Probudila jsem se ve tmavé místnosti.
Všude kolem byla tma a prázdnota.
,,Chyběla si mi." znovu na mě promluvil hluboký hlas.
Teprve teď mi došlo kdo to je.
Bylo to on.
Hřebec, kterého jsem milovala, kterého jsem zavrhla a který teď stál přímo přede mnou.
,,T-ty?" koktala jsem zaskočeně.
Nemyslela jsem, že ho ještě někdy uvidím.
,,Ano, já." přikývl Onyx s ledovým klidem.
,,Co se stalo? Jak jsem se tu vzala?" zavalila jsem ho otázkami a rozhlédla se ,,Kde je Darky a Crystal, Magica,...?".
,,Pracovali pro mě." přerušil moje zmatení a zároveň ho značně zvětšil.
,,C-co?" začala jsem opět koktat.
,,Přesvědčil jsem je, aby tě dostali do zámku Smrti přesně ve chvíli, kdy jsem tě tam chtěl. Za odměnu, samozřejmě. Abych si tě tam mohl převzít." vysvětlil.
,,A...co mi vlastně chceš?" znejistěla jsem.
Mí přátelé mě zradili.
Jak to mohli udělat?
,,Miloval jsem tě." řekl a jeho pohled se mi zavrtal hluboko do duše.
,,J-já vím." sklopila jsem zrak.
,,A ty si mě nahradila tím...tím..." nakonec mávl kopytem ,,Už sem zapomněl jeho jméno!".
,,Black." zamumlala jsem provinile.
,,Jak jsi mi to mohla udělat?" zatvářil se vyčítavě.
,,Neviděl si co se z tebe stalo. Cos říkal a co sis nedal vymluvit." říkala jsem tiše do země.
,,Ale teď sem jiný!" přišel ke mě blíž a já vzhlédla ,,Změnil sem se a už vím, co chci." naše nosy se skoro dotýkaly ,,Tebe.".
Odstoupila jsem.
,,Už sem hodný poník, opravdu." ujišťoval mě.
Nevěřícně jsem se na něj podívala.
,,Nechtěl sem nikomu ublížit." pokračoval a já měla sto chutí mu začít věřit.
,,Řekni co se stalo s Magi." odsekla jsem.
,,Terko, já..." znervózněl Onyx.
,,Kde je moje dítě!!?" zakřičela jsem, jak to dokáže jen matka, nepředstavitelně dlouho odloučená od svého hříběte.
,,Je v pořádku, doufám." odpověděl se snahou mě uklidnit.
,,Jak to myslíš 'doufám'?" zamračila jsem se.
,,Změnil sem ji v sochu." osvětlil situaci.
,,CO ŽE SI?!" vyjela jsem vyděšeně.
,,Je jí pořád pět. Nezestárla. Věděl sem, že bude trvat dlouho, než se z uvěznění dostanu a nechtěl sem nic propásnout." tentokrát sklopil zrak on.
Mrzelo ho to.
Opravdu ho to mrzelo.
,,Jak ji můžeme vysvobodit?" zeptala jsem se mírněji.
,,My?" rozzářil se a pohléhl na mě.
,,My. Já a Izzy." odpověděla jsem nepřístupně.
Zase sklonil hlavu.
,,Tak jak ji vysvobodím? Kde je?" naléhala jsem.
,,V Diamondii." zamumlal ,,V mém domově..."
Objevila jsem se zpátky v té místnosti.
Tresa Cacophony už byla pryč, ale chudák Izzy byla pořád zamrzlá v překvapené pozici.
Byly sme tam samy.
Onyx asi teleportoval partu k sobě.
Rozsvítila jsem roh a moje magie se objevila kolem tmavě modré alicornky.
Ta se po chvilce konečně pohnula a hned ke mě přiběhla.
,,Co se stalo? Kde si byla? Kam zmizeli? Kam zmizela Tresa?" zasypala mě starostlivými otázkami a prohlížela mě jako by chtěla zjistit, jestli jsem celá.
,,Všechno ti vysvětlím." povzdechla jsem si.
Moc děkuju za napsání kapitoly. Tuto úžasnou kapitolu napsala LindaKolajov opravdu moc děkuju
