Když jsme přišli. Dav poníků utichl a nastálo hrobové ticho. Nikdo z nás nevěděl co dělát ale najendnou všichni začali tleskat. Začali jsme se smát. Bylo vidět že nás mají rádi. „princezny můžete prosím sem?" zeptala se Celestie a Crystal s Terkou se na sebe podívaly, pak se podívaly z11pátky na Celestii sa přišli k ní. Nevím co si povídali ale obě se začali červenat. „SLEČNO Izzy? To jsou vaše dortíky?" slyšela jsem hlas. Byla to Pinki. „ano to jsou" usmála se Izzy a přišla blíže k Pinki. Já a Floryx jsme tam zůstaly samy. Šly jsme si pro pití když najednou jsme uslyšely zvuk. Vycházelo to z ložnice princezny Celestie. Došly jsme tam a stál tam ten netvor. Ta stvůra která se nikdy neměla objevit. Byl to Sombra. Ten temný jednorožec který se nazval králem. V očích jsem měla zlost. Viděla jsem ho tam stát a věděla jsem že není obyčejný host. Podívala jsem se na Floryx a ta měla v očích ohníčky. Nebála se ho. Její zloba ovládala celé její tělo a rozběhla se po něm. Plnou silou ho praštila mečem který byl připevněný na zdi. V Sombrovi se objevila díra ale hned se zase zcelila. Sombra se otočil a naštvaně se díval. Bála jsem se. Více než kdy dříve ale Floryx ne. Byla statečná věděla že je jen zbytečná překážka. Sombra na nás hodil jakou si kouzelnou kouly. Prohodil nás zdí a přistály jsme uprostřed sálu kde s tančilo. Všichni ihned začali panikařit. Probíhali po místnosti. Jediná Izzy, Crystal a Terka byly připravené bojovat. Ležela jsem na zemi a čekala až mě někdo přijde zachránit. Přišla ke mě Izzy. Zvedla mě ze země. Probrala jsem se. Mezitím zvedly i Floryx. Netušily jsme co máme dělat ale jednu věc jsme věděly. Bojíme se.
