Just for you [DrarryCZ]

7. kapitola

Vstal, napustil si vanu a celý se do vody ponořil. Stále pršelo, takže to bylo velice příjemné, ležet v horké lázni, mezitím co bylo venku chladno a kapky dešťové vody dopadaly na chodníky, silnice a auta v ulicích Londýna.

Jedna z jeho velkých slabin byla až přílišná přemýšlivost a samozřejmě ani teď jeho myšlenky nezaváhaly a prorvaly se do přední části jeho mozku, tak, aby na ně mohl neustále myslet. Když opět spadl do své "náladičky", první o kom přemýšlel, byl James. Jeho jediný syn, jediný člověk, kterého opravdu miloval. Ale co bude, až James vyroste? Sedm let uteče jako lusknutím prstu, najde si ženu a Harry se bude muset spokojit s návštěvou jednou za půl roku, zatím co tu bude hnít v tomhle domě. Páni, to už je vážně tak pesimistický? Zadržel den a ponořil hlavu pod vodu. Krátura tu nebude věčně, aby mu dělal společnost. Bude muset podstoupit svou noční můru – jít mezi lidi.

Ne že by čekal, že někoho najde, to vůbec. Spíš si stanovil jako cíl bavit se s mudly o normálním životě. A protože žádný podnik v dohlednu neznal, kam by jinak zašel, než do baru, kde se poprvé setkal s Malfoyem?

Tak tady to je. Proboha co to děláš, Pottere?! Otoč tu svou tupou střapatou hlavu a vrať se domů! Jeho nohy se rozešly k hlavním dveřím. Ještě máš šanci to otočit! Připadal si, jako kdyby ho ovládal nějaký cizí démon. Dveře se dovřely a stanul na parketách z tmavého dubu. Hrála tu příjemná hudba, lidé se bavili a smáli. Tak jak si to tu pamatoval, než odtud odešel naposledy.

Dosedl k baru, kde stálo opodál pár lidí. Objednal si pití, tentokrát ne víno jako vždy, ale jiný drink, který viděl u ostatních. Během pár minut si na vedlejší místo sedla dívka s blonďatými vlasy a kabelka jí sklouzla z barového pultu na zem. Nevypadala, že by si toho všimla, tak Harry využil příležitosti.
„Ehm...Slečno? Upadla vám kabelka."upozornil ji a zvedl kabelku ze země. Vykulila oči.
„Proboha, děkuju! Všude všechno ztrácím."povzdychla si s mírným úsměvem.
Harry se také usmál a jejich konverzace začala, stejně tak jako stoupala hladina alkoholu v jejich krvi.
Asi po hodině se k nim přidala skupinka tří dívek, rozesmátých a pokukujících po nich.
„No Jess, koho pak sis to našla?"spustila jedna z nich. Jessica se uculila.
„Holky, tohle je Harry. Harry – tohle jsou Kyra, Britney a Maia."
Harry kývl s úsměvem na pozdrav. Dívky si objednaly další drinky a připojily se ke konverzaci.

Po několika hodinách strávených popíjením a povídáním si, se od nich Kyra, Britney a Maia odpojily s tím, že už půjdou.
„Chceš něco ukázat?"zeptala se ho tajemně Jessica. Harry podezřívavě hmouřil oči, ale po chvíli svolil. Vzala ho za ruku a pobídla ho, aby šel za ní. Šla dozadu, kde byla ulička k toaletám, ale nezabočila a pokračovala po schodech nahoru. Otevřela dveře a objevili se na terase, kde se jim naskytl výhled na rušný Londýn.
„Páni. Ani jsem nevěděl, že tu tohle místo je."řekl Harry v úžasu.
„Já už sem chodím několik let."usmála se. Pak se k němu více přiblížila a Harry znervózněl.
„Vím, že se známe teprve pár hodin, ale...Já mám pocit, jako kdybychom se znali celý život. Tolik si rozumíme."řekla.
„Vůbec mě neznáš, Jess. Nevíš, kdo jsem."řekl Harry. Srdce mu začalo bušit rychleji.
„Tak se poznáme,"navrhla nesměle a jemně se dotkla články prstů jeho tváře. Náhle se naklonila a než stačil Harry cokoliv říct, už se jejich rty spojily.

Byl to pro něj naprostý šok. V tu chvíli nevěděl, co má dělat. Jejich rty se dotýkaly a Harry se začal cítit velmi nepříjemně. Jediné na co v tu chvíli pomyslel, bylo ihned odtamtud zmizet. Roztržitě se od ní odtrhl a začal couvat. Připadal si jako v nějaké telenovele.
„Co se děje? Harry!"zvolala Jessica, ale to už Harry běžel po schodech dolů. Vyběhl z baru a když nikdo v ulici nebyl, ihned se přemístil na Grimmauldovo náměstí.

Co-to-mělo-znamenat?!! Konečně najdeš nějakou holku Pottere a utečeš?! A dost, jsi beznadějný případ. Zůstaneš navždy sám a zasloužíš si to!
Když dosedl do křesla, přestal si v duchu nadávat a vzpomněl si, proč vlastně utekl. Když ho Jessica políbila, nelíbilo se mu to. Připadal si trapně a rozpačitě. Ale proč? Copak ho nepřitahovala? Byla krásná, to ano. Ale....
Vždyť ještě donedávna ho dívky vzrušovaly. Občas si sem tam někde užil, lidé mají své potřeby. Ale to už bylo pěkně dlouho. Co se to s ním děje? To byl tak dlouho odříznutý od světa tam venku, že si už ani nedokáže nikoho najít?

Byl naprosto zoufalý. Byl špatný nápad jít mezi mudly, to si vážně myslel, že by mezi ně mohl zapadnout? Vždyť je sakra Harry Potter, Vyvolený, porážce největšího černokněžníka všech dob! Jak by asi tak mohl zapadnout mezi obyčejné lidi? Samozřejmě, že Voldemorta neporazil sám, byl by moc sobecký, kdyby si zásluhy připsal jen sobě. Pomáhali mu Ron a Hermiona...

A je to zase tady. Harry smutně pomyslel na jejich společné chvíle a vzedmula se v něm vlna vzteku. Vyletěl z křesla a zlostně začal mlátit pěstmi všude kolem. Židle letěla na protější stěnu, váza, kterou rozbil už asi tisíckrát, se rozletěla na kusy o dveře, tapety byly během chvíle stržené, hodiny mrštěné o zem.

Harry se sesul na pohovku. Přisunul si kolena k bradě a po pár minutách takhle usnul.

Tak a je to tady! Harry zjistil, že se mu už tak trochu nelíbí holky. Chudák:/:D