Problems 2✔

↪7

Další den jsem musela do školy. Učitelka mi dala asi milion papíru na doplnění. O hodině jsem skoro spala, protože u Adriena jsem celou noc nespala. Nemohla jsem usnout. Adrien byl podezřele v hodně dobrý náladě, takhle už jsem ho dlouho neviděla. Když skončila škola, Adrien mě hodil domů. Do půl šesté jsem se učila. Pak mě to přestalo bavit.
,,Tikki? Teď nemůžu bojovat, ale jít se projít a koukat se na krásu noční Paříže můžu ne?"

,,Jasně, můžeš."

,,Tak fajn, Tikki tečky!"

***

Seděla jsem na skále nedaleko od Paříže a pozorovala tu nádheru, miluju tohle místo, chodím sem vždy když mám špatnou náladu, nebo když si chci odpočinou, nebo jen si pročistit hlavu. Jemný a teplý vítr mi profukoval vlasy. Bylo přesně pět minut po šestý. Zahleděla jsem se na jeden dům, na jeho střeše se pohybovaly dvě siulety lidí. Chvílí jsem je pozorovala, pak se oba někam rozběhly. Podle tyče, pomocí které se jedna z osob pohybovala, jsem poznala Chata. Ale kdo je ten druhej? Nejspíš Volpi, nebo Bee. Ale proč by se Chat s nimi scházel? Tohle mě zaujalo. Vymrštila jsem jojo, a když jsem se odrazila, trochu jsem zasyčela bolestí, furt mě to bolelo. Přibližíla jsem se k nim asi na 20 metrů. Osobu jsem hned poznala. Bee! Proč je tady s ní?! Oba si sedly na okraj střechy. Bee se k Chatovi šoupla co nejblíž, ale Chat se šoupl kousek pryč. A podíval se dozadu. Došlo mi že by mě mohl vidět. Rychle jsem se skrčila a skryla se za tmu. Chatovi to ale neuniklo a na chvíli se mým směrem zadíval. Pak se zvedl a přišel blíž, ani jsem nedýchala.,,Chate? Děje se něco?" zeptala se ho Bee.
,,N-ne, nic, jen jsem měl pocit že vidím....ne, to není možný."

,,Cože?"

,,Nereš to," řekl, otočil se, a šel zpět k Bee. Chvílí si povídaly, Bee se pak přiklonila k Chatovi a chtěla ho políbit. Všechna krev se ve mě začala vařit, nevěděla jsem co dělat. Chat se ale rychle zvedl.,,Bee, ne. Já nemůžu, miluju Ladybug, nemůžu jí zradit, k tobě nic necítím. Jsme jen kamarádi, a kamarádi zůstaneme, ano?"

,,A-l-le-"

,,Ne Bee, žádný ale. Už musím jít. Ahoj."

,,Ahoj."

Chat šel pryč, ale já to takhle nechat nemohla, chtěla jsem vysvětlení. Přeskočila jsem vedle Chata ve tmě, a zase se ukryla.,,Kdo je tam!?" zvýšil hlas Chat.,,Osoba, kterou bys teď nejmíň čekal," vynořila jsem se ze tmy, a Chata jsem hodně zaskočila, škubl sebou.,,Lady?!"
,,Ano, jsem to já," snažila jsem se mluvit normálním tónem, ale nešlo to, můj tón zněl stále víc a víc podrážděně, Chat to poznal.,,Co ti je?"
,,Na to bych se měla ptát já," řekla jsem trošičku smutně.

,,Tys nás s Bee viděla?"

,,Ano."

,,Lady, nebylo to nic vážného. Nic s Bee nemám. Sama si to viděla ne?" Chatovi se začal podlomovat hlas. A v očích mu byl jasně vidět strach.

,,Jasně, viděla jsem to. Ale i přesto se bojím," očima jsem propalovala ty jeho, ale Chat se mnou nechtěl udržovat stálej oční kontakt, vždy na chvíli se mi podíval do očí a pak někam uhl pohledem.

,,Chate, já nevím proč sis dal sraz s Bee, ale ať je v tom cokoliv, já chci vysvětlení!" zvýšila jsem o hodně tón, ale toho jsem litovala...Chat si to nenechal líbit.
,,Promiň, ale měl jsem jen sraz s kamarádkou, chtěla, abychom se lépe poznali. To, že s tebou chodím neznamená, že se musím omezovat!" zvýšil tón taky. Chvílí jsme se navzájem propalovali očima, už neuhybal pohledem, naopak, teď tím pohledem uhnout nechtěl...