Zatím jen Vadim

2. - Znovu!!!

Sen:

Dívala jsem se z okna a přemýšlela. Najednou mi přišla sms a já věděla kdo to je. Vyšla jsem ze dveří a tam stál on. Rozběhla jsem se k němu a věnovala mu dlouhý polibek. ,,Něco pro tebe mám." zašeptal mi do ucha a já se usmála. ,,Ale musíš si vzít tenhle šátek." řekl a postavil se za mě. Zavázal mi oči a pomalu mě vedl pryč. ,,Kam to jdem?" zeptala jsem se a on mi dal pusu do vlasů.
,,Už můžu?"
,,Můžeš." sundala jsem si šátek z očí a nemohla jsem uvěřit tomu co jsem viděla. Stál tam vedle stromu a na něm byl postavený dům. Vyprávěla jsem mu, že když jsem byla malá tak jsem si hrozně moc přála dům na stromě. Rozeběhla jsem se k němu a silně ho objala. ,,Miluju tě.Hrozně moc!" zašeptala jsem a on mě políbil. ,,Taky tě miluju." Vylezla jsem nahoru.Bylo to tu krásný. Všude byli rozházený kvítky růží a svíčky. Znovu jsem ho objala. A když jsme se od sebe odtáhli ozvala se rána a objevila jsem se v temnotě.

Realita:
Prudce jsem se zvedla. Byla jsem spocená a udýchaná. Podívala jsem se na mobil. Bylo 3:30 vzdychla jsem si. Byl to jen zlý sen. Nebo krásný? Znovu jsem si lehla, ale usnout se mi už nepodařilo. Přemýšlela jsem o tom snu. Kdo byl ten kluk. Vůbec si nevybavuju jeho obličej. Po hodině se mi podařilo znovu usnout.

Ráno jsem se vzbudila tentokrát sama. Bylo 11:34 spala jsem docela dlouho. Šla jsem se vysprchovat a vyčistit zuby. Dole nikdo nebyl. Šla jsem se podívat do mamky pokoje. OMG!!!!Mamka tam spí s nějakým chlapem. Rychle jsem zavřela dveře. Snažila jsem se to dostat z hlavy. Tak jsem si šla zapnout notebook.

Vadim Tkachenko vám poslal(a) žádost o přátelství.

Wow. Příjmout. Hned mi naskočila zpráva. Od Vadima.
(Vadim - V, Vanessa - Já)
V: ,,Ahoj.Tak jsem tě našel.:)" pousmála jsem se a hned odepsala.
Já: ,,Ahoj.Tak to je dobře. :D" zobrazeno. Hned odepsal to mě trochu zaskočilo.
V: ,,Nechtěla by si se zase někdy sejít?" přečetla jsem si to, ale ještě něco psal tak jsem si šla dolů pro pití. Přišla jsem zpátky a přečetla si další zprávu. Vyprskla jsem vodu na monitor.
V: ,,Bylo mi s tebou dobře. Jsi celkem v pohodě. Asi první holka, který jsem napsal, že mi s ní je fajn.:D :*"

Vážně mi poslal pusinku? Otřela jsem monitor a odepsala.

Já: ,,Taky mi s tebou bylo dobře. Tak děkuju. Klidně. Třeba dneska?:)" hned začal odepisovat.

V: ,,Tak to jsem nečekal.:) Neděkuj!:* Tak třeba ve dvě?:)"

Já: ,,Tak ok.:)"

Oblékla jsem se a šla se nasnídat. Máma vyšla z ložnice celá ospalá a za ní šel ten chlap. ,,Dobré ráno." řekli na stejno a zasmáli se. ,,Dobré!" řekla jsem uraženě. ,,Tohle je Tomáš můj..." nenechala jsem jí domluvit. ,,Přítel nejsem blbá." udiveně se na mě podívala. Uraženě jsem se zvedla a šla do svého pokoje. To je teprve 12:13?Chvíli jsem přemýšlela a rozhodla se, že se půjdu projet. Vzala jsem Segway a zařvala na mámu : ,,Jdu ven!!!" ,,Dobře."
Vzala jsem si mobil se sluchátkama a zapla si písničky.

Jela jsem se sluchátkama v uších, nevšímala si lidí, kteří se na mě otáčeli a užívala si vánek pohrávající si s mými vlasy. Najednou jsem si v dálce všimla psa? Ležel nehybně na zemi. Přijela jsem k němu a on se lekl. Bylo na něm vidět, že by nejradši utekl, ale nemohl. Vytáhla jsem si z vaku "lékárničku". Máma mě donutila jí nosit, když půjdu jezdit. .Byl uvězněný v takových zubech pytláci to dávají do lesa(snad víte co myslím :D) Odtáhla jsem je od sebe a psa z nich vyndala. Poté jsem mu obvázala rány a šla hledat pomoc. Dala jsem ho na Segway. ,,Halóó je tu někdo veterinář?" ptala jsem se lidí, ale nikdo veterinář nebyl. Až po 10 minutách mi odpověděla sestřička. Zavolala "doktora" a ten po 5ti minutách přijel. ,,Co se mu stalo slečno..." zarazil se a já hned odpověděla. ,,Kemplová. Jela jsem na Segwayi a uviděla ho v takových zubech od pytláku." zamyslel se a sedl si ke psovy. ,,Nemá obojek ani náznak toho, že byl vychován v domácnosti." jen fňukal a cuknul s sebou vždycky, když se ho doktor dotkl(ten pes :D).Sedla jsem si k němu a řekla : ,,To zvládneš Moppy.Já ti věřím." ,,Moppy?" nechápavě se mě doktor zeptal. ,,Pojmenovala jsem ho tak." a usmála jsem se. ,,Budu ho muset vzít do ordinace." ,,Bude v pořádku? Můžu jet taky?" ,,To nevím. Můžeš." nastoupila jsem do auta a Segway si dala pod nohy. Doktor mi dal Moppyho na klín a já ho hladila. Byl klidný.

