koho miluješ se ti asi nesvěřil s tím, že je bývalý člen poušních Zmijí..." Tyrkis se na mě okamžitě otočila a já koukal mlčky do země. "Hehe a ještě k tomu synth...že jo Apple?" Tyrkis se okamžitě rozbrečela a nemluvila se mnou až do místa kam jsme mněli namířeno: Celestiina přehrada. Byla (a je) obrovská... obří zeď co se táhla od břehu ke břehu. A rovnou nás šoupli do vězení (zase....). Po chvíli trucování se mě Tyrki začala vyptávat. "Jak mi to vysvětlíš?" Nevěděl jsem jak. Chytil sem jí za kopyto a ona to s neochotou přijala. "Víš...jsem synth...synthetická bytost...Zkrátka jsem napůl živý a napůl stroj. Ani nevím jakse mi podařilo utéct z místa kde mě vyrobili, ale život byl ke mně krutý. Nikdo nechce syntha...nikde tě nechtějí...a bojí se tě, nebo tě zkrátka nenávidí. Potom co o mně projevili zájem u Zmijí,tak jsem to vzal, protože byli první, kdo mě chtěl, kvůli mým schopnostem. Až do doby, kdy jsem se dostal do křížku s Tandi-vůdkyní NLR. Pak jsem odešel k pony expresu...no a teď jsem tady..." Bylo vidět, že jí můj monolog dojal a obejmula mně. "Máš pravdu, jsme si hodně podobní...nikde nás nechtějí...i já kradla"potom jsme se už jenom objímali. Dokud nepřišel voják NLR. "Tandi si s vámi chce popovídat..." tohle bude teda zajímavé.