,, Dobrý večer, pane. " s těmito slovy vejdu do kabinetu.
,, Nápodobně Eileen. Posaď se." ukázal na židličku u stolu. Sednu si.
,, Tak co máte v plánu? " zeptám se protivně.
,, Budeš přepisovat větu: Dodržuji školní řád."
,, Ano. " vytáhnu si pergamen a začnu psát.
,, Napíšeš to třicet krát." dodal. Přikývnu.
,, Neřekla jsem, že mi můžeš tykat. " Otočila jsem se na něj.
,, To já taky." oplatil.
,, No tak to prrr. Tys mi to sám dovolil! " osočila jsem se.
,, Piš!" rozkázal.
Začnu psát.
<****>
Severus se řítí chodbami. Spěchá do ředitelny. Najednou slyší dupot. Rychle se blíží. Hned na to pád a hluboké vrčení. Zajde za roh.
,, Pertificus totalus! " tygr se svalí nehybně na zem.
,, Co se to tady děje?!" rozkřiknu se.
Po značném vysvětlení zruším kletbu, chytnu ji za kožich na zátylku. Táhnu ji přes celou školu zase zpět.
V kabinetě ji pustím a nechám ji přeměnit se. Zadám jí trest s Lupinem. Konečně vyrazím tam kam jsem chtěl jít.
,, Dobrý den, Brumbále. Potřeboval jste mě? " vejdu do ředitelny.
,, Ano, Severusi. Potřebuji si promluvit o Eileen." začne.
,, Něco ohledně toho incidentu, před chvílí. " Brumbál se na mě podíval.
,, Prosím?" on o tom neví? Já myslel, že ví o všem.
,, Ale nic. Co jste mi chtěl? " vrátím se zpátky.
,, Eileen, jak sis všiml, má něco jiného než jen obyčejnou moc. Eileen nejspíš může ovládat Divokou magii. Víš co to znamená, viď?" Severus těžce dosedl do křesla. Přemýšlel.
,, Jistě, že vím. Jak jste to zjistil? " musím to vědět!
,, Z... tvých genů, Severusi."
,, Jak to myslíte, z mých genů. "
,, Tvá dcera po tobě zdědila Divokou magii."
,, Po mě? "
,, Ano. Tvůj otec totiž ji ovládal a z něj se to přineslo na Eileen." pokrčil rameny.
,, No to je úžasné." pronesu sarkasticky.
,, Vím Severusi, vím." obrátil se zpět ke svému křeslu za stolem a posadil se.
,, Je to vše co jste mi chtěl?" zeptám se podrážděně.
,, Ano, Severusi. Můžeš jít." ukázal na dveře. Vstanu a vyjdu, už klidněji, z ředitelny.
Celou cestu přemýšlím nad jeho slovy. Co to má znamenat? Něco mi tu hodně uniká...
Večer, toho dne
,, Eileen, mám na tebe prosbu." začal maldík u rodinné večeře.
,, Mohla bys dneska přebýt ve společenské místnosti?"
,, Jo, " svraštění obočí ,, jasně." proč? Proč?
Otočím se na svou manželku a ta jen s úsměvem sleduje noviny na stole a žvýká sousto. Eileen se tedy vydala po temném hradě do Zmijozelské koleje. My dva jsme si mezitím společně užili uklízení nádobí. Stále smích na tváři, krásný pocit v hrudi, milující partner vedle sebe...
