Problems 2✔

↪1

Od doby co jsme se usmířili s Adrienem, uteklo 6 měsíců. Chodíme spolu a jsme zatím oba šťastný....
Za těch pár měsíců se hodně věcí změnilo...Lišaj začal zvyšovat počet padouchů za den. Jednou to bylo dokonce pět padouchů za den, to bylo zatím nejvíc. Ale jinak jsou to jen dva, maximálně tři. Taky máme dvě posily do týmu. Bee a Volpinu, proto to zvládáme líp. Volpina už teď opravdu není padouch, je skutečná superhrdinka. S Volpinou si rozumíme, ale s Bee je to trochu težší, žárlí na mě a Chata. Chtěla by totiž Chata a já se trochu bojím, že se jí to povede. Ona je schopná dostat každého kluka....

***

,,Achjo, Tikki, já jsem beznadějná! Nikdy se ten dějepis nenaučím!"

,,Ale Mari, všechno jde, když se chce."
Venku je nádherná noc a já sedím v půl jedenácté večer za psacím stolem a učím se dějepis. Vedle mě zavibroval telefon.

Adrien: My lady, nechceš jít ven? Je nádherná noc, mohli bychom posedět na Eiffelovce...

Já: Je mi líto, ale drtím dějepis, nebo spíš dějepis drtí mě.....Adriene pomoc!!

Adrien: Haha, dějepis poráží neporazitelnou Ladybug...To je první věc, která tě přelstila.

Já: :,( 1:0 pro dějepis.

Adrien: Neboj, pomůžu ti vyrovnat skóre ;) Sejdeme se před Eiffelovkou.

Já: Děkuji.

,,Tikki rychle! Chat čeká," vyskočila jsem ze židle.,,Tikki tečky!"

***

Seděla jsem na Eiffelovce a pozorovala krásu noční Paříže. Chat se zdržel. Někdy se ptám. Co bych bez něj dělala? Jakej by byl život bez něj? Vždyť já už si to ani neumím představit. Protože on je můj nejdůležitější člověk v životě. Když mám blbou náladu, dokáže mi jí zvednout, když jsem na dně, on mě vytáhne nahoru. Vždy je ke mně upřímný. On je pohodář, proto se po jeho boku cítím šťastnější, veselejší a vzroste mi chuť do života a hlavně, mám pocit bezpečí. Byla jsem myšlenkami pryč docela dlouho, protože mě z nich probral Chat, který mi zamával před obličejem.,,Lady? Jsi v pohodě?"

,,J-jo jasně, jsem, jenom jsem se na chvíli zamyslela."

,,Dobře, tak s čím máš problém?"

***

Půl jedné a už jsem se dějepis naučila nazpaměť. Poradil mi různé věci, jak se to naučit rychleji, jsem mu vděčná. Ještě jednou jsem si pročetla všechno co jsem měla. Mojí pozornost upoutal Chat, něco si čmáral na papíře. Koukla jsem se na jeho kresbu a vyprskla jsem smíchy.
Chat se taky začal trochu smát. Chvílí jsem se ještě smála a pak si kresbu pořádně prohlédla. Byl to lišaj v těle ženy. Vypadal tak....Prostě vypadal vtipně! Chat kreslí docela dobře. My nevíme jak lišaj doopravdy vypadá, tak proč si nedělat návrhy že? ,,Nevěděla jsem že jsi borec v kreslení."

,,Vždyť já nejsem...Kreslit umím jen trochu."

,,To není pravda, kreslíš líp než já."

,,Když myslíš," zářivě se usmál.

,,Ani nevím co bych bez tebe dělala...." Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

,,Vždyť to já taky ne. Bez tebe bych byl nikdo," řekl tiše a políbil mě na čelo. Zavřela jsem oči, byla jsem opravdu hodně unavená. Dějepis mi dokázal vzít poslední zbytek energie, kterej jsem měla. Ve škole začíná písemkové období, bude to těžší a těžší.

***

Probudila jsem se v nějaké místnosti, byla temná, všude jen tma, najednou někdo rozsvítil světlo. Prudce mě zasáhlo do očí, tak jsem párkrát zamrkala. Osoba blížící se ke mně rychlými kroky, se zastavila přede mnou a zamračila se.

,,C-co se sta...Adriene?!"

,,Až teď mi došlo jak jsi ubohá Marinette! Nechápu jak jsem s tebou vůbec mohl chodit....Nechápu jak jsem se do tebe mohl zamilovat! Vždyť je to nemožný! Tebe nikdo milovat nemůže!" tohle bolelo...Nevěděla jsem proč na mě křičí. Začalo mě pálit zápěstí. Sáhla jsem na něj a sykla bolestí. Někdo mě za něj silně držel!

***

Udýchaná jsem vystřelila z postele. Co to sakra bylo?! Vždyť to bylo jak skutečný! Uff...naštěstí jen zlej sen.
Vybavila jsem si včerejší noc, musela jsem usnout. A Chat mě donesl domů. Koukla jsem na hodiny, za pět minut mi bude zvonit budík. Radši už jsem se šla připravovat, abych nepřišla pozdě, a taky jsem začala přemýšlet, jak bude asi vypadat dnešní den....Půjdu do školy s Alyou, ve škole napíšu test z dějepisu, odpoledne se budu učit na chemii a taky nejspíš zachraňovat Paříž...To bude zase den.,,Tikki," řekla jsem.,,Kde seš?"
,,Tady, neboj, žiju," usmála se.

,,Ty žiješ, ale já za pár minut žít nebudu...Proč existuje škola a dějepis!?"

,,Neboj, Chat/Adrien ti pomohl, to zvládneš."

,,Hm, to doufám."

,,A proč jsi tak spocená?"

,,Měla jsem zlej sen," vybavila jsem si ho.

,,A co v něm bylo?"

,,Adrien, temná místnost, a Adrien na mě řval...."

,,Aha...."

,,Myslíš že to něco znamená?"

,,Možná jo, možná ne," odvětila.

,,Fajn, jdeme do školy..."

,,Ok."

***

Přišla jsem ke škole a zhluboka se nadechla. Písemka z dějepisu se blíží.
Proč jsem z ní tak nervózní? Protože jestli jí napíšu na jedničku nebo na dvojku, budu moct chodit ven a scházet se s Adrienem a ostatními. Ale pokud to bude trojka a hůř. Budu mít týden domácí vězení. Protože mi teď vychází čtyřka z dějepisu, flákám ho...
A rodiče chtějí, abych si ho opravila. Bohužel, na to jedna jednička (pokud to bude jednička) nestačí.

Ahoj
Vítám vás u další knihy Problems, knihu Mission jsem zatím z publikování stáhla...Nebaví mě. A dvě knihy najednou psát nechci😄 Časově bych to nezvládala.

Kouzelnaberuska9