L A W L E S S » z.m.

part » fourteen

t w y l a :

"Já toto nechci,nikdy jsem něchtěla."Zašeptám Dianě,když se na mě znovu podívá.

"To nikdo z nás,ale musíme se stím naučit žít,i Vy to zvládnete."Mlčky na ní hledím a usrknu si ze svého kakaa,se kterým sedím na barové židličce u pultu.Služebná,která tu pracuje je velmi milá,je taky jediná,se kterou si tu můžu normálně povídat.

"Já tu nechci být."Zlomeně zaskřehotám,když si uvědomím svou situaci.

"Slečno,měla byste Zayna poslouchat a potom tu budete ráda.Uvidíte,je to dobrý člověk."

Ovládnu svoji touho začít tu po Dianě řvát,jestli si náhodou nedala hlavou o patník,protože jestli je Zayn hodný člověk,tak jsem tím pádem asi mentálně neschopná rozpoznávat hodné chování od toho zlého.Stále taky nechápu,proč mi Diana chce vykat a já jí tykat.Prý,že na základě mého a jejího postavení se to nehodí.Jsem opravdu mentálně neschopná,nebo už opravdu nevím.Jsem tu vězněm,nemám žádná práva a ona je služebná.Podle mě má vyšší postavení ona,ale na mém názoru to samozdřejmě nezáleží.Ale jestli je tak oblbnutá Zaynem,tak se nebudu bránit,když si se mnou vymění místo a nechá se jeho "láskou" zahrnovat ona.

Zpozorním,když se ozve chrastění klíčů v zámku a otevření dveří.Více stisknu hrnek s nedopitým kakaem a zavrtím se na židly.

"Pokud vím,měla jsi zůstat v pokoji."Zavrčí za mými zády a já se zděsím,jen co promluví.

"Pane Zayne,to-"

 "Jasně jsem ti něco řekl!"Prskne směrem po mě a varovným pohledem  vyžene  Dianu z jídelny.Ta se s lítostivým pohledem vytratí a nechává mě tu samotnou.

Nezlobím se na Dianu,že mi dovolila jít dolů do patra,zlobím se na sebe,že se vždycky nechám zmanipulovat.

 "Proč mě prostě nemůžeš poslouchat!"Štěkne a já zůstávám otočena zády.Težké kroky se přibližují k mé maličkosti.Jeho ruka sahá po malém opěrátku barové židličky a otáčí si mě k sobě.I přesto,že sedím na židly je stále o něco vyšší,a tak musím hlavu o něco zaklonit.

Jeho oči mi vypalují od mozku díru,ale emoce nenaznačují.Jeho intenzivní pohled mě ubíjí a já se snažím vytrvat nepodlehnout.Jeho rty,které se pohybují vydávají nesmyslné slova,kterým nerozumím.Husté obočí,které sebou občas škubne nemá chybu,stejně tak kožená závodní bunda,která dokonale obtahuje jeho široká ramena.

"Posloucháš mě?"Vytrhne mě z přemýšlení a já dezorientovaně zamrkám.Nadechuji se k odpovědi,ale jeho stisk na mé ruce mě přeruší.

"Když už teda neposloucháš moje příkazy,tak aspoň kurva poslouchej,co ti říkám!"Drtí obě mé paže ve svých dlaních a já slabě vyjeknu bolestí,když jeho stisk zesílí.Kdyby na mě řval alespoň z dálky,ale ne,já jsem pan Zayn a já na lidi řvu pouze z 20ti centimetrové blízkosti!

"Pusť."Zašeptám vyděšeně.Nerada si to přiznávám,ale bojím se ho.Jeho naštvaný výraz se změní.

"Vážně si myslíš,že to udělám?"Zeptá se posměšně a dál sleduje mé trápení o pokusu utéct mu.

"Říkal jsem,že mám pro tebe práci,jdi se převlíct,pojedem do klubu."Oddechnu si,když mě konečně pustí a já vyběhnu do pokoje.Na výběr toho moc nemám,a tak se musím spokojit s roztrhanými džínami,které nosím už třetí den.Asi se z nich zcvoknu.Mikinu,která patří tomu vousatýmu parchantovi si na sobě nechám a učešu si vlasy.

Neochotně seběhnu schody dolů,kde uvidím obouvajícího se Zayna.

"No tak dělej."Otráveně zamručí,když si mě všimne.Šouravým krokem se k němu rozejdu a nazuji si své adidas superstar.Nedočkavě me vystrčí z domu a vydá se semnou k autu.Chytne mě za zápěstí,nad čímž protočím oči.Jako bych mu mohla utéct.

»»»

Zastavíme před mě velmi moc známým klubem.Zadívám se na neonově svítící nápis Undergorund,naposledy jsem tu byla ještě s Niallem Harrym a Maxine.Co teď asi dělají?Hledají mě?Je až podivné,jak jsem o nich ještě ani neslyšela a Harryho slib o vysvobození se stále nekoná.I když je to teprve pár dnů,začíná se mně zmocňovat neblahé tušení,že u Zayna zkysnu napořád.

"Co je zas?!"Štěkne a já sebou trhnu.Následně mě zmiňovaný vyvleče z auta,jako nějaký kus hadru.

"Nejsem kus hadru."Omylem řeknu svou myšlenku nahlas,ale do jeho tváře se nepodívám.

"Máš pravdu nejsi,ale nezapimínej na to,že-"

"Že si se mnou můžeš dělat co chceš?!Ne to teda nemůžeš,já jsem člověk a mám stejná práva jako ty,nejsem tvoje podřízená,aby jsi mi mohl poroučet!"Vybouchnu,načež mi jednu vrazí.

"To bylo naposeldy holčičko!Nikdy nebudeš zpochybňovat,co můžu a nemůžu!"Nasraně otevře dveře a dovleče mě před dveře jeho pracovny.Zamče za námi a konečně mě pustí.Přejde ke svému stolu a zapne si notebook.I v této situaci se musím pousmát,při vzpomínce na naši akci s gangem.Zrak mi padne na flasku položenou vedle jeho notebooku,kterou si moc dobře vybavuju-Zaynovi soubory,ty co mi tenkrát vzal,vedle ní leží i můj mobil a klíče a peněženka.Ten bastard mi vzal úplně všechno.

"Takže-"Odmlčí se a já si bolestně promnu tvář.

"Co nejdříve potřebuju smazat materíiály FBI k tomu mě zatknout.Smazat důkazní materiály,no však to znáš.Za deset minut jsem tu,tak ať to máš hotový."

Zvedne se od stolu a jde ke dveřím.

"Já ti ale nechci pomáhat."Zarazí se a otočí se zpět na mě.Dotlačí mě směrem k jeho stolu a shodí mě do jeho židle.Sehne se a z obou stran se opře dlaněmi.

"Já se tě na nic neptal.Prostě to udělej."Zavrčí a já zavrtím hlavou na nesouhlas.Povzdechne si a naťuká něco na mobilu.

"Přivěď ji sem."Štěkne do mobilu a během několika sekund se rozrazí dveře.Trhnu sebou a otočím hlavu ke dveřím.

Liam stojící ve dveřích křečovitě drží osobu za paži,které ma svázané za zády.Je to dívka,rozcuchané vlasy,na obličeji několik šrámů a tvář má nateklou.Z nosu jí teče krev a její oči......srdeční tep se mi zastaví,když ji poznám.

Moje sestra.