,,Už jsme tady." auto zastavilo a doktor otevřel dveře. Popadl jemně psa a já vystoupila. ,,Otevři prosím." řekl a já otevřela. Položil ho na lehátko a šel si pro věci. ,,Musím mu to zašít." zděsila jsem se. ,,A-ale to ho bude bolet." vykoktala jsem. ,,Já vím, ale jinak to nepřežije!" řekl smutně. Šla jsem k Moppymu a chytla ho za nohu. ,,Neboj se. My to zvládneme." dala jsem mu pusu na čelo.
Vyjekl bolestí, když začal doktor šít. Fňukal dál a dál a mě jen tekly slzy po tvářích. Najednou se ozval můj mobil. Sms! Važně teď?! Ignorovala jsem to a dál se věnovala Moppymu. ,,Hotovo!" řekl a já si oddechla. Moppy najednou zavřel oči. ,,On zavřel oči.Zavřel je!!!!!!" křičela jsem a doktor mě začal uklidňovat. ,,To je v pořádku. Žije jen usnul je unavený." ,,Dobře. Co s ním teď bude?" ,,Nevím. Bude se muset dát do útulku." ,,Ale já ho nikomu nedám. Můžu si ho vzít domů?" ,,No neměl bych, ale zachránila si ho takže ti to dovolím." ,,Děkuju. Odvezete nás prosím domů?" ,,Jasně." vzala jsem Moppyho a nastoupila do auta. ,,Děkuju." ,,Nemáš zač ." řekl a odjel. Nemohla jsem otevřít tak jsem zazvonila. Když mě máma uviděla vyděsila se. ,,To je dobrý mami. Jen spí." šla jsem do svého pokoje a mamka hned za mnou. ,,Kde si ho vzala?" ,,Našla jsem ho a doktor mu pak zašil rány a já si ho vzala domů." usmála jsem se. ,,Ale. To." přerušila jsem jí : ,,Já ho do útulku nedám!!" řekla jsem uraženě a mamka na mě jen zírala. ,,Vždyť si jsem nemůžeš jen tak vzít cizího psa. Co když ho budou hledat jeho majitelé? A nebo co, když bude agresivní a něco ti udělá?" panikařila a já se jí jen v duchu smála. ,,Je to maltezáček. Věř mi, že on mi nic neudělá! Zachránila jsem ho!" ,,Jo a mám dotaz? Mohla by si koupit granule? Děkuju mám tě ráda." vyběhla jsem nahoru s Moppym v náručí.

Crr* ozval se můj mobil. Cizí číslo?Zvedla jsem to a ozval se on.
,,Ahoj, máš dneska teda čas a nebo to padá?" úplně jsem na to zapoměla. Podívala jsem se na hodiny a bylo 15:56??! ,,Bože, Vadime promiň, úplně jsem na to zapoměla." slyšela jsem jak se do mobilu zasmál. ,,To je dobrý. Tak sejdeme se?" ,,Jo jasně. Tak emm přijď k tomu obchodu." souhlasil a já rychle vyběhla z domu.

,,Ahoj." řekl s úsměvem a já ho objala. ,,Wow. Co se stalo?" řekl udiveně a já se usmála. ,,Ahoj.Já teď nemůžu být venku. Jdem ke mně?Všechno ti vysvětlím." ,,Emm dobře." zasmál se.

Vešli jsme do dveří a máma tam uraženě stála. Vadim stál za mnou.,,Vanesso. Kam si šla? Ten pes je už vzhůru a já..." zarazila se, když uviděla Vadima. ,,Mami to je Vadim." usmál se podal jí ruku. ,,Rád vás poznávám." ,,Taky tě ráda poznávám." a mrkla na mě. Jen jsem protočila oči a šla s Vadimem nahoru. Moppy vyběhl z pokoje přímo ke mně a začal se ke mně lísat. ,,Nevěděl jsem, že máš psa." usmál se a začal Moppyho hladit. ,,Já ho mám od dneška." nechápavě se na mě podíval. Šli jsme do pokoje a já mu všechno vysvětlila.

Poznámka autora: r.2017
(Opraveno)
Jméno Moppy vymyslela moje sestra a já vážně nechtěla vymýšlet jiný.:D