Just for you [DrarryCZ]

16. kapitola

Harry se den před odjezdem do Bradavic domluvil s Ronem i Hermionou, že se sejdou na nádraží King's Cross. Vstal, hodil ranní sprchu, nasnídal se a dokonce se učesal, což v jeho případě znamenalo zázrak. Byl nadšený, že se jeho syn konečně vydává studovat do Bradavic, sám by se tam nejraději vrátil. Ale zároveň ho nemohl opustit ten prázdný pocit u srdce, že ho teď skoro neuvidí.
Vyšel z domu a přemístil se před Dracův dům. Bylo úžasné se pro změnu přemisťovat a nejezdit Záchranným autobusem, jako tomu bylo poslední dobou. Nadechl se a zazvonil. O chvíli později se dveře otevřely. Stál v nich Draco s upraveným účesem  a čistým, černým hábitem na sobě. Po jeho boku stála Tania. Dlouhé, hnědé vlasy jí splývaly přes modrou košili a pod černou sukní měla oblečené podkolenky.

Harry se vydal k bráně, aby opět čelil jízdě Záchranným autobusem, když s nimi šla i Tania.
„Kam to jdeš?"zeptal se ho Draco s úšklebkem.
„No...přeci k bráně."odpověděl zmateně Harry.
„Následuj mě."řekl Draco. Tania se potutelně usmívala. Harry se za nimi tedy vydal cestou, které si předtím nevšiml. Vedla krásně upravenou zahradou. Trávník byl nádherně zelený, křoviny zastřižené do pravidelných tvarů a kam se podíval, tam rostly růže. Ušklíbl se. Nevěděl, že si Draco libuje v zahrádkářství. Celkově o něm tolik nevěděl, i když si byl tak jistý, že ho zná. Míjeli altánek natřený bílou barvou a pokračovali dál až k jakési menší budově. Draco mávl hůlkou a dveře do ní se otevřely.
Když Harry vešel, pohled mu spadl na...auto.
„Ty máš mudlovský řidičák?"vyhrkl užasle.
„Tak trochu."řekl Draco a pobídl je, aby nasedli. Z druhé strany pozemku byla totiž další brána, která vedla na nějakou prašnou cestu. Draco opět pouhým mávnutím hůlky otevřel garážní dveře, projeli bránou a vyjeli.

Vyjeli by se tomu ani říkat nedalo. Spíše ujížděli. Draco jel tak rychle, že se Harry musel zapřít chodidly do podlahy auta, aby nevyletěl předním sklem, přestože byl připoutaný pásem.
Po necelých deseti minutách najeli na dálnici. Každé druhé auto na ně troubilo, protože Draco pomalu nedával ani blinkry, předjížděl ostatní a ještě jim nadával, že neumí řídit.
„Ehm...Kde že přesně sis dělal ten řidičák?"zeptal se Harry, kterému se začalo dělat silně nevolno. Otočil hlavu na zadní sedadla. Tania se spokojeně dívala z okna a ještě si pobrukovala. Asi byla zvyklá.
„Já už ani nevím, bylo to dávno. Instruktora jsem očaroval matoucím kouzlem."řekl Draco, jako by mu právě oznamoval, co měl dneska k snídani.
„To myslíš vážně?!"vyjel Harry vyděšeně a přivřel oči, když předjížděli další troubící auto.
„Klídek, Pottere, za chvíli tam budeme."

Harry naštvaně práskl s dveřmi auta, když dojeli na nádraží.
„Tak promiň, ale jak jsme se sem jinak měli dostat?"hájil se Draco v klidu, když procházeli mezi mudly.
„Vůbec sis neuvědomil, že bys nás klidně mohl zabít! Nebo by tě chytili policajti! To jsi vážně nemyslel ani na svoje dítě?! Že by se jí něco mohlo stát?!"křičel Harry, až se na něj mudlové otáčeli.
„Je to moje dítě, ne tvoje."odsekl mu. Harry si zoufale povzdechl a podíval se na hodinky, které mu ukazovaly půl jedenácté dopoledne.
Mezi nástupišti devět a deset postávalo pár lidí, pravděpodobně kouzelníci.
Vždy se některý z nich nenápadně opřel o zeď a zmizel na druhé straně, dokud tam nezbyli sami.

