Problems 2✔

↪12

Na večeři už jsem radši nešla. Mrzelo mě to, moc. Svalila jsem se na postel, věděla jsem že mám celé červené oči, měla jsem dost, jediné co jsem chtěla byl spánek. Moje oči se zavřeli, byla jsem na pokoji sama, ostatní byly na večeři.

***

Otevřela jsem oči, párkrát jsem musela zamrkat abych zaostřila. Bylo brzy ráno. Pomalu jsem se zvedla a zjistila jsem že mám na své hrudi Tikki. Jemně jsem na ní sáhla a položila jí na tričko do mé tašky, holky jí nesmějí vidět. Rozhlédla jsem se po pokoji. Nademnou spala Alya, naproto naší palandě byla další, dole spala Rose a nahoře Juleka. Na třetí palandě spala nahoře Sabrina a dole Mylen. Zkontrolovala jsem jestli všechny spí, a potichu odešla do koupelny. Převlékla jsem se a potichu vyšla z pokoje. Byla jsem sama...Tikki spala, a tak jsem si sebou vzala sluchátka. Venku jsem si sedla na lavičku, nejblíž od naší ubytovny. Očima jsem skenovala celej kemp. Bylo to tu docela velké.

Adrien
Vzbudil jsem se brzo, ostatní ještě spaly, sedl jsem si k oknu a chvíli pozoroval okolí, pak se před naší ubytovnou objevila osoba. Chvíli jsem nemohl poznat kdo to je, ale až potom co si šla sednout na lavičku, jsem jí poznal...Marinette. Rozhlížela se po kempu a měla sluchátka v uších, hlavou kývala do rytmu. Proč nemůže být všechno jako dřív? To nejsme schopní si to mezi sebou vyříkat? Normální lidi by si všechno řekli a všechno by bylo v pohodě,ale my nejsem schopni si spolu normálně povídat...Musím něco dělat.

***

Učitelka vešla do našeho pokoje a začala nás budit, já už jsem byl připravenej na snídani, snídaně měla být za 10 minut. Když učitelka odešla, všichni si zalezly zpátky do postele.
,,Notak, kluci vstávejte!" zařval jsem, můj hlas se rozlehl po pokoji a všichni jen naštvaně zavrčely.,,Dělejte, za 10 minut máme být na snídani."

,,Dej pokoj Adriene!" zabrblal Kim.

,,Nedám," uchechtl jsem se a stáhl Kimovi peřinu. Stejně tak i ostatním. Nath se zvedl a šel do koupelny. Nino seděl na posteli a probouzel se..Kim potichu zanadával a posadil se na postel.,,Tak si pohněte, máte už jen osm minut," řekl jsem a hodil po Kimovi tričko co bylo na zemi, ostatní už byly taky vzhůru. Já jsem šel na večeři, v budově jsem byl první, teda to jsem si myslel, vešel jsem do budovy a zavolal na kuchařky,,dobrý den" odpověďi se mi dostalo ode všech. Až teď jsem si všiml Marinette, která seděla v rohu jídelny a zadržovala smích. Když si všimla že jí pozoruju, okamžitě potlačila smích a narovnala se, oba jsme hráli bitvu pohledů. Na tváři jsem vykouzlil úsměv, můj speciální úsměv kterýmu nikdo neodolá, na Marinette vždy působil, stejně tak i teď, znejistila a na chvíli se mi podívala na rty a pak uhla pohledem. Udělal jsem krok, a potom další, mířil jsem k ní, její reakce byla jako její normální reakce na mě, začala se rozhlížet všude po jídelně a hledala něco zajímavého, když nic zajímavého nenašla, začala čistit neviditelná smítka na jejím tričku. Takhle to dělala vždy když byla nervózní, musel jsem se pousmát. Přisedl jsem si naproti ní, a nasadil úšklebek.,,Čemu ses chtěla smát?"
Marinette si odkašlala a nejistě mi na dvě sekundy pohlédla do očí.
,,Ehmm, tobě, jsi opravdu tak neodolatelný že by tě chtěli i 60 letý babky z jídelny. Já jsem je zdravila a pozdravila mě jenom ta mladá, vypadá na 19..."

,,Já vím, chtěli by mě, ještě aby ne...A doufám že nežárlíš."

,,To nemyslíš vážně, já? Žárlit na 60 letý babky? Neeee, to vážně ne," zasmála se.

,,Tak dobře, jdu pro snídani," Mari přikývla a zase mi nevěnovala ani jeden pohled. Proč je ze mě tak nervózní? Došlo mi že na ní zírám, rychle jsem odvrátil pohled a šel pro snídani.

Další nudná kapitola...Není nic extra ale příště to bude lepší☺
Těm co ještě nespí přeji dobrou noc.