Just for you [DrarryCZ]

15. kapitola

Ještě ten den vrátil Jamese k němu domů, ale na prosby Hermiony i Rona u nich nezůstal přes noc. Byl tak moc rád, že jsou zase kamarádi. V jeho duši byl po dlouhé době klid a mír, pokud samozřejmě nepočítal ty sny. Ale Draco měl pravdu. Zlepšovalo se to a Harry se zlepšoval v jejich překonávání.

Jelikož byl v celém domě úplně sám, vzal si snídani do salonku, kde byl výhled na ulici. Důvody byly ty, že nechtěl být v kuchyni tak izolovaný a v obývacím pokoji stále ležel ten rozbitý nábytek, takže tohle byla jediná uklizená místnost s jídelním stolem.
Přemýšlel, jestli dnes opravdu Draco přijde, nebo si z něj dělal jen legraci. A jestli dělal, tak je v tom případě idiot, protože se upřímně velmi těšil, až ho navštíví pro změnu někdo jiný. Moment...Právě si přiznal, že se na něj těší. Před deseti lety by tohle bylo poslední, co by ho napadlo, že se těší na Draca Malfoye. Nechápal, jak se mohli v dětství tak nenávidět. Samozřejmě, že je to pěkný bastard, ale ono to k němu prostě patřilo, s tím nic nenadělal. Co vlastně dneska budou dělat? Když ho k sobě zval, tak ho to tak nějak nenapadlo. Podíval se na hodinky a zjistil, že je jedenáct hodin dopoledne.

Ozvala se rána jako hrom, až Harry nadskočil. Vystřelil od stolu k oknu a viděl, jak Malfoy nenápadně vylézá z křoví a zmateně se rozhlíží. Harry si uvědomil, že mu včera neřekl, že je jeho dům vlastně neviditelný. Nedalo mu to a začal se škodolibě smát. Blonďák se zamračeně díval z čísel domů jedenáct na číslo třináct. Po chvíli zakroutil hlavou. Tvářil se dokonce naštvaně. Harry po pár minutách pozorování vyběhl z domu, prošel brankou a objevil se přímo před ním.
„Pottere?! Jak jsi se tu - "začal udiveně, ale Harry ho přerušil tím, že mu strčil ruku přes pusu.
„Pššt! Na tohle není čas, nikdo nás nesmí vidět. Pamatuješ si, jak jsem ti včera říkal tu adresu? Řekni si ji v duchu a pořád na ni mysli."
Draco se na něj nejdříve díval jako na blázna, ale po chvíli udiveně koulel očima, jak se mu nejspíše v tuto chvíli ukazoval zchátralý dům.
„To si děláš..."zašeptal s pootevřenou pusou.
„Dělej, pojď dovnitř, než nás uvidí nějaký mudla."popohnal ho Harry.

„Zabiju tě, Pottere! Proč jsi mi to včera neřekl? Připadal jsem si jako úplný idiot."vykřikl na něj, hned jak za sebou zavřeli dveře.
„Ne tak nahlas. Nebo se vzbudí."prosil ho Harry s ukazováčkem na puse.
„Kdo se vzbudí? Mně je to úplně jedno, naštval jsi mě a....!"
Dům naplnil uši trhající jekot paní Blackové. Draco sebou vyděšeně trhl a zacpal si uši dlaněmi.
„ZRÁDČE, NEMÁŠ ČISTOU KREV, NEMÁŠ PRÁVO BÝT V TOMHLE DOMĚ...!!!!!!!"
„Drž hubu!"zaječel Harry, přeběhl k obrazu a překryl ho závěsy. Jekot ustal.
„Co to - "
„Vysvětlím ti to v kuchyni."zašeptal a vzal ho dolů.

„Ty máš teda vážně podivný dům."poznamenal Draco. Harry připravoval čaj a dal si velmi načas s odpovědí.
„Je to velmi starý dům chráněný všelijakými možnými zaklínadly, která pomalu neznám ani já."řekl, když si sedli ke stolu.
„Kdo to byl? Ta ženská, co řvala."zeptal se.
„Tvoje prateta. Asi jsem s ní taky nějak příbuzný, kdo ví."pokrčil rameny.
Draco po chvíli vstal, začal si prohlížet věci v kuchyni a osahávat je. Harry ho v tichosti pozoroval přes svůj šálek zeleného čaje.
„Provedeš mě tu, nebo budeš dál sedět a čumět na mě?"ozval se jeho ostrý jazyk s úšklebkem na rtech. Harry co nejpomaleji vstal a věnoval mu ironický pohled.

