,, Víš přijela jsem, protože mám... špatnou i dobrou zprávu... " zesmutněla.
Smích z jeho tváře zmizel. Přišel k ní blíž.
,, Tu dobrou zprávu první.." chytl ji za pas.
,, Čekáme... miminko. " muž ji dlouze objemul, ale dívka se rozbrečela. Ne radostí, ale smutkem.
,, Proč plačeš? Řekni...." odtáhl se.
,, Viš ta špat-ná zpráv-zpráva je, že... umírám... " rozbrečela se ještě víc.
Muž jen stál jako opařený. Byl celý ztuhlý. Vše co viděl se rozmaznávalo. Pláč ho, ale neovládl. Přitáhl si dívku blíž a objal.
,, A na co umíráš..." vydal ze sebe.
,, Víš jak tu byl ještě Voldemort a jak mě unesl? " po přikývnutí pokračovala,, No tak... mě nějak, jakoby ozářil..." Přitiskl se k němu.
,, Bojím se Severusi... to malé nemusí přežít. "začala hlouběji plakat.
,, To se nějak vyřeší, neboj..." snažil se ji mládenec uklidnit.
,, Promiň Hermiono, ale musím na hodinu... klidně tu na mě počkej. " odtáhl se a opustil ji. Dívce se teď hodně zastesklo. Teď potřebovala Seveeuse, jeho uklidňující kroužení po zádech, jeho vůni, jeho osobu...
Vešel jsem do třídy. Všichni si všimli mých načervenalých očí.
,, Děti máte volnou hodinu, udělejte jaký chcete lekrvar. Hlídejte si hodiny a poté si vše uklidíte. " začali pracovat.
Jen bledý muž seděl za svým tmavým stolem tvář v dlaních. Smutek z něj tekl proudem. Ostatní znejistěli. Chtěli ho nějak uklidnit, ale nevěděli jak. Nakonec se jeden z nich ozval
,, Pane profesore stalo se něco?" pištivý hlas musí být jen dívky. Zvedl hlavu od stolu a promluvil na dívku,, Ne nic, vše je v pořádku. " aby potvrdil svá slova široce se usmál.
Poté zase svěsil hlavu a přemýšlel o slovech Hermiony. Papíry pod jeho hlavou mezitím slaně vlhly. Takový trapas před celou třídou, ale nechtěl nasazovat svou legendární tvrdou masku. Přísnou, nelítostnou, krutou a tvrdou jak diamant.
Celá hodina procházela klidně. Naštěstí nedošlo k žádnému výbuchu. Jeden chlapec mu připomíná mladého Longbottoma. Právě těmi výbuchy, ale ten lektvar vyrovnal a teď je na sebe pyšný.
Na chodbě ovšem musím nasadit tuto masku. Stále mám čerstvé, mokré stopy po slzách, ale zasychají. Rychle.
V, mě známé, místnosti Hermiona nečekala. Nejspíš jela domů. Přešel jsem ke krbu a nabral letax. 'Sídlo Snape-Granger' a přemístil se.
V sídle, ale nikdo nebyl. 'Asi bude v nemocnici.' pomyslel si a přemístil se do nemocnice Sv. Munga.
Přijde k recepční a ptá se,, Hermiona Snape-Grangerová, prosím. " žena jen smrštila obočí,, Musím vás zklamat, ale slečna Snape-Grangerová tu není..." v muži hrklo. Rozloučil se s recepční a vydal se hledat Hermionu.
Pokoušel se i napojit na její hlavu, ale místo toho slyšel jen vysoké pištění. Snažil se ji nějak číst i myšlenky, ale byla nejspíš moc daleko.
Nevěděl co si počít. Hermiona nebyla nikde. Prostě zmizela. Šel se svěřit Brumbálovi.
Ten jen zděšeně hleděl. Začal ji hledat úplně všude. Pomocí krbu a dalších přenášedel se přenesl snad po celém světě. Nikde.
Ani stopa, ani vlásek, prostě nic! Sedl si na lavičku. Svěsil hlavu a začal brečet.
,, Potřebujete pomoct, pane Snape? " zeptala se paní.
Dotyčný vztyčil hlavu a zadíval se ženě do tváře.
,, Ne děkuji, asi byste mi nepomohla." žena k němu přisedla pohladila ho po zádech,, Tak snad ano. Hledáte někoho? " muž se rozplakal ještě víc,, Ztratila se mi žena. Prostě najednou zmizela!" žena začala něco hledat ve své tašce.
Podala mu Deního věštce,, Je to ona? " muž rozevřel noviny a začal rychle číst, přeskakoval řádky dokaď nenarazil na jednu důležitou informaci
Slečna Snape-Grangerová byla podle všeho unesena! Zatím nevíme, kdo by takovou věc mohl udělat, ale pokusíme se vložit do toho všechno. Manžel dívky je neznámý, jestli znáte příbuzné dívky budeme rádi, kdybyste oznámili vše. Děkujeme
Napsala: Rita Holoubková
Muž poděkoval a vyrazil na Odbor záhad.
