Problems 2✔

↪16

Chat/Adrien
S Bee a Volpy jsme měli poradu, stáli jsme před Eiffelovkou a vymýšleli co budeme dělat dál...

,,Jinak to nejde...Udělám to, půjdu odevzdat svoje mirákulum a zachráním Ladybug."

,,Chate! Přemýšlíš vůbec? Co bys tím získal? Musí být i jiný způsob jak zjistit kde je a jak ji zachránit. Tím, že odevzdáš svoje mirákulum nic nezískáš, ty, i Ladybug budete bez mirákula a lišaj bude mít velkou moc...To bys chtěl?"

,,Jasně že ne! Nechci aby to bylo takhle, ale mě už z toho hrabe! Doslova, hrabe! Šílím, protože nevím co s ní je, mám o ní hroznej strach, bojím se, že jí ublížej, co když jí právě teď někde mučej?!" cítil jsem jak se mi nad tou myšlenkou roztřásly ruce.

,,Chate, vím, že je to pro tebe těžké, ale oni jí neublížej, nemají důvod, něco vymyslíme a zachráníme jí...Veř mi," Volpy mě chytla za ruce a tím zabránila, aby se třásly.

,,Dobře, ale rychle," řekl jsem trochu tišeji. Připadal jsem si trapně, hroutím se tu jak malej ubožák...

Ladybug/Marinette

Asi tisíckrát jsem si prohlédla celou místnost, dopodrobna, ale známku toho, že by se dala rozbít nebo něco podobného jsem neviděla. Detransformovala jsem se a nechala Tikki zkusit najít východ. Odemkla hlavní dveře a sundala mi pouta, cestu jsem si musela najít sama.
,,Tikki tečky..." špitla jsem, a vydala se po chodbě. Chvíli jsem tam chodila, pak jsem se dostala na střechu, byly jsme ve třetím patře, staré budovy, typuji, že je to na kraji Paříže. Přemýšlela jsem, jak dát Chatovi, Bee a Volpy znamení že jsem tady. Z nějakých klacíků co byly na střeše jsem vzadu poskládala písmeno L, když jsem šla zase ke druhému kraji střechy, někdo mě silně udeřil do zad.
,,Auu!" vyhrkla jsem, byla to docela velká rána.

,,Ty si myslíš že budeš zdrhat?! Tak to jsi na omylu! Nebudeš zdrhat, stejně nemáš to pitomé jojo," řekl a rozepl si bundu pod kterou měl ukryté moje jojo.

,,Já tě naučím se držet se tam, kde máš!" vrazil mi silnou facku, úplně mě pálila tvář, naštval mě tak jsem mu na oplátku dala pěstí, dala jsem mu docela silnou, protože začal couvat.,,Tak tohle jsi udělala naposled!!" vzal mě za ruce a nasadil mi pouta. Dovedl mě zpátky do té místnosti, ale do té místnosti šel se mnou. Mlátil mě, měla jsem na zádech, ramenou, břiše a na bocích červené fleky, později z toho budou nehezké modřiny...

,,Ještě jednou tohle na mě zkus, a dopadneš hůř!" zařval, já ho mezitím zabíjela hnusným a vražedným pohledem. Všechno mě bolelo, lehla jsem na zem, ano...na tu studenou a mokrou zem, venku už bylo docela velké teplo, takže tohle bylo příjemný.

Chat/Adrien
Pořád jsem seděl doma a čuměl do stěny, táta si o mě myslel že jsem se zbláznil, ani se mu nedivím, už přes čtyři hodiny jsem  seděl na židli a čumel (jak už jsem řekl) do stěny.
Do pokoje přišla Nathalie.
,,Adriene?"

,,Hmmm?"

,,Nechcete už se vzpamatovat? Vždyť jste jak nějaká mrtvola..."

,,Ah, děkuji za to nádherné přirovnání, opravdu mi to lichotí," řekl jsem s ironií.

,,Omlouvám se, ale vážně se musíte vzpamatovat," ušklíbl jsem se a podíval se na ní.
,,Ale to nejde, ona je pryč, nikdo jí nemůže najít, ani policie... Je prostě pryč! A já nevím co se s ní právě teď děje! Co když je právě teď zraněná?! A nebo dokonce není živá..."

,,Ne, tohle neříkejte, ale tím, že tu budete sedět nic nevyřešíte, udělejte něco co je užitečného, něco co by mohlo Marinette pomoct," řekla a odešla, chvíli jsem nad její větou přemýšlel, pak jsem se prudce zvedl, transformoval se na Chata a vyskočil z okna, už vím kam půjdu a co mi může pomoct....

Moc se omlouvám že kapitola nebyla včera, ale zveřejňovala jsem jí, nevím jak, ale zveřejňování se zrušilo a já si toho všimla až teď, takže se znovu omlouvám, a tady je ta kapitola ☺