,, Tak promiň no... " vytáhl ruce do výšky hlavy jako důkaz nevinnosti.
Knihu si dívka vzala s sebou do komnat. Před spánkem si dívka pročítala tu divnou knížku.
,, Zlato odložto a pojď spát, prosííím." zaškemral mrzutě.
,, No jo ty citlivko... " odložila černou magii na odkládací stolek, vypla lampičku a lehla si tak jako vždy v přítomnosti Severuse.
Ráno
Vzbudil jsem se. Bylo pozdě v noci. Ta moje malá rampepurda měla strach z bouřky.
,, Tati? Já mám strach..." vážně, nedělala si legraci.
,, Tak pojď... "řekl jsem a odkryl se. Lehla si za mnou. Cítil jsem z ní pot ze strachu, byla celá spocená!
Když konečně usla usnul jsem taky.
Vzbudila jsem se s jednou velkou, silnou a těžkou rukou okolo mého pasu. Otočím se a poznala jsem, že to taťka mě tak pěkně objímá. Vytáhnu se na lokty a všimnu si, že mamka je asi v kuchyni. Žádná vůně se z ní nevine. Lehnu si zpátky... sotva co přimhouřím oči zvoní mi budík.
Ruka kolem pasu sebou cukla a zvedla se.
,, Sluníčko. Dobré ráno. Kde máme mamku? " první věc, která ho zajímala.
,, Dobré, mamka? Nevím asi bude sedět v kuchyni a čekat až se vzbudíme..." pozorovala jak si protírá oči. Dlouze zívne, hned po něm zívnu taky. Usmějeme se na sebe.
,, Eileen měla bys vstávat. Škola už čeká a jak tak cítím, budeš muset do Velké síně na snídani... " řekl pobaveně.
S nechutí jsem opustila teplíčko. Vyrazila jsem do svého pokoje. Převlékla jsem si pyžamo za úžasné tmavě modré džíny s různými dírami a řetězy a kamínky, tričko v černé barvě, černé ponožky a nakonec na své černé vlasy jsem si dala šiltovku s velkým a širokým šiltem a samozřejmě v černé barvě. Pak jsem se přemístila do koupelny. Opláchla jsem si obličej a osušila. Vydala jsem se do kuchyně.
Je super vidět rodiče jak se spolu muchlují. Asi jsem je, ale vyrušila. Chvíli po tom co jsem se objevila skončili.
Táta přešel ke mě,, Takže jak to dneska vidíš? " podívala jsem se dolů, abych mu viděla do očí,, Nevím, ale mám dobrý pocit!" a objala ho. Mamka se k nám přidala. Pak se, ale musela oddělit, aby se mohla připravit na hodinu. Já jsem mezitím zvedla tátu lehce nad zem, ale zase vrátila zpět. Famfrpál mě hodně posílil!
Jen se zasmál ,, Ale, ale takže jsem měl dobrý nápad s tím famfrpálem, viď? " rýpavě se podíval ,, No jo vlastně ano." usmála jsem se.
,, Ale, kdy vlastně budeš mít v tomto roce první trénink? " pátravě si dcerku prohlédl.
,, My? Ehmmm... popravdě dneska kolem páté hodiny." znejistěla. První trénink byl včera.
,, Dobře... " a vydal se připravit na hodinu.
Rodinka se rozloučila a každý šel svým směrem. No, popravdě táta s mamkou šli na snídani a malá holčina taky, ale ne bočním vchodem.
Usedla u Zmijozelského stolu a pozorovala Nebelvíry. Od jejich stolu šel největší hluk, zase! Nesnáším hluk! Radši sáhnu po pudingu a lžíci. Pomalu a vzneseně jím puding. Jako každý Zmijozel. Podívám se k učitelskému stolu a vidím přesně to co jsem myslela, že uvidím.
Matka, která pořád jen mele pusou do mého tichého otce, který si podepírá čelo celou rukou s vlasy mezi prsty. Už mu dochází trpělivost. Zvládne celý stůl plný uřvaných děcek, ale když máte bonus ještě ukecanou Nebelvírku v manželství....
Je to úžasné pokoukání! Mamka pořád jen mele, mele a mele...
Když si všimne, že celý Zmijozelský stůl se směje upírá na něj pohled nejen mamka, ale všichni. Každý ze Zmijozelu našel pohledem mou ukecanou matku, která hučí do mého otce. I on se začal smát. Jen máma to asi trošku nepochopila.
Když zase Zmijozel se uklidnil, bylo tam docela ticho.