Prošli na druhou stranu nástupiště, které už bylo naplněno k prasknutí překřikujícími se kouzelníky a houkajícími sovami.
Harry si téměř stoupal na špičky, aby spatřil výraznou zrzavou hlavu Rona, ale zatím ho nikde nezahlédl. Všichni si špitali, když kolem nich procházel, ale jemu to bylo jedno.
„Hej, Harry!"zaslechl Hermionin hlas. Otočil se za jeho zvukem. Ron se prodíral lidmi, držel za ruku Hermionu a ta držela za ruku Jamese.
Harry je pozdravil a všechny, jeden po druhém, objal.
„Jamesi, půjdeme ti dát kufr do kupé."řekl Harry a aby se netahal s těžkým zavazadlem, kouzlem si ho poslal před sebe.
„Co když si tu nenajdu žádné kamarády?"zeptal se James zkroušeně a upřel na něj své hnědé oči.
„Určitě najdeš, jsem si tím jistý. Já se s Ronem skamarádil už v kupé, ale s tvou matkou ne. Popravdě jsme se úplně rádi neměli, když si teď vzpomínám..."řekl Harry, ale chlapec nevypadal o nic víc klidně.
„Hele, chtěl jsem tím říct, že nemusíš mít strach z toho, že si tu nikoho nenajdeš. Určitě -"
Náhle se však dveře otevřely a do kupé vstoupil hnědovlasý chlapec. Když zahlédl Harryho, vykulil oči a rychle odvrátil pohled. Kufr si nadzvedl, ale jeho zavazadlo bylo tak těžké, že ho sotva dal na sedadla.
„Já ti ho tam dám, chceš?"nabídl se rychle Harry, nečekal na odpověď a kufr položil do přihrádky.
„Děkuju."špitl chlapec. Harry mrkl na Jamese, ale protože měli ještě dvacet minut, vyšli na chvíli ven. Ovšem to, co tam na něj čekalo, nebylo nic příjemného. Jak byl na Draca naštvaný, neuvědomil si, že ho tam nechal samotného s Ronem.
„A jako co tu děláš, Malfoyi? A kde máš ženu? Tvoje dítě taky nastupuje?"chrlil na něj otázky Ron.
Draco na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Ne, Weasley, má dcera nastupuje až za rok."
„No tak co tu děláš?"začal zvyšovat hlas Ron, ale Harry mu rychle skočil do řeči, než Draco stačil zareagovat.
„Takže! Kupé máme zabraný!"křikl, aby na sebe upoutal pozornost. Podařilo se. Ne úplně na dlouho.
„Harry, on je tu s tebou?"zeptala se Hermiona, naštěstí s chladnou hlavou.
Nervózně přejížděl pohledem z Hermiony na Rona, z Rona na Jamese, z Jamese na Draca a z Draca na Taniu.
„Ehm...Jo....Totiž, my se teď docela bavíme."vykoktal.
„Jak jako docela?"nechápal Ron.
„Procvičují si nějaká kouzla."řekl James. Harry měl v tu chvíli chuť skočit pod koleje.
Nastalo trapné ticho, které prořízl Ronův smích. Ale když se nikdo kromě něj nesmál, hned ho to přešlo.
„Počkat, to nebyl vtip?"
„Jaká kouzla? Harry, do čeho ses zase nechal navézt?"řekla Hermiona a mračila se na Draca, jako by za všechno mohl on.
„Procvičujeme nitrobranu."promluvil Draco.
„Cože?! Ty máš zase ty tvoje sny? Proč jsi nám nic neřekl?!"vyjekla Hermiona.
„Já...Promiň, začali jsme se bavit teprve před pár dny."řekl Harry.
„To ti tak budu věřit, Malfoyi, že chceš Harrymu pomoct. Dej si odstup, jasný?Nebo budeš mít co dělat se mnou."zavrčel Ron a začal zatínat pěsti. Tania se mezi ně vrhla.
„Hele, teď se všichni uklidněme. Jsme tu kvůli Jamesovi a já nehodlám poslední chvíle s ním trávit hádáním se s vámi."řekl Harry, otočil se k Jamesovi a vroucně ho objal.
„Hned zítra mi napiš. Piš mi každý týden, chci vědět úplně o všem. O všech známkách, co jsi dostal, o všech trestech, o všech profesorech, kteří tě učí. Jestli si tam najdeš dívku, tak o ní chci vědět taky. Pokud potkáš na záchodech Ufňukanou Uršulu, nelekni se jí, je to docela milá holka. Na famfrpálových zápasech dávej velký pozor a sleduj, jaké dělají triky a jak létají, budeš to moct okoukat a -"
„Moment, tati, zpomal. Kdo je Ufňukaná Uršula?"zeptal se zděšeně James.
„Ona si tě najde, jsi mi totiž dost podobný."řekl popravdě Harry. Ozvalo se varovné zapísknutí.
Vrhli po sobě poslední pohled.„Mám tě rád, tati."řekl James a ještě jednou se objali. Poté dal přednost, ať se s ním rozloučí ostatní včetně Draca a Tanii.
Harry vzal klec s puštíkem a dal ji do vagónu pro zvířata. James nastoupil a po chvíli ho uviděli, jak se vyklání z okna.
„O Vánocích se uvidíme, ano?"
Chlapec přikývl a když se vlak rozjel, ještě jim mával, dokud nezmizel v zatáčce.
Rodiče se postupně odebírali bránou zpět do mudlovského světa.
Harry tam ještě chvíli stál a díval se na prázdné koleje, kde ještě před chvíli byl vlak.
„On to zvládne. Nechceš dneska společnost?"řekl Draco a Harry vděčně přikývl.
Když se rozhlédl, Ron s Hermionou právě procházeli bránou. Hermiona se na něj usmála, což znamenalo, že jeho kamarádství s Dracem vzali relativně dobře.     

Uffff za jednu hodinu jsem to napsala:D Jelikož jsem se "zbavila" Jamese, teď se opět zaměřím víc na naše hlavní hrdiny:P:D