Ponořenej do nudy
nebo spíš učebnic matiky
snažím se připravit na další zkoušku
mýho života.
A zatím co počítám lineární rovnici
s dvěma neznámejma
přemýšlím o tom
co bych dělal
kdyby se z nás taky stali
jen dva neznámí
Nejdřív jsem přemejšlel o tom
že bych prostě odešel
protože mě tady zas drží
o jednu věc míň.
Nakonec jsem smrt přemluvil
ať mi dá ještě pár chvil
než s ní odejdu
na dlouhou cestu.
x=3, y=-5
ještě mi zbývá udělat zkoušku
protože jak se znám
někde jsem udělal chybu
dělám je hrozně často.
Jenže teď víc
než na zkoušku rovnice
myslím na naší zkoušku.
Vyjde to?
Budou nám čísla pasovat?
Nebo budu muset řešit rovnici znova?
Ale to by znamenalo že vyjdou jiný čísla.
Já mám svoje Y moc rád.
A takhle já se učím na přijímací zkoušky.
Už mi vážně zbývá jen věřit
že to moc neposeru.
Protože se fakt nezvládám učit.
Když při každým výpočtu
počítám naší budoucnost.
_________
jedna co jsem psal před přijímacíma zkouškama..
ČTEŠ
My selfhate
PoezjaHe was poet in a world that was still learning alphabeth... Hej zlato, vstávej, je čas jít. Neboj, vrátíme se zpět, slibuju ti že za soumraku jsme tady, zas v teple tý mohutný deky která schová všechny tajemství. Až se vrátíme bude všechno stejný...