Většinou ho prováděl po místnostech, kde bylo uklizeno. Aby si o něm nemyslel, že je nějaký bordelář, kterým ve skutečnosti byl.
„Počkej, tam nechoď."zvolal Harry, ale to už Draco vcházel do zbořeného obývacího pokoje.
„Cos tu dělal?"zeptal se s povytaženým obočím a poté jeho oči sklouzly na rozbitou lahev ohnivé whiskey.
„Mám to tu...v rekonstrukci."řekl po chvíli. Malfoy protočil oči.
„Ty jako chlastáš beze mě? To si říkáš můj kámoš?"
Harry zůstal přimrazený mezi dveřmi do té doby, než se Malfoy začal smát.
Po chvíli dostali oba dva hlad, tak se rozhodli, že si půjdou něco uvařit.

Draco samozřejmě ve vaření exceloval, zatímco Harry jen něco krájel a sledoval, jak a co dělá.
Poradil mu, jak má udělat zeleninový salát, a mezitím smažil maso na pánvi. Harry ochutnal svůj výtvor a cítil, že ještě potřebuje sůl. Natáhnul se po solničce, ale ve stejnou chvíli se po ní natáhl i Draco a navzájem se dlaněmi dotkli. Oba dva ztuhli. Harry rychle vztáhnul svou ruku zpět, dělal, že se nic nestalo a zakrýval si vlasy obličej, aby nebylo vidět, jak se červená.

Poté co se najedli, byl Draco nezvykle tichý. Občas se něčemu zasmál, když Harry něco vyprávěl, ale pak mu úsměv povadl. Nechtěl ho vyhánět, ale už nevěděl, jak ho zabavit.
Vytáhl hůlku a namířil na staré rádio na polici v salonku. Spustila se příjemná jazzová hudba.
„Řekni mi co ti je. Já to na tobě vidím."řekl Harry. Draco nasadil nepřesvědčivý úsměv.
„Nic mi není, jen jsem trochu unavený. Procvičíme nitrobranu?"navrhl nervózně.
„Hele, neodcházej od tématu."zavrčel Harry.
„Možná ti to jednou řeknu. Ale ne teď."odpověděl Draco. Harry protočil oči.
„Fajn, jdem na nitrobranu."

Už neprocvičovali iluze jako předtím, protože ty Harry už uměl. Bohužel, sny ještě překonávat úplně neuměl. Nebo to snad bohužel nebylo?

Přistihl se, jak o tom přemýšlí. Co se stane, až je jednou překoná? Přestanou se bavit? Chce vůbec ty sny překonat? Protože pak by to znamenalo, že už Draca nepotřebuje. A Harry ho potřeboval, teď už se nesnažil přesvědčit sám sebe, že tomu tak není. Byl to jeho opravdový kamarád, i když si neříkali úplně všechno.

„Sakra..."zavrčel zoufale Harry, ale pak si uvědomil, že to řekl nahlas.
Draco sebou trhl.„Co je?"

Seděli zase v salónku. Před chvílí skončili nitrobranu a k Harrymu zoufalství se čím dál tím víc zlepšoval. Ale nemohl tomu zabránit. Draco by to poznal. A ty sny byly tak strašlivé, že se z nich vždy pokoušel dostat co nejdříve i přes fakt, že na to bude doplácet v realitě.
„Ale nic."odpověděl Harry a pohlédl z okna.
„Tak mi to řekni."vyzval ho Draco.
„Já že ti to mám říkat? A co ty? Ty mi taky nechceš říct to, co žere tebe."zvýšil hlas.
„Teď se mnou manipuluješ."zamračil se Draco.
„Ale prosím tě."řekl ironicky Harry. Dívali se jeden druhému do očí úplně v tichosti.
„Proč před sebou musíme mít tajemství?"povzdechl si po chvíli Draco.
Harry neodpovídal, jen tupě zíral do země a čekal, až bolest hlavy z nitrobrany pomine.
„Pojď se mnou doprovodit Jamese na nádraží."navrhl mu Harry, aby změnil téma.
„Myslíš, že je to dobrý nápad?"zapochyboval.
„Určitě."usmál se Harry.

Mí nejúžasnější fanoušci, mám pro Vás špatnou zprávu. Tohle je má poslední předepsaná kapitola a nevím, jak to teď všechno budu stíhat, vzhledem k tomu, že propadám z matiky a do toho dlouho pracuju. Ale nebojte, jednou týdně určitě budou kapitoly vycházet, kvůli škole se na svůj nejoblíbenější koníček nevybodnu:) 

PS: Omlouvám se za pozdní přidání, byla dlouhá směna:D