Just for you [DrarryCZ]

13. kapitola

Harry sledoval, jak výr s dopisem mizí v dáli a uvědomil si, jaký je idiot. Zítra je pondělí a dnes musí vrátit Jamese Hermioně, jinak bude zle. A po tom, co se stalo v pátek, si nemyslel, že by mu dovolila ještě den navíc. Zdrceně se posadil za lesklý stůl a zadíval se z okna. Samozřejmě, že napsal Dracovi, že přijdou rádi. Nechtěl si to přiznat, ale trávil s ním čas rád. Mnohem raději, než trčet tady. Připadal si, jako kdyby se v tomhle domě zastavil čas a Harry tu pomalu duševně umíral. Potřeboval v životě nějaké dobrodružství a akci, takový on byl a vždycky bude. Vyrazit si promluvit se starými přáteli sice taky bylo docela dobrodružství, i když ne tak příjemné, jak čekal. Zhluboka se nadechl a snažil se najít řešení, které se mu ovšem nedostávalo. Holt bude muset přijít bez chudáka Jamese. Představa jeho zdrceného obličeje, až mu poví, že k Malfoyům nepůjdou, ho užírala. Je to tak hodný a čestný kluk a vůbec si nezaslouží rodiče, které má. Nevěděl, jestli ho vůbec Ron s Hermionou pustí po tom všem do domu. Ale zkusit to musel. Má přece rád dobrodružství, ne?

Dveře otevřel k Harryho zděšení Ron. Ne, že by se ho Harry bál. Ale lekl se jeho obličeje, který taky nevypadal zrovna nejlépe po té bitce. Podíval se na něj, poté sklopil pohled a pustil je oba dál. Takhle vyvedený z míry nebyl Harry hodně dlouho. Hermiona byla v kuchyni a něco vařila a podle vůně poznal, že i pekla.
„Ahoj."pozdravil.
„Ahoj."pozdravila ho klidně, aniž by se otočila a dál kroužila hůlkou. Sledoval, jak se mrkev sama krájí, omáčka míchá a nádobí uklízí. James po Harrym vrhal významné pohledy.
„Něco se stalo."zašeptal tak, aby to Hermiona neslyšela. Harry se na ni opět zadíval, ale nevěnovala jim žádnou pozornost, jen si pro sebe něco pobrukovala. Když obrátil hlavu do obývacího pokoje, Ron seděl na pohovce, jako před dvěma dny, a díval se na vypnutou televizi. Co to s nimi je?

Harry si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost, ale ani jeden nijak nezareagoval. Teď byl ještě víc zmatený...Odkašlal si silněji, ale zase nic. Jelikož mu nikdo nevěnoval ani pohled, kromě Jamese, který taky nic nechápal, zvedl se ze židle a naznačil mu, aby zůstal v kuchyni. Přišel k Ronovi zezadu, ale udržoval si patřičný odstup. Když se na něj ani neotočil, Harry si vyžádal pozornost tím, že si sedl hned vedle něj. Zmiňoval se, že má zvláštní zálibu v nebezpečí?

Ronův pohled už nesměřoval na vypnutou televizi, ale asi ho začaly hrozně zajímat jeho ruce.
Harry si všiml, že pravou ruku má obvázanou. Možná kvůli těm střepům, na které spadl.
Seděli tam vedle sebe a úplně potichu, jako by každý zpytoval svoje svědomí, což se právě teď (alespoň u Harryho) dělo.
„Omlouvám se."zašeptal Ron. Oči měl pevně zavřené a na Harryho to působilo, že toho velmi lituje.
„Taky se omlouvám."řekl tiše Harry. Cítil bolest u srdce a nenáviděl se za to, že tohle je celé jeho vina. Kdyby si nic nezačal s Hermionou, byli by pořád nejlepší kamarádi a nemuseli nic takového řešit.
„Byl jsem sobec. Nezasloužím si tvé odpuštění."řekl a obličej si schoval do dlaní.
„Já si zas nezasloužím to tvoje. Oba jsme to pěkně podělali."
„To jo."uchechtl se. Poté se jejich pohledy střetly a Harry teď dokonale mohl vidět, jak zřízený obličej má. Děsilo ho, že si dovedli tak ublížit jenom holýma rukama.
„Kámoši?"zeptal se smutným úsměvem a když Harry přikývl, objali se jako staří známí.

