,, Eileen? Dnes bych si chtěl s tebou popovídat, ano? " zvolal táta od kuchyňské linky. Vydával talíř, aby na něj mohla dát mamka snídani.
,, Jistě, otče." zavtipkuju. Otočí se a svůj udivený obličej zaměří na mě. Mám za to, že je to jen maska. Jasně! Hned se pobaveně usmál. Já taktéž.
,, Tak miláčci. Snídaně je hotová. " Otočila se na mě mamka a na rukou měla talíře. Dva na levé ruce a jeden v druhé. Položila je na stůl.
,, Takže... Eileen," hned zpozorněla,,kdy budete mít první schůzi? " Eileen před jejím prvním dotázáním přestala žvýkat palačinku a až teď polkla.
To její polknutí dokázalo to co jsem si myslela. Neví.
,, No já teď nevím... tati nevíš?" obrátila se na tátu a ten odvrátil oči od Denního věštce. Nevěděl o co jde.
,, Oč kráčí? " zeptá se po chvíli ticha.
,, Jestli nevíš, kdy je první schůze." řekla.
,, No, jo vím. Mám za to, že až pozítří. Proč? " vzal do ruky hrnek s černou kávou a upil.
,, Jen tak. Víš je mi jasné, že ty tam často chodit nebudeš tak jsem si říkala, že bych chodila s ní a po případě se přidala." jakoby se nechumelilo.
Severus vyprskl kávu stejně jako jeho dcera.
,, Nejste vy náhodou rodina? " zeptala se trošku naštvaně a utírala si tričko od kávy.
,, Jen tak náhodou jo." řekla jsem a čekala co se bude dít.
,, Hele! Nebuď na mě drzá! " ukázala ukazováčkem.
,, Ty se nikam přidávat nebudeš!" změnil táta konverzaci.
,, Proč? Ty tam stejně nebudeš chodit každou schůzi. " otočila se na něj.
,, Proč? Proč!? Vždyť se ti může něco stát! Ne! A domluvil jsem! Bez diskuzí, tečka!" rozhodil rukama.
,, No právě s diskuzemi! Stát se něco může, ale ne mě! Zato tvojí dceři, ano! " rozkřikla se na něj. Slzy měla na krajíčku.
Severus vzal její ruku a sklidnil se.
,, Neboj. Eileen se nic nestane. To vím určitě. Ale buď tak hodná a nepřidávej se. Uděláš mě tím nejšťastnějším člověkem." díval se jí do skleněných očí. Hermiona se uklidnila. Podívala se na manžela. Vlepila mu dlouhý polibek. Eileen se jich snažila nevšímat, ale jejich myšlenky vyřvávaly jako na lesy. Kmitala pohledem všude kolem, jen ne na ně.
Severus se s Hermionou odlepil. Oba se šťastně dívali do očí toho druhého.
,, Budu chodit na každou schůzi s ní. To ti slibuju. Neporušitelný? " zeptal se a natáhl k ní ruku. Zděšeně se na něj podívala ,, Na to rychle zapomeň! Věřím ti." stáhla mu ruju zpět ,, Tys mi snad někdy nevěřila? "podíval se naoko naštvaně.
