Dívala jsem se z okna a v uších měla sluchátka. Mamka do mě strčila a já si vyndala sluchátko z ucha. ,,Vaneso? Ty mě vůbec neposloucháš!" uraženě se na mě dívala. ,,Tak těšíš se?"
,,Vážně mami! Myslíš?" odsekla jsem a dala si sluchátko zpátky do ucha. Nechápala to. Měla jsem se tak dobře, ale pak příjde s nápadem se odstěhovat a celý můj život je v prdeli.
Dívala jsem se z okénka a prohlížela si děti, který se smály a hrály si. Vzpomněla jsem si na svoje dětství a naskočila mi husina. Mamka mi řekla, že když jsem byla malá tak nás táta mlátil. Já si to teda nepamatuju! Ale teď je prý táta někde daleko, protože utekl, když máma zavolala policii.
Najednou se auto zastavilo a já si vyndala sluchátka z uší. ,,Jsme tady." řekla. Vystoupila jsem a přede mnou byl krásný dům. Dvoupatrový, to mě celkem překvapilo. Popadla jsem kufry a šla ke dveřím. Ve vnitř to bylo ještě hezčí. ,,Tvůj pokoj je nahoře druhý dveře v pravo." řekla mi a já šla hned nahoru. Můj pokoj byl obrovský. Hodila jsem si kufry na postel a začala si vybalovat. Asi po hodině a půl jsem to měla hotový a šla za mamkou. ,,Je to tu krásný mami." řekla jsem a usmála se. Ona se rozzářila a řekla : ,,Tak to jsem ráda. Jo a to mi připomělo něco pro tebe mám." začala něco hledat a pak šla do pokoje. Vrátila se s velkou krabicí. ,,Ježiš mami co to je?" popadla jsem krabici a začala jí rozbalovat. ,,Bože můj mami.Děkuju!!!" řekla jsem a objala ji. Byl to Sagway. Byla jsem z něj nadšená vždycky jsem ho chtěla. Hned jsem ho jela vyzkoušet ven. Už jsem to tu znala. Do Prahy jsme jezdili se školou do divadla. Jela jsem do obchodu si koupit pití a všimla si jednoho kluka. Připadalo mi na něm něco divného.Dívala jsem se na něj asi 6 minut a pak si mě všimnul. Rychle jsem odvrátila pohled a popadla Sagway.
,,Jsem doma." zakřičela jsem a šla nahoru. Lehla jsem si na postel a všimla si že na stropě jsou hvězdičky. Svítící. Usmála jsem se. Bylo to od mamky hezký.
Chvíli jsem projížděla instagram a pak jsem si vzpoměla na toho kluka. Jak se na mě podíval a já zpanikařila. Byla jsem určitě trapná. Ale to je už jedno určitě ho už nikdy neuvidím. Po deseti minutách jsem usnula a objevila se v temnotě.
,,Zlato vstávej. Budeš si muset dojít do krámu pro snídani já mezi tím pojedu na nákup." řekla a odešla. Po chvilce jsem se zvedla a šla do koupelny. Potom jsem se převlékla a šla do toho obchodu.
No to snad ne! On je tady zase ten kluk ze včera. Rychle jsem popadla cereálie a mléko a šla platit. Když jsem zaplatila hned jsem vyšla z obchodu a vrazila jsem do ....něj. Spadla jsem. Mléko se rozlilo a cereálie praskly. Wow takže dneska bez snídaně. ,,Promiň ,neviděl jsem tě." řekl s úsměvem a podal mi ruku. Odmítla jsem : ,,To je dobrý. Tak se dneska nenasnídam." usmála jsem se. Zamračil se : ,,To ne!Pojď zvu tě na snídani. Ber to jako omluvu za to, že jsem do tebe vrazil." jen jsem souhlasila. Chvíli jsem přemýšlela, že půjdu domů přece ho vůbec neznám. Ale zůstala jsem, bránit se snad umím.
Ani nevím kam jsme šli, ale bylo to tu celkem útulný. Začala jsem přemýšlet o tom, že to tu není tak špatný. Jednou si snad zvyknu.
,,Halóó....Jsi tady?" až teď jsem si uvědomila, že nevnímám. Rychle jsem se zpamatovala a řekla : ,,Co si říkal?" nechápavě a podrážděně se na mě podíval : ,,Jestli si se jsem přistěhovala?" ,,Jop. Teprve včera. Ale dřív jsem tu byla se školou. Nejen jednou." usmál se a začal přemýšlet. ,,Ty si ta holka ze včera. Jak se na mě dívala?!" bylo mi celkem trapně, ale díky jeho úsměvu jsem na to rychle zapoměla. Najednou mu začal zvonit mobil. Když to zvedl začal mluvit jinou řečí. Myslím, že rusky. Jen jsem vyvalila oči a zírala na něj s otevřenou pusou. Telefonoval asi 3 minuty. Když to položil podíval se na mě a začal se smát. Zavřela jsem pusu a podívala se na něj ukřivděně. ,,Co to bylo?" zeptala jsem se. ,,Co by?" usmála jsem se a dál už jsem se neptala.
Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že už je 15:36. ,,Promiň už musím je pozdě." zvedla jsem se a rozběhla se, ale on mě chytil za ruku a zastavil mě. ,,Počkej jak se vůbec jmenuješ?" usmál se. ,,Vanessa. Ty?" usmála jsem se taky. ,,Zatím jen Vadim." pustil mě a já běžela domů. Cestou jsem přemýšlela o něm. Proč "Zatím jen Vadim"? Tuhle otázku jsem si v hlavě pokládala pořád do kola.
,,Jsem doma." dořekla jsem a čekala na mamky výbuch. ,,Kde si sakra byla?K čemu máš mobil? Vanesso uvědomuješ si jak jsem se o tebe bála?!" křičela na mě. ,,Promiň byla jsem v obchodě. A jeden kluk do mě vrazil. Mě spadli věci blablabla.Pozval mě na snídani blablabla." hned co jsem to dořekla usmála se jako sluníčko. ,,Ty si poznala kluka? Jak se jmenuje? Jaký je? Hodný, milý nebo spíš frajer?" protočila jsem oči a naznačila jí, že se o tom vážně nechci bavit. Šla jsem nahoru a v půlce schodů jsem se zasekla. ,,Mami?" zakřičela jsem a ona se hned ozvala: ,,Ano zlato?" hned jsem odpověděla : ,,Jmenuje se Vadim." usmála jsem se a šla do pokoje. Skočila jsem na postel a začala přemýšlet. U myšlenky na Vadima jsem se usmála a zrudla. Něco mě k němu táhlo. Byl jiný než ostatní. Otočila jsem se a usnula.
Poznámka autora:
(Opraveno)
Poznámka autora: r.2017
(Opraveno...a teď už vážně!)
ČTEŠ
Zatím jen Vadim
Fanfiction,,Už můžu?" ,,Můžeš." sundala jsem si šátek z očí a nemohla jsem uvěřit tomu co jsem viděla. Stál tam vedle stromu na, kterým byl postavený dům. Vyprávěla jsem mu, že když jsem byla malá tak jsem hrozně moc chtěla dům na stromě. Rozeběhla jsem se k...
