Poplach na letním táboře

5. kapitola- Útok medvěda?

Všichni byli už u ohniště a vypadali poplašeně.
‚,Co tu máme jako dělat?"
Slyšela jsem a rozhlédla jsem se. Byla to Lea. Blížila se k ohništi a za ní cupitala Sára se Zitou.

Z jedné chatky vyšel vedoucí.

‚‚Poslouchejte mě všichni, dozvěděl jsem se o útoku medvěda. Proto vás žádám, aby jste neopouštěli tábor a poslouchali pokyny nadřízených. Děkuji."
Podívala jsem se na ostatní. Měli vyděšený výraz, dokonce i Lea. Tereza naopak vypadala pobaveně, s nakrčeným obočím pozorovala celou situaci.
Postupně se celý tábor vydal do chatek.

V chatce:
‚‚Co si o tom myslíš?"
,,Myslím si, že je to pěkná blbost. V těchto horách medvědi nikdy nežili, nemají tu správné životní podmínky.''
,,A co ty Eli?"
,,Myslím, že Monika má pravdu, je to blbost."
‚‚Co kdyby jsme se šli podívat do lesa, aby jsme zjistili co se skutečně stalo."
Rozhostilo se ticho. Přemýšleli jsme. Měla jsem obrovskou zvědavost, ale co když to má důvod, proč nám o tom neřekl.
Nakonec se ozvala Tereza.

‚‚Kašlu na to, já souhlasím." Řekla a podívala se na mě.
‚‚Tak fajn, přece nebudu sedět na zadku, zatímco vy dvě půjdete řešit záhadu."
‚‚Jo, to je ono, připravte se, protože 3 kriminalistky jsou opět na scéně!"

V lese:
‚,Ach jo, jak máme hledat, to co chceme, když nevíme kde to najít ani jak to vypadá a co to má být."
Zaskuhrala Tereza a odkopla šišku stranou.
Prošli jsme snad celý les, ale nikde nic.Alespoň jsem se mohla nadechnout čerstvého vzduchu.

Bylo velice pěkné počasí a já jsem se cítila svěží a plná energie.

‚‚Znáte vůbec cestu zpátky?"
‚‚Ne."
‚‚Děláš si srandu, jdeme na cestu plnou záhad a ty jsi nevybavená."
‚‚Hele, já nejsem ta, kterou napadlo jít do lesa."
‚‚Nechci vám do vašeho rozhovoru jakkoliv zasahovat, ale myslím, že jsem objevila pravý důvod toho, proč nás vedoucí nechce pustit do lesa."
Ozvala se Tereza.

Zatímco jsem se s Eliškou dohadovala, vylezla na kopeček a dívala se někam dolů.
I my jsme se vyškrábali na vršek a podívali jsme se stejným směrem.

Na ten pohled nikdy nezapomenu. Dole pod skalkou bylo něčí tělo. Okolo byly natáhnuté policejní pásky a všude byli vyšetřovatelé, doktoři i policajti.
Opatrně jsme slezli a šli se podívat blíž.
‚‚Hele, není to ta holka, co se neustále vytahovala?"
,‚Jo, to bude ona. Jak se vůbec jmenovala? Nejmenovala se Nikola?"

,,Přesně tak, Nikola, ale nevím čí."

,,Vypadá to, že byla zastřelena."řekl jeden z těch doktorů.

,,Tak počkat, zastřelena, vždyť Hela má zbraň a pořád se někam ztrácela!"
Otřásla jsem se a podívala jsem se na Elišku. Měla pravdu, co když to udělala Hela? Ale proč? Byla jsem tak zábrana do svých myšlenek, že jsem stoupla na větvičku. Praskla.

‚‚Co to bylo?"řekl jeden policajt.
Druhý se rozhlédl našim směrem. Ani jsme se neodvážili dýchat. Měli jsme strach.
‚‚Asi nějaký pták."
Tak to bylo o chlup. Pokynula jsem na Terezu a vydali jsme se zpět do tábora.

V chatce:
,,Eliška má asi pravdu s Helou. Je v tom moc velká spojitost. Proč by tu jinak měla zbraň a stále někam chodila?" řekla Tereza
,,Máš pravdu, ale proč to tedy udělala? Mají v tom prsty i Zlobilky, nebo její kamarádka Veronika?"

Řekla jsem a podívala se na ně. Nebo bude pokračovat?
To jsem se raději neodvážila říct.