Slyšel za nimi tichý vzlyk a když se otočili, pohled jim spadl na Hermionu, jak tiše stojí opodál a utírá si slzy z očí.
„Ale notak, zlato."řekl Ron, vstal a šel ji obejmout.
„Když my jsme tak hloupí."stěžovala si Hermiona.
„To už je jedno. Je to za námi."řekl Ron a hladil ji po zádech. Náhle Harry ucítil, jako kdyby mu spadl kámen ze srdce. Jsou kamarádi! Nemohl tomu uvěřit, že si to konečně v klidu vyříkali. Vzpomněl si na odeslaný dopis.
„Měl bych na vás prosbu. Můžu si půjčit Jamese i na zítra? Ještě před tím, než odjede do Bradavic."
Hermiona s Ronem po sobě hodili pohled. „Můžeš. A po zbytek týdne tu s námi můžeš i být, pokud chceš. Měli bychom se konečně začít chovat jako normální rodina."
Harry se po dlouhé, velmi dlouhé době radostně usmál.

Zůstal u nich dlouho do večera, popíjeli, jedli a mluvili o všech novinkách, které si během těch deseti let neřekli. To, že se u Draca učí nitrobranu zatím vynechal.
James se konečně dozvěděl, kdo jsou vlastně jeho rodiče a co společně s Ronem dokázali. Připadalo jim dobré seznámit ho s tím, než nastoupí do školy. Zpočátku byl naštvaný, že mu to neřekli dříve, ale během chvíle změnil názor a vyptával se jich s nadšením na všemožné věci a situace, které museli řešit. Harry na chvíli zapomenul na všechny své problémy a užíval si, že teď může být s Ronem, Hermionou a Jamesem.

Když se Harry v pondělí vzbudil ve své posteli na Grimmauldově náměstí, do jeho ložnice pronikaly jasné sluneční paprsky. Plný energie a ještě stále s dobrou náladou ze včerejšího večera vstal, šel do kuchyně a začal připravovat lívance na snídani. O chvíli později za ním přišel James, otírající si ospalé oči, zrovna když Harry nandával jídlo na talíř.

Jejich dobrou náladu a plné žaludky trochu zkazilo pomyšlení, že je opět čeká jízda Záchranným autobusem, ale úspěšně (i když trochu s pocitem nevolnosti) dorazili k Malfoyově sídlu.

S Dracem si řekli,že když je tak krásné počasí, nebudou se zavírat do pracovny a mučit Harryho mysl, tak nitrobranu odložili na později. Vytáhli si zahradní křesla na travnatý plac za sídlem a James s Taniou zkoumali jeho nové koště.
„Musíš si pamatovat, že koště ovládáš jen a jen ty. Není jako hůlka, která ví, co má dělat. Teď si na něj nasedni,"pokynul Harry Jamesovi a když chlapec dosedl, pokračoval.„Pobídni koště ke vzletu tím, že ho nasměruješ nahoru a mírně se přikrčíš. Ale opatrně."řekl a vzpomněl si na svou první hodinu létání,když si Neville zlomil ruku. Po chvíli se posadil vedle Draca a oba sledovali,jak si děti hrají.
Ptáci zpívali, slunce svítilo, děti se smály. Dokonalý den.
„Je tu nádherně."řekl Harry. Draco nechodil kolem horké kaše.
„Máš pořád ty sny? Nebo se to zlepšuje?"zeptal se, ale jeho pohled směřoval na Taniu.
Harry se zamyslel.„Někdy mám pocit, že se to zlepšuje. Ale když přijde nějaký z těch snů, nic dobrého to není." Draco neodpovídal.
„S Ronem a Hermionou jsme se usmířili."dodal a sledoval Dracovu reakci.
„Tak to je fajn."řekl jen. Co to s ním dneska je?
Než se ho Harry stačil zeptat, přiběhla Tania a s psím kukučem prosila,jestli by si nemohla zalétat taky. Harry nechal zamlčeného Draca sedět na svém místě a radil jí, jak ovládat koště.
James pobíhal kolem nich a civěl na koště ze všech stran, jako by si přál zapamatovat si každý jeho detail. Poté si opět sedl do křesla a věnoval Dracovi pohled. Pohled mu opětoval.
„Co tě žere?"zeptal se Harry a přísně se na něj zamračil.
„Jsem...zmatený. Neřeš to."odpověděl po chvíli.
„Z čeho jsi zmatený?"
„Řekl jsem, abys to neřešil a ty to stejně řešíš. Neštvi mě, Pottere."zavrčel Draco. Harry se začal smát. Draco to nevydržel a začal se smát taky.
„Tak z čeho?"zopakoval otázku Harry.
„Někdy nevím, jestli tě nesnáším, nebo..."
„Nebo co?"vyzvídal. Draco jen zakroutil hlavou a s úsměvem opět namířil své oči na děti.