Poplach na letním táboře

2. kapitola- Konec školního roku

Konec školního roku se blížil a já jsem si byla den od dne jistější, že potkáme Zlobilky. A taky že ano.

Byli jsme zrovna v jídelně ve škole. Eliška nám zrovna vyprávěla o její nové želvě Lujzičce. Najednou zpozorněla. Její pohled zpočinul na dveřích do jídelny. I já jsem se otočila a uviděla jsem je. Zlobilky. Jejich potrhané oblečení přitahovalo pozornost.
Podívala jsem se na Leu, vypadala jak ďábel. Co to říkám! Vždyť ona je ďábel!

Její kožená bunda při chůzi pocinkávala a obrovský náhrdelník zdobil její krk. Vysoké motorkářské boty měla vytahané až nad kolena. Sára a Zita působily spíše jako dvě pijavice, které se snaží udělat na svou vůdkyni dojem.

Přišli až k našemu stolu.
‚‚Nazdárek ubožačky.”
‚‚Co tu chceš?”
‚‚Jenom jsem vám přišla říct, aby jste si užili prázdniny dokud to jde, protože potom vás budu sledovat jako pes, který jde po svém úlovku.”
Znělo to strašidelné. Dokonce jsem dostala strach. Ale Tereza ne.
‚‚Ó vážně, to je rozkošné.’’
Lea se zarazila. Nečekala to. Odfrkla si a pohlédla na Terezu vražedným pohledem.
Poté pokynula Sáře a Zitě aby odešly.

‚‚Páni, to bylo dobrý.”
‚‚Mě tady nikdo urážet nebude.’’

Usmála jsem se. Jo, přesně taková byla Terka.

‚‚Tak už pojďte.’’
Řekla jsem a pohlédla na hodinky. Nenechám si přeci prošvihnout vysvědčení.
‚‚No jo, ty abys byla všude první.” Vzdychla Eliška a zvedla se ze židle. I Tereza vstala.

Ve třídě:

Slyšela jsem zrovna své jméno. Vstala jsem a šla pro vysvědčení.

Jo, dobrý. Mám jen pár trojek. Jinak si myslím, že je to úctyhodný.

Čekala jsem až učitelka řekne Eliščino a Terčino jméno. Jsou v abecedě mezi posledníma, takže to chvíli potrvá.

Ale i přes to jsem se dočkala.

‚‚Vandomová Tereza.”
Tereza vstala. Šla k tabuli a přejela učitelku chladným pohledem. Z toho jsem usoudila, že to moc dobře nedopadlo.

‚‚Virválová Eliška.’’
I Eliška vstala a loudala se k tabuli. Myslím, že měla strach, ale když se vracela zpět na místo, zářila jak sluníčko.
Po vysvědčení jsme se pomalu přesouvali domů.
‚‚Tak se pochlubte co máte?”

‚‚Nečekala jsem, že to bude tak úžasné, mám jedničky a dvojky, jsem prostě dobrá.’’
‚‚A ty Tery?”
Terka se na mě podívala. Chvíli nic neříkala.
‚‚Mám dvě čtverky.”

Bylo mi ji hrozně líto. Chtěla jsem ji pomoct, ale nevěděla jsem jak. Najednou se zastavila. Podívali jsme se na ni.
‚‚Vždyť ono je to vlastně jedno, zítra jedeme na tábor, takže na to s**u.”

Dívala jsem se na Terezu. Měla pravdu. Zítra jedeme na tábor a já se nemůžu zbavit dojmu, že tu něco nehraje.